Purple Smoke

Kapitola 26

Ponorka vyrazila. Cítila jsem, jak sebou prudce cukla, když se dala do pohybu. Raději jsem se posadila. Už teď se mi motala hlava z toho pádu. Nepotřebovala jsem jim hodit šavli přímo na podlahu. Věřím, že by se to Cissy nechtělo uklízet. Štítila se všeho, co nějak zapáchalo.

Zabavila jsem se tím, že jsem pozorovala Olivera, jak si hraje s nějakými páčkami. Fascinovalo mě to. Nedokázala jsem se naučit řídit auto, ve kterém jsem si částečně připadala jako ve vězení. Neváhala jsem a popošla blíže k němu. Věnoval se zrovna fialovému tlačítku, na němž mi nešlo rozluštit nápis. Pozvedla jsem obočí. Jsou snad mimozemšťané? Proč nemají napsané názvy v angličtině?

Ukázala jsem na železnou páku s červenou rukojetí. Ztrácela jsem se v tom. Málem jsem dostala pocit, že mě někdo uzavřel do obrovského labyrintu. „Co to je? Doufám, že nás nechceš zabít," sáhla jsem si na hrdlo. Nechtěla jsem umřít dřív, než splním svou misi a úkol. Oliver ze sebe vydal něco mezi uchechtnutím a zakašláním.

„Milá princezno, kdyby jsi dávala pozor. Všechno jsem před chvílí vysvětloval mé malé sestřičce." Vykulila jsem oči. Oni jsou bratr a sestra? To jsem nečekala. Podle mě si nejsou vůbec podobní. Jsou jako dva protipóly jednoho magnetu. „Aby jsi tedy věděla, princezno, tohle je na zvýšení rychlosti," předvedl mi názornou ukázku. Vyděšeně jsem se chytla desky.

„Neříkej mi princezno, blbče," zaprskala jsem na něj. Jen se ušklíbl a chystal se z pusy vypustit další peprnou poznámku.

„Ale, ale, koťátko nám vystrkuje drápky," zašišlal. Pěnila jsem vzteky. Jen málokdo mě dokázal dostat do varu, ale on to předvedl na plné čáře. Moje mysl z něho šílela. Dostala jsem chuť ho pořádně a pomalu podusit. Bude to chtít pořádnou pomstu.

Poznala jsem, že rád provokuje a miluje pozornost. Nechala jsem svůj vztek vychladnout a pokrčila jsem rameny. Mířila jsem si zase sednout. S nezájmem jsem si založila ruce na hrudi. Dělal, že mu to nevadí, ale po chvíli to stejně nevydržel. Musel mít nutkání si s někým popovídat.

„Nezlob se na mě, já to tak nemyslel, tak řekni něco, promluv," zaprosil se štěněčím pohledem. Raději jsem si prohlížela své nehty. Jeden se mi dnes utrhl. Nepokládala jsem to za nic tragického, on opět naroste. Otočila jsem hlavu pryč od něj. Oběhl mě, abychom si koukali do očí. Poklekl přede mě.

Chytl mou ruku do své dlaně. Hrál si s mými prsty. „Thal, promiň, jen se mnou zase mluv. Chtěl jsem ti ukázat celou ponorku." Jeho oči se do těch mých zarývaly vemlouvavým pohledem. Potřásla jsem hlavou. Kaštanové vlasy mi spadly přes obličej, takhle neviděl mou reakci. Zarytě jsem mlčela, dokud se neobjevila Cissy.

„Dost vrkání, hrdličky," oznámila nám pobaveně. „Podívejte se před sebe." Naklonila jsem hlavu a podívala se z čelního skla. Pusa se mi, už dnes po několikáté, sama otevřela. Před námi se rozprostírala inkoustově temná tma. Nic jsem neviděla, ale zahlédla obrysy nějaké věci. Ne, stožár, kus kormidla. Loď. Místo, odkud přichází zkáza.

OPRAVENO: 05.07. 2019