Purple Smoke

Kapitola 9

„Nathalie, kde jsi byla tak dlouho? Venku už se stmívá." Přede mnou stála máma se založenýma rukama. Krátké vlasy ostříhané na mikádo se jí u konečků rozčileně vlnily. Sundala jsem si boty a dala je oschnout na topení. Připadala jsem si jako nasáklá houba.

Nathalie mě skoro nikdy neoslovuje. Nathalia Dansonová je sice moje pravé jméno, které jsem dostala při narození, ale spousta lidí mi říká zkrácenou verzí Thalie. Původní verzi jména považují za krkolomnou a zdlouhavou.

Když na mě matka ale zavolá celým jménem, mám nějaký průšvih. Jako malá jsem své jméno slýchávala docela často. Protože po celém domě nacházeli rozlitou vodu, přilepené žvýkačky a různé malé žertíky.

Teď už jsem ale dospělá a zaobírám se jinými věcmi. Třeba Nákazou. Jako malé dítě jsem netušila, co může způsobit. O čemž jsem se později přesvědčila, když jsem viděla spoušť po jejím nočním útoku.

Dveře vyvrácené z pantů a rozbitá okna. Lidé křičící o pomoc. Doprošovali se o azyl. Kdyby je tenkrát viděla Blue, přivedla by je k nám. Lituje každého a má měkké srdce. Dá se snadno ovládat a zmanipulovat.

„Mami, je mi sedmnáct. Můžu si chodit, kde chci," obrátila jsem oči v sloup. Chová se ke mně jako k miminu. Nejsem jako Blue, dokážu se o sebe postarat. Vím, co život přináší a jak umí být proradný. Nastavuje lidem těžké překážky, které musí překonávat.

„Nathalie, ještě ti nebylo osmnáct. Budeš dělat, co ti řekneme! Jsi ještě moc malá a nedokážeš se ubránit Nákaze," utrhla se na mě s vařečkou v ruce. Zůstala jsem tam stát s pusou dokořán.

„Takže mi chceš říct, že když mám pohlídat Blue, tak jsem velká, ale jinak jsem prostě malej fakan?" zakřičela jsem na celý dům. Určitě to bylo slyšet až nahoře v patře. Na schodech se mihly černé vlasy.

Na zápraží stála Blue ve své modré košili a legínech. Z obýváku vyšel táta s dědou a z kuchyně babička. Všichni stříleli očima mezi mnou a mámou.

„Nemusíš mě pořád zachraňovat! Nemusíš mě ochraňovat! Nemusíš vůbec nic! Já si od někoho, kdo nechá své děti v nevědomí, poslouchat nebudu!" rozpřáhla jsem ruce.

„Jak to myslíš?" vyvalila máma oči. Babičce něco došlo a slabě zbledla. Blue potichu sešla. Bylo slyšet jen šustění jejích kalhot.

„Vy si myslíte, že nevím o těch, kdo jsou v nemocnici? O své druhé dvojnici. Už jsem zjistila komu jsem podobná! Mistiria Fairfaldová. Říká vám to něco? Pokud ano, hodně štěstí. Ztratili jste moji důvěru!"

Za pár kapitol už nás čeká velký bum, něco se stane! :D

OPRAVENO: 22.04. 2019