MarweX & Ája

Rána...

Před několika hodinami...
Pohled Marka
S Eldou jsme se rozhodli, že se půjdeme projít. Vyrazili jsme do Central parku. Klidně jsem si šel a nakonec, když jsem ale viděl Áju, tak jsem se rozhodl jít někam jinam. Odešli jsme na oběd, do obchodů a nakonec jsme šli na Empire State Building. Po chvíli udivování se interiérem jsem se podíval na tu frontu za mnou. A hádejte kdo tam byl. Jo... Byla to ta osoba, kterou si myslíte. "Já se tý ženský snad nikdy nezbavím." pomyslel jsem si v hlavě a dal čekal ve frontě. Strašně mě zžíralo to, že byla pořád všude a já na ni musel pořád myslet a nemohl na ni zapomenout. Proč? Je na tom něco špatného? Je to chyba? To je ta otázka na kterou nikdo nezná odpověď. Po zbytečném pokládání otázek sám sobě jsem se vydal nahoru na Empire State Building. Jelikož jsem strašný sportovec, tak jsem to vzal po schodech. A aby se neřeklo, tak jsem vzal Eldu do náručí a vynesl ji až úplně nahoru. Byla to celkem fuška. Né žeby byla Elda těžká, ale ty schody mají něco do sebe. No ale za ten nádherný výhled to stálo. Udělali jsme si selfie a šli se bavit. Šli jsme do nějakého random klubu. A hádejte kdo tam byl? Jo... Zase ona. Chytal jsem celkem nervy a tak jsem vymýšlel způsob, jak si odsud alespoň na chvilku dostat pryč. Napadlo mě, že půjdu za DJem a pustím tam její oblíbený song s venováním pro Eldu. Tohle ona nemá šanci překousnout. A taky že se tak stalo. Jenomže po pár dalších písničkách byla zpátky a debatovala na baru. Nejen to. Opila se společně až tak moc, že jsem pomáhal majiteli klubu vyvést je. Naštěstí to údajně snášela celkem v pohodě.
Zpět do reality...
Pohled Áji
Včerejší večer si pamatuju jenom z řídka. Vím že jsem trochu zvracela a že se na mě poblili všichni okolo mě. To je to jediný a asi nejpodstatnější z toho všeho. Alespoň vím, proč celý můj včerejší autfit leží v umyvadle.

Pohled Jacka
"Včera to bylo strašný... Teda včerejší večer. Všechny jsem pozvracel, nebyl jsem ani schopný ani vylézt z taxíku a skoro nic si nepamatuju. To bude tím, jak jsem se střískal. Prý jsem dokonce omdlel... Nevím co je na tom pravdy, ale asi svědkům budu věřit. Přecejen... Ta hlava mě při kocovině nebolívá až tak moc." pomyslel jsem si a šel si pro nějaký prášek proti bolesti do koupelny. Zapil jsem ho a dělal, že jsem v pohodě. Upravil jsem se jak to nejvíc šlo a vydal se na snídani. No... Spíš odpolední svačinku. Vypadá to, že jsem spal skoro celý den. Přišel jsem ke stolu a všechny pozdravil. Chystal jsem si objednat, ale pak mě Conor zastavil s tím že jsou dneska Švédské stoly. Usmál jsem se a se slovy:„Tohle já přece vím..." jsem si šel pro jídlo.

Pohled Ann
Jack přišel vypadal trochu zmateně. Já jsem to brala, že si prostě to co se stalo včera nepamatuje, tak jsem tomu moc nevěnovala pozornost. Povídali jsme si všichni jako by se nechumelilo a najednou se ozve rána.