MarweX & Ája

Josh ⚽

Pohled Ann
Z výtahu vyšel Marek. Běžela jsem ho samozřejmě taky obejmout. „Ty jsi taky přijel?" zeptal jsem se. „Jo přijel..." řekl Marek s jiskrami v očích. „Není úžasný, co pro mě udělali?" řekla jsem. „To je jejich práce?" zeptal se překvapeně Marek. „Jo... Tohle všechno bylo překvapení... a to pro mě." řekla jsem a znovu se rozhlédla po té kráse. Když jsem očima předjížděla po rodině a kamarádech, tak se proti mě rozběhla Adélka. Moje malá sestřenice. Vypadala, že se jí po mě hodně stýskalo. „Any!" křikla na mě a obejmula moji nohu. „Ady" řekla jí nazpátek a sklonila se k ní a taky jí obejmula. Nakonec se mě ani nechtěla pustit. „Tobě se asi hodně stýskalo co?" zeptala jsem se jí a ona mi smutně odpověděla „Jo" a přitiskla se ke mě ještě víc. „To bude dobrý..." řekla jsem jí a vzala ji do náruče. Se všema jsem si povídala, trochu jsem pila, fotila fotky, natáčela videa, objímala sekuriťáka, znovu políbila Marka, zmátla Jacka, slíbila, že pohlídám Adélku i přes noc, protože nechtěla odemě odejít a usnula s Jackem a Adélkou v jedné posteli. Ráno jsem se se strašnou bolestí hlavy a zad z toho, že jsem se probudila na zemi stejně jako Jack. Jediná Adélka spala jako dudek rozvalená přes celou postel. Když jsem viděla Jacka, jak bezmocně leží zakrytej dekou na zemi, tak jsem se musela uchechtnout a pak ho zbudit. „Stávej hadro...." řekl jsem mu a ztrhla z něj tu deku. „Nech mě ještě spát" řekl a smotal se do klubíčka. „Tak jo..." řekla jsem a pustila do pokoje kočku. Ta Jacka samozřejmě začala olizovat a Jack si to se slovy "ty draku" nechal líbit. Potom co otevřel oči, tak se lekl a tím jeho jekotem vzbudil Adélku. Ta chudák celá zmatená nevěděla kde je a začala z toho brečet. „V klidu... Já jsem tady taky... Jsme u mě a něj v pokoji..." řekla jsem a ukázala na ležícího Jacka. Adélka se při pohledu na něj začala smát. „Co mu je?" zeptala se mě. „Je línej..." řekla jsem a on se na mě podíval vrazedným pohledem. „To teda nejsem..."řekl uřaženě. „Ale jsi... "vešel do pokoje Conor. „A tohle je zase kdo?" zeptala se zmateně Adélka. „To je Con..." řekla jsem a pozorovala její výraz. „Ale my mu říkáme pan slavný... A ty můžeš taky..." dodala jsem a tentokrát sledovala Conorův naštvaný výraz. „Já tě tak nemám rád..." řekl mi a ironicky se smál. „Taky tě miluju... "řekla jsem a ironický úsměv mu oplatila. „Oooo... " vypustil z pusy Jack. „Hele ty boxerkomane, ty radši drž pusu... Díky... "řekl jsem jsem Jackovi, který byl ještě pořád v jeho "pižamu", které se zakládalo jen z boxerek. „Už jsem zticha." řekl a šel se obléct. „Proč jsi vlastně přišel?" zeptala jsem se Conora, který se právě snažil Adélku rozesmát jeho obličejema. „Přišel jsem si pro tu princezenu... Jdeme s klukama na zmrzlinu..." řekl a mrkl na Adélku. „No počkat... A co snídaně?" zeptala jsem se. Adélce hned zmizely jiskry z očí. „Bez snídaně nikam..." řekla jsem a podívala se na ni přísně. „Ale notak..." řekl Conor. „A pro tebe to platí taky. "řekla jsem a zasmála se. „Tak honem na snídani, ať už můžeme jít." řekl Conor a Adélka se zázračně zvedla z postele, oblékla se, načesala a a odešla s Conorem za ruku. Obvykle jí to trvá hodinu a najednou to ztihla za 5 minut. Po snídani byla taky strašně rychle. Jen co jsem sešla už oblečená dolů, tak už umývala misku od mléka. Usedla jsem ke stolu a už jsem měla snídani pod nosem. „Jdeš?" zeptala se mě, když jsem měla půlku snězenou. „Hele princezno... A co takhle zoubky? Máš je vyčištěný?" řekla jsem. „Mám... Hele!" řekla mi Adélka a ukázala na její čisté zoubky. „Nějaká rychlá ne?" řekla jsem a ona už si běžela obout boty. Rychle jsem ten zbytek do sebe hodila a letěla za ní. A bez jsem se nadála, tak zmizela v limuzíně. „Nějaká novinka tady?" řekla jsem nahlas najednou se ztáhlo okénko. „Jojo..." řekl Conor zpoza volantu. „Nasedej!" zařval na mě Jack ze dveří. „Už jdu!" řekla jsem a sedla si hned vedle Jacka a Adélky. „My původně mysleli, že si sedneš sem..." řekl Caspar z druhé strany limuzíny. „Proč?" zeptala jsem se. „Jen tak... Překvápko tady je." řekl Mickey, když se na mě usmál. „Tak jo?" řekla jsem šla si sednout tam, kde kluci řekli. Najednou se ztáhlo okýnko u řidiče a vykoukla na mě nějaká krabička. „Co to?" zeptala jsem se. „Tobě se prostě nedá dovolat a tak, tak tu pro tebe máme překvápko... Chtěli jsme ti to dát už včera, ale nějak jsem to zapoměl v batohu." řekl Conor a uchechtl se. „Dobře?" řekla jsem a převzala si zabalenou krabičku. Rozbalíš to až jak budeme zpátky... Domluveno?" navrhl Conor. „Fajn..." řekla jsem a položila krabičku vedle sebe. Po asi dvou minutách jízdy jsme zastavili. „Došel benzín..." oznámil nám Conor na benzínce. „Fajn? A kam až na tu zmrzlinu jedeme?" zeptala jsem se. „Jedeme do jedné cukrárny v Londýně..." řekl Oli a usmál se. Tak jo? A to je nějaká speciální zmrzlina nebo proč nejdeme nejedeme někam blíž?" řekla jsem. „Nebuď otrávená..." přidal se Josh. „Pardon... "řekla jsem trochu otráveně. Očividně Adélku nic netížilo a culila se a smála se celou cestu. Když jsme konečně dojeli na místo, tak jsme si koupili zmrzlinu a šli se projít. Prošli jsme se po Westminsterském mostě, kolem BigBenu, přes Zrafalgarské náměstí až k Tower Bridge. Projeli jsme se po London Eye a jeli zpátky do Brightonu pro Adélčiny věci. Jack si taky vzal pár svých věcí a zavezl si je sobě do bytu. Už totiž nepotřebuje úplný dohled, tak mu prý budu stačit já. No prostě zkráceně... Byli jsme u jeho rodičů, protože se o něj báli, ale teď už je to prý v pohodě, tak jedeme - nebo vlastně on jede a já se skoro stěhuju k němu. Zavezli jsme Adélku její tetě, kde už na ni čekali teta se strejdou (její rodiče.) Adélka se proti nim rozběhla a pevně je obejmula. Jack vytáhl její tašku a dal mi ji do ruky. „Tak jo" řekla jsem šla směrem k domu. „Pojďte dovnitř..." řekla Adélčina teta, která stála ve dveřích. Já s taškou v ruce a hoši úplně navolno jsme vešli dovnitř. „Máte to tady pěkně zařízený..." podotkla jsem, když jsem se pohlédla. „Děkujeme..." řekla Ádina teta mile a nesla džbán s citronovou vodou do obýváku, který už kluci obsadili. Já jsem položila tašku na barovou židli a šla se připojit k debatnímu kroužku v obýváku. Jen co jsem vešla do velkého obýváku, tak jsem si všimla krbu na kterém jsou fotky. Byla tam rodiná fotka několika generací, fotka ze svatby a fotka nějakého kluka. „Kdo je to? "zeptala jsem se zvídavě. „To je Josh... "řekla teta. „Aha... "řekla jsem a pořád se snažila zjistit, kdo to sakra je. Je to synovec? Malej manžel Adélčiny tety? Syn?... Neustále jsem nad tím přemýšlela, ale potom z konverzace mezi kluky tetou a Adélčinou tetou jsem zjistila, že je to Adélčin bratranec. Zjistila jsem, že je to fotbalista, hraje v nějaké skupině na kytaru a zpívá. Taky má rád modrou, rád poslouchá hudbu, zpívá, hraje na klavír a na baskytaru. Příjemně mě to překvapilo. Jsem ráda, že se ještě někdo učí na další a další nástroje a do toho sportuje. To se o nikom jiným v domě říct nedá. Najednou bouchly vchodové dveře a dovnitř přišel klučina, kterýmu je zhruba tak jak mě s modrým nádechem ve vlasech. „Jsem doma" řekl a šel si odnést nějakou tašku nahoru. Asi právě přišel z fotbalu. Po pár minutách nahoře bouchly dveře a nejednou stál vedle Adélčiny tety. „Zdravím" řekl a trochu se zčervenal. Bylo vidět, že se trochu stydí. „Ty jsi Josh že?" zeptala jsem se. „Jo... To jsem..." řekl ustrašně. „Hodně jsem o tobě slyšela. Prý máš talent v hraní na různé nástroje a prý hezky zpíváš..." řekla jsem a usmála se na něj mile. „Až tak talentovanej nejsem..." řekl Josh a poškrabal se na hlavě. „Tak to mi budeš muset dokázat." řekla jsem a vzedla se. Potom uchopila kytaru, která byla celou dobu vystavená na slunci a podala mu ji se slovy „zahrajeme si." on samozřejmě znervózněl. „Neboj se... Já nekoušu." řekla jsem a usmála jsem se na něj a tím mu dala najevo, že se vůbec bát nemusí. „Znáš Miss You? "zeptal se mě. „Od Louise Tomlinsona? Tak to znám naspaměť. Dokonce ji umím zahrát na kytaru..." řekla jsem a uchechtla se. „Dobře, tak ty si vem kytaru a já si vezmu baskytaru. Vyskoušíme si jak jsi dobrá" řekl jsem mi s nadsázkou. „Jinak... Někoho mi strašně připomínáš. Znáš Conora Maynarda?" zeptal se. „Jo? "řekla jsem. „Připomínáš mi tu holku, která s ním dělala Sing Off." řekl mi a zasmál se. „Co si o té holce myslíš?" zeptala jsem se zvědavě. „Vypadala že je fajn, ale chudák Conor. Dostal od ní pořádnej rekt." řekl a uchechtl se. „Vydíš? Já ti říkal, ať to tak strašné neprožíváš..." řekl Conor a konečně si sundal kapuci z hlavy. Já vím, že jsem vám o tom neřekla, ale kluci se chtěli hrát na tajný agenty a jedinej Conor to vydržel až do teď. „C... Co... Conor May... Maynard?" vykoktal ten chudák Josh. Ty jsi nás nepoznal?" řekla jsem s humorem. „Ne no..." řekl a začal se klepat jako ratlík. „Ale notak..." řekla jsem a obejmula ho. Najednou zčervenal a se slovy „Padá" omdlel. Já jakožto zkušená jsem ho začala kropit vodou a trochu propleskla. „Jsi v pohodě?" zeptala jsem se ustrašeně, když se probral. „Zdálo se mi, že mě obejmula Ann a já z toho omdlel." řekl zmateně. „To nebyl sen..." řekla jsem a pomohla mu posadit se. „Nebolí tě něco?" zeptala jsem se ho. „Ne... Nic mi není, jen je mi teď strašně trapně." prohlásil. „Jakto?" zeptala se ho teta. „Obejmula mě holka a já jako měkota omdlel..." řekl Josh a zase trochu zčervenal.