MarweX & Ája

Holky Vs. Kluci

Pohled Áji
Přišli jsme na hotel. Kluci jako "praví" gentlemani si sedli na recepci a všechny holky zůstali stát a řešily pokoje. Tipický. Kluci se baví o tom jak umí a neumí serfovat a nebo jezdit na motorce a holky budou nosit kufry a psát pokoje na své kreditky. Alespoň Vašek se zvedl a pomohl nám. Až potom co jsme nosili poslední várku, se zvedl Marek aka hlavní "debatátor" a vzal si alespoň svoje věci a pomohl mi s kufrem. Ostatní se probrali, až se zavítal výtah jedoucí do našeho patra. Jelikož nevěděli patro, ani číslo pokoje, tak se odhodlali zeptat a počkali si na další. Nic jiného jim nezbývalo, když jsme tam byli zmáčknutí jako sardinky v plechovce. A to nejsme daleko od pravdy. Poté co jsme se dost konečně do patra a vyložili věci z výtahu, jsme se začali dohadovat. Holky chtěli zůstat pohromadě, ale po tom co se stalo dole se všichni kluci, až na Marka s Vaškem, pohádali a nechtěli se dělit o pokoj. Vedla se dlouhá diskuse, ale nakonec zvítězili holky, ale s tím že nás budou chodit zbouzet kluci. Já a holky jsme měli pokoj číslo 22, kluci číslo 21 a rodiče číslo 23. Jelikož jsem člověk, který potřebuje vidět hvězdy a nebo západ slunce, př.. Ne přesvědčila, přímo dokopala ostatní, aby se mnou šli na večerní procházku. Sice se jim vůbec nechtělo, ale to, že za sebou poběží a nebudou si všímat do čeho naráží... To je moc. Jo, přesně tak. Pepa aka "průser světa" se rozběhl a sejmul jednoho pána, ale to není všechno. Pomohl mu vztát a bez toho aby se podíval kam běží, sledoval toho pána a napálil to plnou silou do palmy. Všichni co běželi si najednou všimli že jim Pepa chybí a běželi zpět. Všimli si až mě, jak ho kopím vodou a přiběhli blíž. „Pepo.. Notak Pepo... Sakra probuď se. Nedělej si z nás prdel a dělej." ozval se uřícenej Honza. Neozval se. „To musíš takhle." řekl Ondra a jednu mu vylepil. Pořád nic. „Teď já..." řekla Sabča a začala s ním třást. Pořád nic. „A žije vůbec? Pokud nezabrala ani moje facka a ani zatřesení s ním, tak to jakó... Je velký špatný" řekl Ondra a podíval se na mě. „Co se tak díváš? Mám zavolat rychlou a nebo co?" řekla jsem a vytáhla mobil. „Nenene počkej. Ještě já." řekl Marek a přišel k němu. „Co chceš dělat?" zeptala jsem se. „Dýchání z úst do úst ne... 1. Jsou tu holky a další gay pár fakt nechci znát." řekl Matěj. „Sorry kluci" řekl a podíval se na Ondru a Honzu. „Hej... Řekl jsi že to nikde neřekneš." řekl Honza a ukázal na něj prostředníček. „Kluci klid... Já potřebuju klid" řekl Marek s úsměvem na tváři. „No tak dělej" řekla jsem a založila si ruce. „Jo už jdu na to to." řekl a zavřel oči. „KOBLIHY!" Řekl na hlas. „Jako ty si myslíš že to zabere?" zeptala se Amča. „Kdyby jsi nežvanila tak jo." řekl Marek. „Tak sorry jako. Už budu zticha" řekla. „Díky a teď ticho." řekl a z hluboka se nadechl. „KOBLIHY!" Zařval z plných plic. Nikdy jsem nevěřila, že slovo koblihy dokáže zachránit život. Pepa se probral a rozkašlal. „Pepo!" řekly jsme všechny holky a šli ho obejmout. „Čau lidi co je?" řekl, a když se podíval na Honzu s Ondrou, musel se uchechtnout. „Hej ty parchante... Proč jsi to jen dělal?" řekl Ondra a založil si ruce. „Já jsem sice šlyšel, ale nemohl se hnout a necítil jsem nic, ale to slovo koblihy mi dodali energii a dokázal otevřít oči... A když už jsme u toho, kde jsou ty koblihy?" řekl s vážným výrazem. V hotelu ti nějakou obstarám. Teď už pojedeme zpět." řekla Michael a praštila ho do ruky. Při tom jak jsme se vraceli jsem pořídila fotku západu slunce. Po návratu jsme si šli pro večeři a šli na pokoje. To jak se kluci ráno zachovali mě naštvalo a tak jsme se s holkama domluvili na pomstě - Vašek bude kameraman.

Jsem tu zase s další kapitolou, tentokrát z Hawaie. Doufám že se líbí... - Ája🌴 👈#Tématika😊