MarweX & Ája

Eldo!?

Pohled Vaška
Já a Marek jsme šli hledat do toho šíleného davu Eldu. Mám takovej pocit, že jsme ani nemuseli. Ona se našla sama! Našla totiž v tom davu schovanýho Harryho. Ano... Stylese. Byla z něj tak vedle, že tam málem omdlela. Já ji samozřejmě jako gentleman chytil... Teda skoro. Jen jsem jí spomalil její pád. Sice nemá ani šrábnutí... No dobře bude mít modřiny, ale jinak nic. Kromě těch modřin se i trochu ztrapnila,ale to je v ten moment všem jedno. Důležité je že žije „V pohodě?" řekl Marek a uchechtl se. „Jo... Nic mi není brouku..." řekla Elda a mrkla na něj. „Brouku? Jako fakt?" řekl urážlivě Marek. Elda se zvedla a přišla k němu se slovy: „Proč ti to tak vadí? Jsi přece můj... "řekla trochu zmateně. „A nebo ne?" lekla se. Já jsem se jen podíval na Marka, který vypustil ze svých úst slova :„Jo jasně... Tě jen zkouším" no dobře... Bylo vidět že to nemyslí vážně, ale Elda to brala jinak. Nakonec jsme se vrátili zpět za Ájou.

Pohled Marka
„Ahoj Ájuš" řekl jsem a našpulil pusu. Chtěl jsem Áje dát pusu, ale Elda mě zarazila:„Co to jako děláš?" řekla a trhla mi rukou. „A kdo je ona... Neříkej mi že mě podvádíš... "řekla naštvaně a pustila mě. „Jak jako podvádíš?" řekla Ája. „To je složitý..." řekl jsem a podíval se do země. „Já chci slyšet pravdu... "řekla Ája. „Já... Mě by to taky zajímalo.... " přidala se lehce nakrknutá Elda. „Teď ne..." řekl jsem a přestal jsem je vnímat až do konce koncertu. Po koncertu jsme měli možnost jít na After party, ale kvůli tomu co se stalo, jsme neměli nikdo náladu, tak jsme šli na hotel. Šli jsme do hotelové restaurace a snad poprvé jsme spolu během večera nepromluvily. Bylo to celkem smutný. Jsem zvyklej u večeře mluvit, ale tentokrát jsem to raději vynechal. Díval jsem se smutně na Áju s tím, že zahájí konverzaci, ale ona můj pohled odignorovala. Je na mě asi fakt hodně naštvaná. Budu muset zahájit operaci "Sabitaktik".

Pohled Áji
Celý večer se na mě Marek divně díval. Cítila jsem se jako střed trapného ticha. Chtěla jsem promluvit, ale nakonec jsem si to všechno rozmyslela. Sice bylo nepříjemný být tím středem, ale je to pořád lepší než mluvit s tím, který mi ani nedokáže říct pravdu.

Pohled Vaška
Během večeře spolu nemluvili. Bylo to trapný. Nejen pro mě, ale pro ostatní.
Měl jsem toho plný zuby, tak jsem se zvedl, že promluvím, ale když se na mě podívali všichni okolo, tak jsem zpanikařil a běžel z večeře pryč.

Pohled Sabči
„Budeme tady sedět jak hrušky, nebo půjde někdo za ním..." řekla jsem, když jsem si hrála s olivou na talíři. Všichni dělali že mě neslyší, tak jsem se zvedla a šla za ním.

Pohled Vaška
Přišel jsem na pokoj a naštvaně sebou švih na postel. Proč jsem se prostě nevyjádřil a radši utekl na pokoj. Říkal jsem si a po tváři mi pomalu začala téct slza. Najednou někdo zaklepal na dveře. Nadechl jsem se, utřel slzu, sedl si a řekl dále. Do dveří vešla Sabča s jejím typickým výrazem. „Stalo se něco?" zeptala se mě a sedla si vedle mě. Já jsem ji jen obejmul se slovy „Slibmi něco... Slib mi, že se mnou budeš napořád..."

Pohled Sabči
„Budu s tebou jak dlouho to půjde... Pokud možno tak napořád." odpověděla jsem mu. „V tom případě..." řekl a v tu chvíli se mi rozbušilo srdce. Ano... Přišla ta osudová chvilka,kdy vyslovil ta slova, která změnila celý můj pohled na můj život: „Sabi, udělej ze mě toho nejšťastnějšího může vesmíru a vem si mě... Prosím. " řekl a vytáhl malou zelenou krabičku z kapsy. V krabičce byl krásný diamantový prsten. „Vašku, já nevím co ti na to mám říct..." řekl jsem a zvedla se a namířila si to přímo ke dveřím. „Řekni ano... Prosím... Sabi já tě miluju... " řekl a posmutněl. Já jsem se otočila, skočila mu kolem krku a řekla "Ano".