MarweX & Ája

Cítíš Se Líp?

„Já nemám náladu tohle řešit." řekla jsem a šla se zeptat, jestli bych mohla za Jackem a nebo Eldou. Povolily mi Eldu, ale Jack prý do zítra nepřijímá návštěvy. Musí ho prý pozorovat. Poděkovala jsem a vydala se za Eldou. Zaklepala jsem a vešla. „Ahoj" řekla jsem a sedla si na židli vedle ní. „Ahoj... Co tu děláš?" zeptal se mě mile. Takhle se mnou naposledy mluvila před odletem na Hawai. „Jsem tu kvůli... Ale... To neřeš... Nebudu ti tady namáhat hlavu mými starostmi." rozpovídala jsem se. „Stačilo říct: to je moje věc, nebo to neřeš..." řekla a usmála se na mě. „Cítíš se líp?" zeptala jsem se a úsměv jsem opětovala. „Jo... Je mi líp. Jen... Sem, tam, mě malinko bolí hlava, ale to bude tím že se mi zase všechno vybavuje." řekla a ve dveřích se objevil Marek. „Neruším?" zeptal se a vykročil dovnitř. „Ne... To je Dobrý... Stejně jsem na odchodu... "řekla jsem a zvedla se. „Ne nechoď..." řekli ti dva přes sebe. „Tak jo?" řekla jsem s úsměvem a otočila se zpátky. „Já... "začala Elda. „Chtěla jsem se vám oboum omluvit. Měla jsem se chovat jinak..." řekla a já ji se slovy „Ty jsi za to přece nemohla"objala.

Pohled Conora
Po hodině samoty na pokoji jsem zavolal Casparovi. (dám vám sem jejich společné video. Ten v pravo je Conor 🙃...Pozn. Od Autorky)

„Hey Boy... Jak je?" řekl jsem do telefonu a snažil se předstírat že mě momentálně vůbec nic netíží. Myslím že Caspar stejně tuší, že není něco v pořádku, protože mu volám já a ne Jack. „Stalo se něco? "zeptal se zvídavě a taky trochu vystrašeně. „Ehm... Nic?" řekl jsem a cítil, jak vydechl. „Vážně?" zeptal se. „Jojo..., ale čistě teoreticky... Co by jsi dělal, kdyby byl tvůj brácha v... nemocnici?" řekl jsem a čekal odpověď, ale pak jsem zjistil že už to položil. Došlo mi, že se vydal do nemocnice za Jackem a tak, aby jsem nebyl pozadu, vzal jsem si svou bundu, boty, IPhona, doklady, klíče, které jsem zase hledal a pak zjistil že jsou v zámku, a brýle a dopravil se ubrem až ke vztupním dveřím od nemocnice. Podíval jsem se přes skleněné dveře a viděl Caspara, jak se na recepci hádá s recepční. Viděl jsem, jak zrudl, tak jsem ho šel uklidnit. Jen co jsem otevřel dveře už se na mě hrnuli nějací lidé. Omluvil jsem se, že teď nemůžu a šel za Casparem. „OMG, To je Caspar Lee!!!" ozvalo se za mnou. „Guys... Jako fakt?" řekl jsem a otočil se k recepční.„ Co je tady za problém?"zeptal jsem se a sundal si své brýle. „Tento mladý muž se chce dostat k pacientovi, který ještě dnes nesmí, kvůli pozorování, testům a dalším věcem, přijímat návštěvy." řekla velmi "stručně" slečna na recepci. „Dobře..." řekl jsem a dal se na odchod. „Počkat... "řekla a šla za mnou. „Vy jste pan Maynard?" zeptal se. „Ano? Jak jste to poznala?" zeptal jsem se s úsměvem. „Máte to napsané na své kožené bundě..." řekla a pousmála se. „Ouuu" ozval se Caspar a já do něj štouchl loktem a podíval se na něj vražedným pohledem. „Sorry, Bro... "řekl a chytl se za bolavé místo na ruce. „No nic. Moje dcera vás zbožňuje, tak jsem vás chtěla poprosit, jestli se mi... Nemůžete podepsat. Udělalo by jí to obrovskou radost." řekla a udělala na mě psí oči. „Dejte to sem... "řekl jsem a už jí to dával, ale pak mě napadlo, že jí ten podepsaný papír dám za malou laskavost. „Děkuju... Co jsem dlužná?" řekla a pousmála se. „Nemohla by jste nějak zařídit, aby jsem mohl Jacka vidět?" zeptal jsem se. „To bohužel nepůjde. Návštěvy smí přijímat až zítra od osmi hodin ráno...." řekla a já jsem posmutněl. „Ale je tu vaše sestra... Je na pokoji u slečny na pokoji číslo 16. Můžete jít klidně za ní. A informace o Jackovi dostanete jako první." řekla a ukázala na ty zvláštní dveře. „Děkujeme..." řekl jsem a vydal se s Casparem směrem ke dveřím. Ťuk, Ťuk... „Dále..." ozvalo se z poza dveří. Vztoupil jsem a rozhlédl se kolem. „Kde je Anna? "vypadlo ze mě po chvíli.„Moje SESTRA!" řekl jsem a mysl že zachvíli zešedivím. „Já jsem tady pod jménem tvojí sestry..." řekla Ann. V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce. Ale jedná věc mi stále zůstala v hlavě. „Proč?" zeptal jsem se a nadzvedl jedno obočí. „Aby mi řekli co je s Jackem." řekla a pousmála se úplně stejně, jako když něco provede, nebo když má předemnou, nebo před kýmkoli, nějaké tajemství. „Co ten výraz... Co jsi udělala?" vyzvídal jsem. „Co? Jakej výraz? Já nic neudělala..." zapírala. „Fajn... Tak jinak. Když mi řekneš co jsi udělala, tak ti koupím co budeš chtít..." přidal jsem trochu plyn. „To zní sice lákavě, ale stále nevím o čem mluvíš." řekla a uchechtla se na Marka. „Už to mám... Vy zase spolu něco máte...ŽE?" řekl jsem vyjeveně. „Jsme jen kamarádi..." řekla Ann a otráveným tónem. „Tak kamarádi jo? Možná tak s výhodama." řekl jsem a založil jsem si ruce. „Jsme normálně normální kamarádi jako například my dva." řekla a trochu se mě dotklo to že mě srovnává s klukem, kvůli kterému se málem zabila. „Chyťte mě někdo..." řekl jsem a sedl si na postel s Eldou. „Jak mě s ním můžeš srovnávat?" řekl jsem dotknutě. „Člověk, který pro tebe dělá první, poslední a ty ho srovnáváš s člověkem, který tě strašně moc zklamal a málem jsi se kvůli němu zabila." hned co jsem to dořekl, tak mi začala téct slza po tváři. „Promiň... Nevěděla jsem že se tě to dotkne." řekla, podala mi kapesník a obejmula mě. Najednou mi začal zvonit telefon. „Conor Maynard... "