Purple Smoke

Kapitola 14

O pár dní později mě pustili z nemocnice. Tory se mi nadšeně vrhla do náruče hned, jak mě uviděla. Svírala mě pevně, až jsem se začala dusit. Musela jsem ji od sebe prudce odstrčit. Zasmála se zvonivým, úlevným smíchem, který se rozléhal po celé ulici.

„Když už jsi tedy normální a nemáš halucinace, nechtěla bys zajít ven?" navrhla mi Tory.

Jedna část uvnitř mě začala bláznivě poskakovat. Celé moje tělo se dalo do pozoru. Venku s Tory jsem nebyla už hodně dlouho. V posledních dnech jsme se trochu zanedbávaly. Myslím, že je čas to napravit.

Přikývla jsem. „Klidně, ale nejdřív se jdu přestrojit. Nechci venku pobíhat v pyžamu," zasmála jsem se.

Tory ode mě odstoupila a nechala mě projít. Vyběhla jsem schody do svého pokoje. Dost dlouho jsem přehrabovala v šatníku, než jsem si ze své spousty vybrala to pravé oblečení. Tory už na mě čekala venku.

Došly jsme až k lesu, který se rozprostíral blízko Jitřního údolí. Zaklonila jsem hlavu a podívala se na oblohu bez mraků. Všechno se teď zdálo jako jeden zlý sen. Jako by Nákaza nikdy neexistovala, jako bych nikdy nebyla na útesu. Všechno se zdálo krásné a úlevné.

Možná si to jen namlouvám a nasazuji si růžové brýle. Jsme teď přece obě dvě daleko od města. Může se tam dít cokoli. Nákaza mohla udeřit. Třeba teď právě uvěznila Blue ve svých osidlech. Stačila jen nepatrná nepozornost a mohli jste skončit jako její oběť.

Ten, kdo žil život v Bickerley, se musel mít neustále na pozoru. Neustálý strach a nejistota vládly celému městu. Párkrát se i stalo, že mnozí lidé spáchali sebevraždu. Neunesli ztrátu svých blízkých. Rodiče Rosy se takhle zabili a ji nechali na výchovu u jejich prarodičů.

Kdyby to šlo, občas bych se nejraději někam schovala a už nevylezla. Celá tahle věc okolo dýmu mi začínala pěkně lézt na mozek. Měla jsem kvůli ní halucinace, pohádala jsem se s Blue, ztratila jsem příbuzné. Zatím na tom ale nejsem tak hrozně jako třeba Cartraissovi. Minulé léto přišli o střechu nad hlavou. Většina jich dokonce zešílela.

Z přemýšlení mě vytrhl Toryin pištivý hlas. Něco křičela, ale já jí nedokázala rozumět, jako bych najednou přišla o sluch a hlasivky. Otevřela jsem pusu, ale nevyšlo z ní nic. Opakovala se ta stejná věc jako na útesu. Nedokážu promluvit. Najednou se mi sluch jako zázrakem vrátil.

„Thal, utíkej!" zaslechla jsem za sebou kamarádčin hlas.

Otočila jsem se a ztuhla na místě. Po zemi se plížil fialový dým. Tory už vybíhala a zmizela v zeleném lese. Kouř se začal točit kolem mě.

Slýchala jsem o něm všechno. Kvůli němu upadlo do kómatu už pár desítek lidí. Čekala jsem pouze na to, kdy jsem měla upadnout do bezvědomí. Byla jsem pouze v jeho moci.

Teď už se dostáváme k prologu :D. Jak si myslíte, že souvisí ta voda s Nákazou? Proč se šířil na dně moře: Přežije vůbec Thalie, nebo Nákaza postihne někoho jiného?

OPRAVENO: 04.05. 2017