Million Reasons

IV.

Cody (Sobota 24.6., 14:21 )

◼▪◼ 

   Když sedačka stála na svém místě, Cody se rozhlédl kolem dokola. Místnost se začala už plnit, a tak tátův byt, který Codymu svěřil, začal vypadat zabydleněji. 

   Cody se otočil na Jaysona, který si po vyjití schodů s těžkým nákladem protahoval záda. Pořádně si prohlédl svého souseda, jelikož k němu stál zády, až se musel červenat. Jay byl nejspíš na centimetr přesně stejně vysoký, měl světlejší odstín vlasů a hlavně ta postava. Cody odvrátil pohled.

   "Ještě jednou díky za pomoc," řekl tiše, protože si připadal strašně nervózní. Jay se na něj usmál.

   "V pohodě," odpověděl. 

   "Máš to u mě," dodal rychle Cody. Jaysonovy oči ho mátly. Připadalo mu, jako by z nich mohl vše vyčíst, ale zároveň nic. Teď to vypadalo, jako by si Codyho přeměřoval pohledem. Stál necelé tři metry od něj s rukama za zády, jelikož se stále protahoval, a jeho oči z Codyho pořád nespouštěly pohled.

   "Děje se něco? Jsem někde špinavý nebo...," zeptal se Cody a začal se obhlížet. Nikde nic neviděl, což bylo o důvod víc, proč byl tak nervózní. Jay si dával na čas, než odpověděl.

   "Ne," pravil, oči stále přilepené na Codym. Přesměroval pohled do jeho očí. "Jen přemýšlím, jestli mi stojíš za to, abych ti upekl koláč na přivítanou. Už jsem začal, ale tím, že si u mě zazvonil, si pokazil moment překvapení."

   "Moment překvapení?" otázal se Cody. "Vždyť ty jsi to právě prozradil."

   "Nemyslím tenhle moment překvapení," odfrkl si. Přestal se protahovat a postavil se rovně. Codymu přišlo divné tady jen tak postávat, nejraději by si alespoň sedl, ale sedačka byla ještě v igelitu, takže by to zrovna pohodlné nebylo. "Já jsem ten moment překvapení," ušklíbl se Jay.

   Cody váhavě přikývl. "Tak jo?"

   "Takže smůla. Žádná překvapení nebudou."

   "Pro mě to bylo překvapení i tak," zamumlal si Cody pro sebe. Jayson po něm střelil pohledem a o krok přistoupil.

   "Říkal jsi něco?"

   "Chceš něco k pití?" vyhrkl ze sebe. Usmál se, protože ve filmech viděl, že to lidi někdy dělají, aby ostatní nepoznali, že lžou. Cody si ale takhle připadal ještě nápadnější.

   "Ne, díky," odmítl Jayson a na patě se otočil. "Jdu si zaběhat."

   Cody pokrčil rameny, i když ho Jay neviděl. Bez dalšího slova vypochodoval z bytu a Cody netušil, jak reagovat. Až když uslyšel bouchnutí dveří, hluboce si oddechl a uvolnil se. Přišlo mu, že byl celou dobu jak na trní.

   Nejspíš se zblázní, jestli se takhle před Jaysonem bude chovat vždycky. Ale neměl ještě takovou zkušenost, aby věděl, jak se chovat před hezkými kluky, kteří jsou navíc jeho sousedy. Tuhle zkušenost zažíval poprvé a už teď se mu zdálo, že to celé podělal.

  ◼▪◼