MarweX & Ája

Je Tu Riziko... 😫

„Prý máš jít za ním..." řekla jeho mamka. „Jo... dobře...Děkuju..." řekla jsem, z hluboka se nadechla a vešla do dveří. „A-Ahoj..."řekla jsem a Jack se začal zvedat z postele. Conor ho chytl za rameno a zavrtěl hlavou. Jack si následně zase lehl a já šla blíž. Jeho sestra se na mě dívala smutnýma očima a já začala být nervózní ještě víc než před tím. Sedla jsem si na židli u postele a Jack, s upřeným pohledem do mých očí, chytil mou ruku. „Doktor říká že bude v pořádku..." řekl Conor a podíval se na mě. „To je dobře..." řekla jsem a uchopila Jackovu ruku pevněji. „Ale prý je tu riziko, že nebude stoprocentní, pokud na něj budeme tlačit a nebo ho stresovat." dodala Anna a přišla si stoupnout vedle mě. „Jak jako "nemusí být stoprocentní..." Co to znamená?" zeptala jsem se vyděšeně. „Některé okamžiky jeho života si nemusí pamatovat, nebo si je jeho mozek předělá." řekl Conor a já dostala strach a začala si představovat, jaký by to bylo. „To by nebylo dobrý... Co pro něj můžu udělat?" zeptala jsem se rozhodnutá jít i do extrémů. „Jak ho pustí... Potřebujeme, aby jsi u nás na nějakou dobou zůstala, protože zřejmě, když jsi poblíž, tak reaguje o něco líp..." řekl Con. „Co mi tím chceš říct?" řekla jsem a trochu se zalekla. „Asi má k tobě jistý citový pouto... Jinak si to neumím vysvětlit..." řekla Anna. „Ne... To Není možný... Je mi 15 a jemu je 23... To je 8 let velký rozdíl..!"(#JsemMathematik🤦🖤) vyjekla jsem. Na Jackovi bylo vidět, že se ho to dotklo. „Já to nemyslím zle... Jo... Stýskalo se mi po něm a myslela jsem na něj celou dobu, ani jsem pořádně nemohla usnout, ale jseme kamarádi... Nejlepší kamarádi... Mám ho ráda a nechci aby byl nějak postižený a nebo podobně... Chtěla bych aby byl zdravý, ale sama nevím co si mám o této chvíli myslet. Jasně... Věk je jen číslo a podobně, ale já fakt nevím... Samozřejmě pokud to Jackovi zlepší jeho stav, tak klidně u vás potom zůstanu, dokud bude třeba a udělám cokoliv, půjdu třeba i do extrémů..." Během mého proslovu Jackovi začalo srdce být o něco rychleji. Všimli jsme si toho až po tom proslovu. Do pokoje vrazili doktoři a náš poslali pryč. Po chvíli za námi ti doktoři přišli. Poprosili mě, abych vešla za ním sama a pozorovali to. Jen co jsem vešla do dveří, tak si mě Jack všiml a srdce mu zase rychle bilo. Trochu mě to vylekalo, ale když doktoři přišli za námi tvrdili, že je to asi v pořádku. Hned jsem byla klidnější. Dokonce mi tvrdili, že až ho pustí, že ho budu muset hlídat,nebo u něj nějakou dobu bydlet. Prý to rychlejší bití srdce má dobrý vliv na zotavování, nebo co... Upřímně řečeno... Taky jsem to nějak nepochopila, ale... Nojo co naděláš... Jsou to prostě doktoři.