MarweX & Ája

Láska?!

Pohled Marka
Byl jsem strašně naštvanej, ale zároveň mě to mrzelo. Ano, mrzelo mě co se stalo, ale i to jak jsem zareagoval. Utekl jsem jako zbabělec a to je to nejhorší co jsem mohl udělat. Měl jsem si to s ním vyříkat a poslechnout si jeho obhájení... Počkat... Proč mě to napadlo zrovna u baru na kterým ležel panák. No to je jedno. Důležitý je vrátit se zpátky a nějak si to vyjasnit... Řekl jsem si a tak jsem taky udělal. Vydal jsem se zpět celkem rychlým krokem. Došel jsem kousek před hotel a tam viděl brečící Áju klečící v kaluži a mokrou fotku v ruce. Viděl jsem jak Honza kouká z okna se smutným obličejem. Uviděl mě. Na obličeji se mu objevil úsměv. Po chvíli otevřel okno a zařval „Marek!!!"

Pohled Áji
„Marek!!!" „Ty vole Honzo! Vidíš že tady smutním a ty tady řveš blbosti." řekla jsem a podívala se dopředu. „Marku?" řekla jsem a začala jsem se zvedat z té hnusné kaluže. „Áji já... Nevím co ti mám říct..." řekl a já ho běžela obejmout. Do obětí jsem mu zašeptala: „Tohle už mi nedělej."

Pohled Marka
Byl jsem celkem vystresovanej z toho co se bude dít. Jak si mě Ája všimla, tak mě běžela obejmout. Něco mi mumlala do mikiny. Rozuměl jsem jí něco ve smyslu že už nemám zdrhat a taky slovo "promiň".

Pohled Honzy
„Mám radost že je zpátky, ale taky mě to trochu mrzí. Jako nechci být hnusnej, ale chtěl jsem Áju pro sebe. Má dobrej smysl pro humor, má hezký oči a hlavně je přátelská. Jo přesně tak. Mám ji rád. Mám ji rád od té doby kdy jsem ji viděl na fotce u Marka na Instagramu. Možná je to jen poblouzení, ale já mám takovej divnej vnitřní pocit že to žádný poblouzení není. Mé srdce si myslí, že je to láska?!" řekl jsem trochu nahlas..."Jako vážně Honzo? Proč trpíš samomluvou a vylíváš si tady srdíčko." řekl jsem si v hlavě a položil si hlavu do dlaní. V tomto momentě vtrhla Ája do pokoje. „Já to slyšela. Co vlastně chceš!?" řekla a utekla. „Ájo... Počkej!" řval jsem do chodby, ale marně. „Ájo!" řekl jí Vašek, do kterého jaksi omylem strčila, když utíkala. Všiml si že jí teče slza po tváři. Podíval se na mě zvědavým výrazem a vydal se směrem ke mě. Všiml jsem si jak zatíná ruce v pěst a jak mu přitom vyskakují žíly na jeho svalech. Přišel ke mě, chytl mě za triko a pritiskl k futrům. „Co jsi jí udělal... Jsi vůbec normální?!?!" řekl, zvolil a pustil mě. „Já jí nic neudělal" řekl jsem a šel směrem k balkónu. „Tak řekneš mi co se stalo?" řekl, chytl mě za rameno a otočil mě směrem k němu. „Slyšela jak si povídám sám se sebou" řekl jsem a on mě pustil: „Ty trpíš samomluvou?" zeptal se a zvedl jedno obočí. „Asi to tak bude..." řekl jsem a on mě znovu primáčkl, tentokrát ke zdi. „Co chceš vědět teď?" zeptal jsem se. „Chci vědět pravdu..." řekl a pokračoval „Vím že tohle není důvod proč utekla." řekl, pustil mě a šel si sednout:„Poslouchám" řekl a já spustil řekl jsem mu všechno co jsem si pamatoval. „Počkej, cože si řekl... Že tě mrzí že je zpátky!?!?" řekl a stoupl si. „No... Tak nějak..." řekl jsem a on začal nervózně pochodovat po pokoji. „Tak si debil nebo jo..." řekl Vašek a vtrhla do pokoje Sabča. „Děje se něco?" řekla Sabča, když si brala svou mikinu. „Ne... Všech...." než jsem to stačil doříct tak mi Vašek zacpal pusu a spustil. „Jako fakt? Ty vole Honzo, ty jsi takovej debil..." řekla Sabča a promnula si obličej. Nejednou přišel Marek. „Guys, dneska... Děje se něco?" pronesl a my se navzájem podívaly do očí. „Né... Nic se neděje. Potřebuješ něco?" řekla Sabča s falešným úsměvem na tváři. „Oůkej... Ehhh... Guys dneska se jde stanovat... Vyrážíme tak za hodinu..." řekl s nechápavě a odešel. „No skvělý. To nám chybělo..." řekl Vašek a šel si zabalit. Sabča šla radši taky a já radši odešel na vzduch.

Jsem tu zase s další kapitolou. Komentuj, hvezdučkuj a sdílej a zatím čau - Ája 💔