Purple Smoke

Kapitola 2

Šla jsem po chodníku plném výmolů. Pár lidí na mě bezstarostně mávalo, na což jsem valila oči. Copak se nebojí? Tory měla pravdu. Nechali se uspat tím, že se Nákaza ztratila. Já tomu ale nevěřím. Myslím si, že se opět někde objeví. Stačí jen malá nepozornost či drobnost a ona udeří v plné síle.

Z jednoho okna v domu jsem ucítila vůni čerstvého kuřete. Zavrtěla jsem hlavou. Ti lidé, co se strašně moc báli, jsou teď uvolnění a především šťastní. Kdyby teď do města přijel někdo z turistů, vůbec by nepoznal, že se tu někdy Nákaza objevila.

Kolem mě proběhlo pár dětí, které po sobě stříkaly vodu z pistole. Nějaká dívka upadla a roztrhla si kalhoty na kolenou. Sklonila jsem se k ní postavila ji na nohy.

„Díky," špitla. „Jak se jmenuješ?"

Tahle otázka mě zarazila. Ještě nikdy se mě na to nikdo neptal. Lidé v městečku si hleděli pouze sami sebe a na nikoho nebrali ohledy.

Upírala na mě ty svoje modrá kukadla a čekala na mou odpověď. „Thalia, Thalia Dansonová," řekla jsem jí své jméno.

„Hezké jméno, mně říkají Cissy." Vykulila jsem oči. Takovéhle jméno jsem nikdy neslyšela. Zasmála se mému nevěřícnému výrazu.

„Odkud jsi? Kdo jsou tvoji rodiče? Neviděla jsem tě tu za svůj život," chytla jsem ji za ruku. Zdála se mi divná už jen proto, že nosila jiné oblečení než ostatní děti. Bylo jiné, novější a značkovější a vonělo přípravkem, který byl charakteristický pro Londýn.

Cukrkandlově se usmála a vytrhla se mi. „Myslíš si, jak jsi chytrá a vypočítavá, Thalio. Ale i na tebe jednou dojde. Stačí jen malá chvilka nepozornosti. Schytáš to jako ostatní." Vrhla jsem po ní zkoumavý pohled. Obyčejné děti v jejím věku by se jen culily a hloupě přikyvovaly.

Zablýsklo se jí v očích a začala couvat. „Cissy, pojď. Půjdeme si hrát," zatahalo ji za rukáv jedno z malých prcků. Nenechám jsem ji ale jen tak odejít, mám na ni pár otázek.

„Sbohem, Thalie Dansonová, pamatuj na má slova." Otočila se a už chtěla odběhnout, kdyby ji pevně nesevřela moje dlaň okolo jejího zápěstí.

„Počkej ještě chvíli, Cissy," zavrčela jsem její jméno. „Pověz mi něco. Copak ty se vůbec nebojíš o svůj život? Nemyslíš si, že se objeví kouř zase? Jsi tak malá, snadno bys přišla o život." Zorničky modrých očí se jí rozšířily zděšením. Předtím jsem si nevšimla jejich zvláštní barvy. Tyrkysové.

„Dokážu se jí vyhnout. Uteču," vypnula statečně ramena. Teď se chovala jako naivka. Před chvílí mi tvrdila opak o mně. „Nebojím se. Ale ano," ztišila hlas do pouhého zašeptání, „mám se na pozoru. Nejsem jako ostatní. Přežijí jen ty nejsilnější. Kdyby ses nesnažila ubránit i svou rodinu, zachránila by ses. Hodně štěstí, Thalio Dansonová."

Zůstanu tady stát s otevřenou pusou. Já nejsem jako ostatní. Nebudu si zachraňovat svůj krk, ale i svou rodinu. Nějaká malá žába mi nebude rozkazovat a radit, když o životě neví zhola nic.

Co si myslíte o dnešní kapitole?A jak Cissy zapadá do příběhu? Mají její slova snad nějaký větší význam? Čeká na Thálii někde spící Nákaza? Chtěli byste ještě dneska odpoledne jednu kapitolu?

✴Peti✴

OPRAVENO: 21.04. 2019