MarweX & Ája

Zbývá Jen Doufat

Převlékl jsem se a šel za nimi. Obejmul jsem sestřičku a řekl jsem „Tak zatím." Pak jsem šel za Vaškem. Šáhl jsem mu na rameno a řekl :„Můžem jet." Vašek se jen usmál. Pak jsme nasedli na motorku a jeli směr Lutín. Cestou jsme se zastavili jen dvakrát. Poprvé na benzínce, protože Váša zase potřeboval na záchod a taky kvůli nedostatku benzínu. Počkal jsem u motorky a přemýšlel. Myslel jsem na to jestli se se mnou chce vidět a nebo ne. V hlavě se mi promítalo naše setkání, ale v negativním smyslu. Z přemýšlení mě dostalo cinknutí Mesengeru. Byla to zpráva od Anežky :„Pojedeš teda?" Chtěl jsem napsat, ale přišel Vašek a tak jsem nahodil jen zobrazeno. Vyjeli jsme a já pořád přemýšlel negativně. Vašek si toho všiml a řekl, ať zastavím. Byli jsme skoro na místě, ale on to prostě nevydrží. Zastavili jsme před květinářstním a on se na mě podíval. „Co... to děláš?" zeptal jsem se, ale on místo odpovědi slezl z motorky a postavil se přede motorku, na které jsem pořád seděl. „Tak Vášo. Sakra co děláš... nebo co se děje." „Podívej se na tu budovu, jestli tě něco nenapadne." řekl a ukázal na květinářství. Zamyslel jsem se:„Ne, pořád nic." řekl jsem nervózně. „Květiny? Žeby?" „No a co s nimi." řekl jsem provokativně. „Hele, nedělej si ze mě prdel... jako." řekl naštvaně a pokračoval:„Tak jí nějaký kup a dej do nich vzkaz..." a začal na mě mluvit jak na mimino a vypadalo to že popisuje nějaký film. „No a budete žít šťastně až do smrti." „Nemyslíš že to přeháníš? Zůstaneme zatím u toho že jí koupím kytky a dám jí je před dveře." řekl jsem trochu s nadsázkou. „OK." řekl sklesle a počkal až příjdu. Rovnou jsem napsal vzkaz. Jak jsem vzal propisku do ruky, tak jsem viděl všechny chvíle s Anežkou před očima. Náhle se mi zamotala hlava a spadl jsem na zem.

Pohled Vaška
Stojím si opřenej o motorku a najednou slyším ránu. Vejdu a vidím paní, která volá sanitku. Otočím hlavu do prava a vidím Marka ležícího na zemi. Přišel jsem k němu, ale nevnímal. Přišla za mnou ta paní a zeptala :„Vy jste jeho kamarád?" „Ano. Mohu něco udělat?" zeptal jsem se. „Ano... jistě. Váš kamarád psal vzkaz do kytice a poté omdlel. Nevíte pro koho to bral?" zeptala se ta paní trochu zvědavě. „Ano... ta je pro jeho bývalou a budoucí přítelkyni, pokud mi rozumíte." řekl jsem a ta paní podala kytici 100 růží se vzkazem. „Vypadal, jakoby chtěl tu kytici dát před dveře a ne přímo do ruky, takže to znamená že tu kytici můžete dát před dveře vy a mu tím pomůžete." řekla mi a já se trochu rozklepal. „A nemůžu doplatit donášku? Ta holka mě zná...bylo by to divný." „ano dobře bude to 100KČ a dovezeme je do hodiny." řekla paní s úsměvem a já jí úsměv opětoval. Uslyšel jsem sanitku a šel ven. Sanitka naložila Marka a odvezla do nemocnice. Z nervozity jsem zavolal Éje a tak trochu ji vystresoval taky:„Ahoj Éjo." „Ahoj, stalo se něco?" zeptala se starostlivě. „Ne nic... nebo vlastně jo. Marka vezou do nemocnice v Olomouci." oznámil jsem. „Bože! To je strašný! Co se stalo?" „To se špatně vysvětluje... A neříkej to Áje." řekl jsem. „Pozdě" ozvala se Ája. Pak jsem slyšela jen šustění (pravděpodobně bundy), zip a prásknutí dveří. Pak mi je řekla Éja:„Musím za Ájou, protože vyrazila za ním. Uvidíme se v nemocnici, Pa." a zavěsila. Já měl klíče od moroky a taky když mám ten řidičák, tak se svezu do toho Olomouce ne? A navíc tu motorku tu jen tak nemůžu nechat. Říkal jsem si v hlavě a nastartoval. Přijel jsem v pořádku k nemocnici a uviděl holky, jak jdou dovnitř. „Počkejte na mě! Já jdu taky!" zavolal jsem a holky se zastavili ve dveřích. „Vášo!" řekli jsme obě a začali se smát. Éja vzala Áju kolem krku a já vzal Éju kolem krku. Nakonec jsme jako řetěz vysmátých bytostí vešli dovnitř(Vašek je přece pes a Éja mi řekla že je upír, takže proto bytostí). Rovnou jsem se zeptali na recepci kde je jeho pokoj a vyrazili za ním.

Pohled Áji / Anežky
Stojíme před pokojem a Váša otevírá dveře. Začalo mi být trochu špatně.

Pohled Éji
Podívala jsem se na Áju a ta byla bílá jak zeď. Řekla mi že je jí špatně a posadila se na lavičku. „Jsi v pohodě?" zeptala jsem se jí a ona mi odpověděla s hlavou svěšenou dolů:„Nechci aby mě tak viděl. Radši zůstanu tady." poté doběhla na záchod. Řekla jsem ať jde za ním Vašek a že za chvíli příjdu. Pak jsem se rozběhla za Ájou. Opláchla si obličej a bylo jí hned líp. Vzala jsem ji za ruku a dotáhla ji k Markovi do pokoje. Přišli jsme na pokoj a tam už Marek, ani Váša nebyli. Rozhlédli jsme se po pokoji a najednou jsme slyšeli startující motorku. V mžiku jsme vyběhli ven, ale kluky už jsme nestihli. Ája padla na kolena, vytáhla mobil, kde si otevřela fotku Marka a rozbrečela se. „To bude dobrý." řekla jsem, ale nepomohlo to. Vzala jsem ji za ruku a šli jsme na autobus. Posadila jsem ji na zastávce, ale ona zvedla hlavu! Zvedla se a ukázala na slavnou motorku. Poté se jí rozzářili oči a s úsměvem na tváři se rozběhla k motorce. „Vypadá to že si šli kucí na koblihy."řekla se smíchem a ukázala na pekařství. Já jsem neváhala, vzala Áju za ukazující ruku a rozběhla se dovnitř. Nikdo se ani nehnul. Najednou jsem slyšela, jak se někdo plíží po podlaze a uviděla jsem Vaška. „Ehm... Vášo?" řekla jsem, on zvedl hlavu a utíkal. Já utíkala za ním, ale Ája tam zůstala a hledala Marka.

Pohled Áji
Zůstala jsem v pekařství a rozhlédla se, jestli neuvidím Marka. Neviděla jsem ho, tak jsem koupila nějaký koblihy a ten jejich luxusní chleba a vyšla jsem.
Sotva jsem ušla 8 metrů a už do mě vrazil utíkající Vašek před Éjou. Zvedala jsem věci ze země a najednou se u mě zastavil nějaký kluk, který se zeptal:„Jsi v pořádku? Nepotřebuješ pomoc?" a já zvedla hlavu. Předemnou stál...
Ahoj. Jsem tu s další částí, kterou nechám na konci trochu napínavější. Budu se snažit se napsat další část co nejdříve. Komentuj, zdílej, hvězdičkuj a hlavně se u příběhu bav. Vaše "Ája" 😊