Purple Smoke

Kapitola 16

Svírala jsem Blueinu hlavu na klíně. Její životní funkce ustávaly. Už jsem ani nenahmatala její tep. Pomalu slábnul. Zůstane navždy v bezvědomí. S přidušenými vzlyky jsem zhroutila hlavu do jejích černých vlasů. Rozlily se po mých stehnech jako vodopád. Cítila jsem, jak se její vlasy pomalu nasákly slanou vodou.

„Blue! Prober se, prosím!" vzlykala jsem. Můj stesk se rozléhal po celé zahradě. Přilákalo to i babičku, která ke mně přišla a položila mi ruku na rameno.

„Thalio, je mi to moc líto. Už jí nepomůžeš. Pojď, vstaň, nastydneš." Odmítala jsem se od Blue hnout. V obličeji pomalu bledla. Oční víčka i rty jí pomalu začínají fialovět.

Táta mě od ní odstrčil. Vzal ji do náruče. Zkroutila jsem se na zemi do klubíčka. Nebylo naděje. Už se nikdy neprobudí v mé přítomnosti. Ztratila jsem sestřičku, člověka, na kterém mi záleželo nejvíce. Myslela jsem si, že to budu já, kdo skončí jako jeho další oběť. Ale ne, byla to jen hra. Nákaza hrála krutou hru, ze které není úniku. Nemůžu couvnout zpátky, pomstím se za Blue.

Máma si přidržovala kapesník u rtů. Děda stále stál ve dveřích s pusou otevřenou dokořán. Nikdo nedokázal strávit to, co se stalo. Přišli jsme o nejmladšího člena naší rodiny. Malá Blue Dansonová upadla do kómatu. Ale co se to říká? Naděje upadá poslední. Obrátila jsem se na svou babičku.

„Babi, vím, že sis schovávala ten pytlíček s mátou. Třeba to pomůže, přiložím jí to na krk. Není to tak dlouho, co je v kó-," hlas se mi najednou zadrhl.

Babička sklonila hlavu k zemi a opatrně se na mě usmála. „Thalio, nemyslím si, že by to šlo. Přeci jen už máta dávno nefunguje."

Zachávátil mě vztek. Jak tohle může vůbec říct? Blue pro nás všechny tak moc znamenala. Byla to pochodeň ve tmě, díky které jsem se v životě ještě neztratila, a oni mi ji teď chtějí vzít. To nedovolím. „Okamžitě to přines! Slyšela jsi?! Nemíním to opakovat dvakrát!" vřískla jsem na ni. Ve tváři se jí mihl ohromený výraz, ale raději mě poslechla.

Postavila jsem se na nohy a zamířila k tátovi. Vytrhla jsem mu Blue z náručí a sama si ji přehodila přes rameno. Položila jsem ji do jejího pokoje. Začala jsem hledat v jejích zásuvkách. Musí tady mít někde ten kámen.

V jedné poličce jsem ho našla. Blýskal se na slunci a vrhal všude odlesky. Vypadal jako ztuhlá sněhová vločka. Blue si myslela, že nevím o těch jejích rituálech. Každý večer se z jejího pokoje linula vůně levandule a jasmínu. Našla jsem jednu fialovou svíčku a zapálila ji. Nevím proč, ale vedl mě k tomu instinkt.

Kámen se jsem přiblížila ke svíčce, až skoro vzplanul. Následně jsem s ním v pravidelných kruzích přejížděla okolo těla Blue. Snad to pomůže. Měla by být připravena. Ve dveřích stála babička a v ruce držela pytlík s mátou.

Část jsem vysypala okolo její postele a tu druhou do vody. Mátu na zemi jsem pokapala voskem ze svíčky a Blue pocákala vodou. Mezitím se sešla celá rodina a pozorovala mé počínání. Měla by se probudit. Čekala jsem půlhodiny, ani se nepohnula.

„Blue!" začala jsem s ní cloumat. „Ty žiješ, já to vím!" Pokus se nepovedl. Máma smutně zavrtěla hlavou a znovu se pustila do pláče.   

OPRAVENO: 04.05. 2019