MarweX & Ája

Last Day In New York...

O nějakou dobu později...
Už je to nějaká doba od nástupu Jacka do nemocnice. Všichni kromě mojí nejlepší kamarádky Sabušky a Vašoura už odletěli domů. Už mi dokonce píši moji čeští kamarádi, kdy se konečně vrátím. Strašně rádi komentujou vlogy, ať už moje nebo Conorovy. Alespoň tak ví jak vypadám, protože můj instagram prý není ono.
(sledujte můj instagram 😁@_andulka_zet_)
Dneska Jacka konečně pouští domů. Jsem neuvěřitelně ráda. Balím poslední věci z hotelu a postupně všechno snaším po schodech dolů. Jackovy věci už jsou dávno dole, teda až na fotku z nočního stolku. Už mi vlastně stačí odnést jen jeden kufr, jedno příruční zavazadlo a fotku. Naposledy zavírám dveře od pokoje a s posledními věcmi mířím do půjčeného Conorova auta. Conor - hned po té co mi pomohl naskládat věci do auta - si nasadil černé sluneční brýle, sedl za volant a jeli jsme pro Jacka. Jen co jsem přišla do haly, už jsem viděla Jacka, který se za mnou pomalu "plazí". Obejmula jsem ho, oznámila slečně na recepci, že už půjdeme a vyšli jseme - snad naposledy - z New Yorkské nemocnice. Zbývá mi už jen pár - doslovně pár - hodin v New Yorku. Vyfotila jsem pár selfies, natočila kousek vlogu, pomohla Jackovi do auta, obejmula Conora a dorazila naposledy do Central parku. To všechno, co se mi tam vybavuje.... To je neskutečný. Za chodu po cestičce jsem natočila můj malý hudební úlet. Natočila jsem "cover" na Runway:

Alespoň nějak si mou - už slabou čestinu procvičuju. Con už taky umí pár slov česky, ale jsou to spíše nadávky... Klasika... Místo toho, abych ho naučila představit se, tak ho učím sprostá slova. On mě zase učí trochu Španělsky. Podle Cona umím sprostých slov dost, tak mě učí základy. Má se mnou neskutečnou trpělivost. Já být ním, tak mi jednu vlepím. Nad těma "hodinama" se musím pousmát. Při tom promítání vzpomínek jsem do někoho narazila. „Pardon.... "řekla jsem a podívala se tomu člověku do očí. „Chrisi? Jsi to ty?" zeptala jsem se. „Ann? Já tě vůbec nepoznal... "řekl mi s úsměvem. „Neviděli jsme se minimálně týden... A taky se už asi ani nepotkáme... Dneska odlétám." vyvalila jsem to všechno na něj. „Kam letíš?" zeptal se trochu sklesle. „Do Anglie... A pak domů do Česka..." řekla jsem a viděla překvapení v jeho očích. „Ty jsi Čech?" zeptal se. „Česka..." řekla jsem. „Někdy za tebou přiletím... A Nebo ti minimálně zavolám, teda pokud to číslo na vizitce je ještě platný..." řekl a uchechtl se. „Je, ale teď už musím...Pak se ozvi... ahoj." řekla jsem. „Ahoj" řekl a zamával mi. Já mu zamávala nazpátek a šla směr parkoviště, kde mě měli už čekat Con s Jackem a všema mýma věcma. Naštěstí už tu jsou a čekají na mě. Nasedli jsme do auta a jeli na letiště. Tam jsme se odbavili a nastoupili do letadla. Ano... Letíme normálním letadlem, protože Con má vybitý mobil, tak nemůže zavolat pilotovi jeho osobního tryskáče, aby pro nás přiletěl. „Když už ne soukromým letadlem, tak alespoň první třídou ne?" zavtipkovala jsem, ale Con to myslel vážně, tak jsem poprvé v životě leťela první třídou.
Po pár hodinách letu, které jsem stejně zaspala...
Let byl kratší, než se zdálo - to bude tím spaním... „Spíš?" zeptala jsem se spícího Conora vedle mě. „Už ne..." řekl promnul si oči. „Tak spi dál..." řekla jsem a zasmála se. „Díky za svolení..." řekl mrzutě a pak už mě ignoroval. Po pár minutách jsme přistávali. Po přistání jsme si vzali své věci a vydali se ven z letiště. Prví co mi hoši v Londýně řekli bylo „Welcome to London... "