Million Reasons

XLIV.

Cody (Sobota, 4.11., 15:27)

◼▪◼

Cody Jayovu nabídku zpracovával celé tři dny. Většinou jen seděl u sebe na sedačce, zíral na bílou zeď a jeho myšlenky se rozdělovaly na dva tábory, kdy jeden se zastával toho, aby se přestěhoval k Jayovi za cenu, že jeho rodina s ním už možná nepromluví, a druhý se přikláněl k tomu Jaye opustit.

   Bylo to padesát na padesát. A Cody si v tu chvíli nejvíce přál, aby svůj život mohl předat někomu, kdo rozhodne za něj.

   Od toho dne, co mu to Jayson nabídl, se o tom ani jeden nezmínili. Jay ho nechával se rozhodnout plně samostatně a netlačil na něj ani s odpovědí. Přece jen na to měl Cody dva měsíce, než se bude muset případně vystěhovat.

   Nejraději by zavolal Tiffany. Ale přišlo mu, jako by snad žila na Marsu a vzdálila se mu neuvěřitelným způsobem. A navíc byla určitě členkou táboru opustit Jaye a vrátit se k homofobní rodině.

   Takže než si to stihl Cody pořádně uvědomit, stál před dveřmi Jade a ťukal. Silně, bez přestání a naléhavě.

   Jade rozrazila dveře za pár sekund. "Sakra, Jayi-"

   Vyděšeně se podívala na Codyho, jehož ruka stále byla ve vzduchu připravena klepat. "Cody?"

   Nasucho polkl. "Potřebuju s tebou o něčem mluvit. A určitě víš o čem."

   Jade ustoupila, aby mohl Cody vejít. Pomalu za ním zavřela, jelikož se očividně snažila přijít na to, o čem Cody mluví. "Vážně to vím?"

   "Jay. A jeho nabídka, abych se k němu nastěhoval. Určitě za tebou s tím šel hned, jak-"

   "Cože?!" vyjekla Jade překvapením. "Co že ti nabídl?!"

   Cody se zastavil uprostřed chůze a otočil se na Jade, která u dveří nejspíš zamrzla. Vyjeveně na něj koukala s pusou dokořán. "Počkej. Jsou to už tři dny, co mi to nabídl, a on za tebou ještě nebyl? Takže vážně nic nevíš?"

   Jade rázným krokem došla až ke Codymua založila si ruce na prsou. "To teda ne. Takže hodně rychle začni mluvit."

   Cody se posadil a v rychlosti jí převyprávěl celý telefonát od táty, kdy jen Jade zvolala, že už konečně ví, proč se tak opil, zmínil se o ranní kocovině a o tom, jak mu Jay naznačil, že ví, že se něco děje a skončil Jayovou nabídkou. Jade za celou dobu nepřerušila oční kontakt, což Codyho znervózňovalo třikrát více, než už byl.

   "Takže chápu to dobře, že ty nevíš, co máš dělat, tak jsi přišel za mnou?" ujistila se Jade a Cody tiše přikývl. Zahleděl se na své ponožky, aby se na Jade nemusel dívat. "Já... nevím. Opravdu je to na tobě."

   Cody si povzdechl, ale Jade naštěstí ještě pokračovala. "Stojí ti ale tvoje rodina po tom všem za to? Jestli se chceš k nim vrátit a trpět tvoji babičku, když už jsi dospělý a můžeš si dělat, co chceš?"

   "I přes to všechno je to pořád moje rodina. Ale zase mě neláká ta představa, že bych měl babičku tak blízko. A když si vyberu Jaye, bude mě nenávidět už úplně a to já nechci. Protože pak se k ní přidá i máma a já se bojím, že později i táta."

   Jade si povzdechla a položila ruku Codymu na stehno. "Jaye zničí, jestli odejdeš. Nechci tě tím nějak přesvědčovat, ale znám ho už pár let a nikdy nebyl takový. Od chvíle, kdy ses mu objevil u dveří, byl přesvědčený, že tě chce. Přestal flirtovat s každým na potkání, odmítal ostatní kluky, ještě když jste nebyli ani spolu, a hlavně celkově to, jaký je s tebou - nikdy jsem ho takovýho neviděla. Musí být do tebe zamilovaný až po uši."