Purple Smoke

Kapitola 8

Těžké dešťové kapky mi bušily o hlavu. Stékaly po kaštanových vlasech, které při kontaktu s vodou ztmavly o pár odstínů, takže teď vypadaly jako ty Blueiny. Z trička mi crčela voda a zmáčela mi kůži. Chytla jsem to pravé počasí.

V Bickerley v létě nezaprší skoro nikdy. Ale začátky jara a konce podzimu bývají deštivá hodně. V tu dobu se občas stane, že se říčka vylije z koryta a zaplaví domy u břehu. I Nákaza se projevovala hlavně v létě. V zimě tak často neudeřovala. V zimě toho lékaři využívali a snažili se najít nějaký lék pro ty, kdo usnuli v kómatu.

Ale teď se jim dostávalo ještě více času. Bylo to jako ticho před bouří, které nikdo nevnímal. Ubíjelo mě to ve dne v noci. Snažila se mě přesvědčit Tory i máma, že Nákaza prostě zmizela, ale já tomu nevěřím. Nemohla se jen tak vypařit. To prostě nejde. Nevěřím tomu.

Cítila jsem, že se někde schovává, jen čeká na ten pravý čas. Chce nás uspat do nevědomosti a poté silně zakročit. Dostane hlavně ty, kteří si myslí, že zmizela. Já ale vím, že mezi námi stále je. Vnímala jsem ve městečku její dotek. Plný hrůzy, strachu, bezmoci a netrpělivosti.

Někteří lidí říkájí, že štěstí mají ti, které kouř dostal. O ničem nevědí a unikli každodenním lidským problémům. Prý se probudí v daleké budoucnosti. V lepším světě, kde bude možno žít navěky a beze strachu.

Jiní se jí nechávali schválně polapit do jejích osidel. Jejich rodiny tvrdí, že dotyčné oběti měly vize o tom, jak se musejí obětovat pro dobro lidstva. Pro větší smysl a sílu. Až se Nákaza natolik posilní, odejde zase do jiných dimenzí.

Na jiné formy života nevěřím. Nemyslím, že někde daleko ve Vesmíru je pro nás připravena jiná a nová planeta, na které se bude dát žít. Tohle nám do hlavy vtloukají Osvícené děti, nebo jak si říkají. Mají za sebou tupá stáda ovcí, která poslouchají jejich výmysly a nesmysly.

Na svou stranu by klidně dotáhli i Blue, kdybych ji od nich nedržela dál. Jednou nás odchytili přímo na náměstí u kašny. Blue zůstala stát jako hypnotizovaná z doširoka otevřenýma očima. Poslouchala by je dál, kdybych jí uši nepřikryla dlaněmi. Odvedla jsem ji daleko z jejich dosahu.

Den poté mi vyprávěla své sny. Prý se jí zdálo o ženě, která vypadala stejně jako já, ale byla starší. Radila jí, co má dělat s tou knihou. Blue už mi ale nechtěla prozradit, jak jí poradila. Párkrát jsem se snažila najít tu knihu. Vetšinou ji měla pořád u sebe nebo ji schovávala na zabezpečené místo daleko od nás.

Neměla jsem příliš ráda tajemství. Časem jsem zjistila, že Blue jich možná tají několik. A na ně se jí právě teď zeptám. Musím se ptát tak, aby nepojala žádná podezření.

OPRAVENO: 22.04. 2019