Kapitola 11

86 11 0
                                    

Můj vztah k Blue pomalu ochládal. Nedokázala jsem jí zapomenout to, co mi provedla. Uspala mě. Moje vlastní sestra. Věřila jsem jí jako nikomu jinému. Ani Tory s Rosou jsem nesvěřovala vše. Ale ona mě zradila. Využila mou důvěru. Od teď se mi vyhýbala. Chodila kolem mě po špičkách, s hlavou skloněnou. Nechtěla mě ještě víc dráždit.

Párkrát, když jsme byly samy, se mi snažila omluvit. Tvrdě jsem ji odmítla a ignorovala. Dokonce jsem zahlédla i slzy v jejích očích. Odběhla na balkon, odkud jsem slyšela tlumené vzlyky. Trhalo mě to na kusy, ale nedala mi jinou možnost.

Částečně jsem se proklínala za to, že jsem jí způsobila bolest. Vidět její slzy, bylo jako se topit v hlubokém černém oceánu plného slané vody. Úzkost mi svírala hrdlo. Moji mysl zatemňovaly šílené představy o tom, co by se mohlo stát. Je možné, že při její citlivosti a zranitelnosti by se mohla přidat k těm, kdo nám do hlavy vtloukají nesmysly o obětování se. Klidně by se obětovala pro vyšší dobro, kdyby to šlo.

Když se narodila, všichni z naší rodiny ji s radostí vítali. Ale já jsem na ni hleděla zlobně a nenávistně. Dlouho jsem byla jedináček a zvykla jsem si na pozornost od všech. Ale s Blueiným narozením se vše změnilo. Rodiče a ostatní už na mě neměli tolik času. Poté Blue řekla první slovo a všechno se to obrátilo.

Od té doby nás nic nerozdělilo. Chránila jsem ji před každým nebezpečím, které jsem zahlédla. Občas ze mě byla trochu vyděšená, protože si myslela, že každý je na světě v bezpečí. Kdyby jen poznala jeho opravdový smysl. Celým životem se jen prolínaly lži, intriky a podvody. Zažila jsem jich mnoho. Dostala jsem spoustu vražedných dýk do srdce. To ale Blue nesměla nikdy poznat.

Ale já sama jsem jí tu dýku vrazila do zad. Stejně jako ona mně. Teď už není cesty zpět. Nemůžeme vrátit to, co se stalo. Narušily bychom tím řád světa a života. Nevěřím ale na to, že je nějaký osud. Na to věřila Blue. Zastávala se názoru, že každý máme na zemi určený každý krok. Ale zároveň se podle ní můžeme i rozhodnout, jestli půjdeme svou vlastní cestou nebo tou osudovou.

Ona se dala ovlivnit za každé situace. Každý by jí dokázal vnutit svou vůli. Včetně mě, kdybych chtěla. Nechala by se snadno ovládat. Kdyby si to někdo přál, skočila by i z mostu, jak byla obětavá.

Pomalu už se blížíme k jedné osudové kapitole, která změní celý příběh. Nechci vám prozrazovat, co se stane, ale můžete hádat. :D

Peti

OPRAVENO: 26.04. 2019

Purple SmokeKde žijí příběhy. Začni objevovat