Purple Smoke

Kapitola 27

Můj pohled sklouzl na mé oblečení. Připadala jsem si v něm jako kosmonaut. Cissy mě navlékla do něčeho, co vypadalo jako skafandr. Ale tohle bylo mnohem upnutější a vodoodolnější. Říkala mi, že je to ten nejlepší oblek do vody přímo z Londýna. Vynalezli ho teprve nedávno.

Když jsem v tom viděla Cissy poprvé, nevydržela jsem to a vybouchla smíchy. Vypadala v tom jako sněhulák. Bylo jí to moc velké. Jedinému Oliverovi byl akorát. Odmítala jsem se na něj podívat. Zatím si mě snažil bezvýsledně udobřit. Držela jsem se od něj co nejdál.

„Všichni víme, co máme dělat. Každý jsme si rozdělili, co budeme dělat. Nechci slyšet žádné stížnosti, to jste mohli předtím," zabručela Cissy. Lehce jsem přikývla. Rozuměla jsem jí naprosto jasně. Tahle mise je hodně důležitá. Musíme uspět, jinak je vše ztracené.

Oliver otevřel poklop. S Cissy jsme obě vylezly ven. Dotkla jsem se nohama paluby lodi. Cítila jsem, jak kolem mě víří voda. Najednou mě prudce strhla na stranu. Nemohla jsem křičet, nevyšla ze mě ani hláska. Máchala jsem kolem sebe rukama.

Narážela jsem do ostatních stožárů na lodi. Budu samá modřina, ale to mi v tuhle chvíli bylo celkem jedno. Chtěla jsem odsud pryč. Uvnitř mě stravoval strach. Bála jsem se toho, co se stane za chvíli. Můžu skončit mrtvá rychlou smrtí, nebo taky tou pomalou.

Má zběsilá jízda skončila ve chvíli, kdy si mě do náruče přitáhly něčí ruce. S úlevou jsem vydechla a chystala se poděkovat, místo toho jsem se ale pouze kývla. Proč bych měla děkovat zrovna jemu? Ať si nemyslí, že si mě tímhle obměkčí.

Cissy na nás mávla, ať ji následujeme. Opatrně našlapovala na palubě. Nechtěla aktivovat dým, nevěděla, jak čidlo funguje. Teď jsem to ale zjistila. Došlápla na malý kamínek, spíše tlačítko. Najednou se vše spustilo. Z podpalubí začal pronikat fialový dým. Přitiskla jsem si ruce na rty. Ne, to ne!

Vířil kolem nás v kruzích. Stahoval se okolo nás jako had. Uvěznil nás ve svém sevření. Otáčela jsem kolem dokola a hledala únikovou cestu. Nenašla jsem žádnou skulinku. Od téhle doby nenávidím fialovou barvu. Nikdy si ji na sebe nevezmu.

„Thalio!" zakřičela na mě Cissy. „Utíkej dolů, musíš ho zastavit, deaktivuj to čidlo. Ty tam můžeš jít jediná, my proti němu nejsme imunní." Hodila po mně něco, v čemž jsem poznala malou výbušninu. Byl na ní spuštěn časovač. Rozběhla jsem se, šlo o čas.

Bez dechu jsme probíhala temnými místnostmi. Konečně jsem to našla! Malá bílá krabička, ze které stoupal fialový dým. Všechno nahrávaly kamery. Do každé jsem bouchla, až se z ní sypalo sklo. Na malém čidle blikalo červené světýlko. Chystá se to vypustit další várku. Neváhala jsem ani minutu a položila výbušninu. Spustil se časovač. Minuta na to, abych doběhla zpátky a dostali jsme se domů.

Na palubě jsem našla zhrouceného Olivera. Svíral v objetí tělíčko drobné dívky. Myslela jsem si, že je to někdo cizí, ale spletla jsem se. Přes jeho ruce na zem spadaly karamelové vlasy. „C-co se stalo?" vykoktala jsem ze sebe. Podíval se na mě se slzami v očích.

„Obětovala se, proběhla do kouře a on najednou zeslábnul," hlesl. Rozvzlykala jsem se, i když jsem si uvědomila, že nás tlačí čas. Popadla jsem ho za ruku.

„Pojď, Olivere, musíme jít," zatáhla jsem ho za ruku. Odmítal svou sestru pustit.

Lodí se rozlehl ohlušující výbuch. Kryla jsem před nárazem. Vodou všude létaly třísky a dřevěné trosky. Je po všem, jsme volní. Nákaza už neexistuje, ale my zahyneme. Krutá oběť za záchranu lidí. Někdo se jednou musí obětovat. Naše těla začala stoupat nad hladinu. Ztratila jsem vědomí.

OPRAVENO: 06.07. 2019