Purple Smoke

Kapitola 6

Přišla jsem domů právě včas, když se ostatní chystali k večeři. Máma krájela v kuchyni zeleninu. Babička míchala u sporáku omáčku a táta s dědou o něčem živě diskutovali. Všichni se zdáli přítomní, jen Blue seděla na okně duchem nepřítomná.

Po špičkách jsem zamířila ke své sestře, abych ji nevylekala. Blue vždy věřila v lepší svět. Zcela Nákazu ignorovala a žila ve svém vlastním světě. Trochu jsem jí záviděla. Byla jako ti v nemocnici. Blue přejela rukama po okně.

Často takhle sedávala s pohádkovou knihou v ruce. Starou, s otřepanými rohy. Nikdo nevěděl, co v ní je. Před všemi ji schovávala. Párkrát jsem zahlédla pár stránek popsaných hustým, drobným písmem.

Teď u sebe knihu neměla. Určitě se opět toulala ve svém světě. Tu knihu dostala od naší babičky. Dostala k ní i zvláštní dopis v nažloutlé obálce s červenou pečetí.

Od svých osmi let na nás vrhala tajemné pohledy, jako kdyby věděla něco víc. Nějaké strašlivé tajemství plné hrozeb. Přecházela jsem se zavřenýma očima. Dávala jsem to za vinu knihám, které tak ráda četla.

„Blue?" promluvila jsem na ni potichu.

Obrátila ke mně své safírové oči se zelenými tečkami. Hleděla někam jinam, daleko za mě. Tohohle stavu jsem se děsila. Působila vzdáleně, jako by tu s námi ani nebyla.

Možná ani neměla tušení, že právě teď sedím vedle ní. Prázdnými duhovkami otáčela ze strany na stranu. Potřebovala jsem ji dostat zpátky a to rychle, než si ublíží.

„Blue," vzala jsem ji za ruku, „no tak, Blue, slyšíš mě? Vrať se zpátky!" Začala se klepat a zhluboka dýchat. Panenky se jí vyvrátily vzhůru a ona klesla na parapet. Kdyby na něm nebyly polštáře, silně by se uhodila do hlavy.

Vlasy černé jako uhel se jí rozprostřely kolem obličeje. Její pleť bledla čím dál víc. Nehty, které si předtím zarývala do dlaní a paží, se uvolnily. Zůstaly po nich jen krvavé půlměsíčky.

Podložila jsem jí hlavu jedním z polštářů a odběhla do kuchyně namočit hadr. Odstrčila jsem babičku od dřezu, až se na mě varovně podívala, jak to s nimi zacházím. Ona ale nevěděla, co se stalo s Blue.

Položila jsem jí studený hadr na čelo jako obklad. Poté jsem ji s ním začala po celé tváři lehce přejíždět. Na tváři jí vyrašily kapičky potu a zarudlé skvrny. Trvá hodnou chvíli, než se probere.

Zavrtěla se a slabě pootevřela oči. Mžourala na mě skrz řasy. Natáhla před sebe ruce, kterými si přejela po obličeji a zaklepala prsty. Zděšeně se na mě podívala, když si všimla krvavých půlměsíčků.

„Co se mi stalo, Thal? Co se tady dělo?" otáčela hlavou ze strany na stranu. Promnula si spánek a chystala se vstát.

„Ach, Blue, jen si upadla do nevědomí," silně jsem ji objala.

Viditelně zbledla. „To není možné. Já si nic nepamatuju. Jak jsem se ocitla tady?"

Dnes zveřejňuji ještě jednu kapitolu, protěž je pátek a konečně prodloužený víkend. Co říkáte na Blue a její knihu? Má to nějakou souvislost s Nákazou?😮

✴Peti✴

OPRAVENO: 22.04. 2019