XXXIV.

21.1K 1.6K 154
                                    

Cody (Čtvrtek, 10.8., 14:27)

◼▪◼

"Jayi, že spolu chodíme, a to ani ne dvacet čtyři hodin, neznamená, že mě musíš pořád všude líbat," zamumlal Cody, když se k němu Jayson zezadu přiblížil, když umýval nádobí. Začal ho bombardovat polibky všude, kde měl alespoň kousíček odhalené kůže.

   "Jsi můj kluk," řekl Jayson a políbil ho na krk, "a je mi jedno jak dlouho."

   "Panebože," vydechl Cody a zasmál se. "Víš, většina vztahů začíná tak pomalu. Držení za ruce, objetí a maximálně pusa na tvář. Pak se to posune, ale ty se už chováš, jako kdybychom spolu chodili dva měsíce."

   Cody stejně nemohl pořád pochopit, jak se to včera celé stalo. Nikdy nebyl tak odvážný jako včera a nevěděl, kde se to v něm vzalo. Protože ještě před Jaysonovými dveřmi byl nervózní jak před zkouškami na konci semestru. A pak dělal to, co dělal, a týral Jaysona tím, jak byli blízko u sebe. V tu chvíli ho chtěl Cody taky strašně políbit, ale chtěl vědět, co Jay vydrží. 

   Jednoduše se včera nepoznával.

   "No vidíš, sám to říkáš. Takhle bych tě měl líbat až za dva měsíce, takže proč čekat? Za dva měsíce tě třeba požádám o ruku, což bych normálně udělal mnohem později. Když vím, že to přijde, proč čekat?" usmál se Jay.

   Něco na tom bylo. Teoreticky měl pravdu. "Žádný žádání o ruku. A co když se do těch dvou měsíců rozejdeme, hm?"

   Jay si otočil Codyho k sobě. Měl na tváři škodolibý úšklebek, až Codyho zamrazilo na zádech. Byl tedy rád, že na rozdíl od Jaysona měl na sobě triko, takže to neviděl. "Hahaha, to se jen tak nestane. "Jay si oblízl spodní ret. "Uvidíš, že budu tak dokonalý  přítel, že mě nikdy nebudeš chtít opustit. A je jasný, že já se nikdy nerozejdu s tebou, takže."

   "Děsíš mě," usoudil Cody. "Ale tak snad máš pravdu."

   Jay se zamračil. "Samozřejmě, že mám. Ani nevíš, jak dlouho jsem na tohle čekal."

   "Na co?" zeptal se Cody.

   "Na tohle. Jak tě budu moct objímat, kdy se mi zachce, líbat, kdy se mi zachce, tahat tě do postele, kdy se-"

   "To ještě nemůžeš."

   "Nepřerušuj mě! Ti tady vyznávám lásku! Bože, už nechci vidět naši svatbu, jestli mě takhle přerušíš uprostřed svatebního slibu," protočil očima Jay a Cody se musel zasmát.

   "Ale fakt," začal Cody. "Chodíme spolu necelý den a bavíme se o svatbě. Tohle není normální."

  "Musíme myslet dopředu," namítl Jay. "Kdybych nemyslel dopředu, nestál bych u tebe v kuchyni po tom, co jsem vyšel z tvojí ložnice, kde jsme strávili dokonalou noc."

   "Jo, až na to, že jsem tu dokonalou noc strávili každý ve své postel a v jiných bytech."

   "Vážně?" zamračil se Jay. "Hele, tak to bychom ale měli napravit."

   Cody se se smíchem otočil zpátky k nádobí. "Jestli nepřestaneš, přivážu tě k mojí pohovce, dokud nebudeš trpět bolestí."

   Jay falešně zalapal po dechu a vytřeštil oči. "Hned tak zhurta? Cody, ty se nezdáš. Myslel jsem, že náš první sex bude ještě bez provazů a dalších kravinek, ale když na tom tak trváš..."

   Cody v klidu položil poslední talířek na odkapávání a otočil se k Jaysonovi. "Moc dobře víš, že jsem to tak nemyslel, že jsem myslel tvou alergii. Já to s tebou nevydržím, fakt."

   Plus ale bylo, že v Jayově přítomnosti nikdy nebyla nuda. Cody si toho všímal už dřív, ale dneska, když Jay asi před hodinou přišel, se Cody ještě nepřestal usmívat. A asi ještě dlouho nepřestane. 

   "Jak chceš," ušklíbl se Jay a pustil Codyho. "Pojďme dělat něco, co dělají páry - to je tak dokonalý, když mluvím o nás dvou - na začátku vztahu. Tak... třeba luštit křížovku?"

   Cody se zasmál. "Jsem si jistý, že tohle nedělají. Je dvacáté první století."

   "Tak jdeme navštívit Jade," rozhodl Jayson.

   Cody se odrazil od linky a vyšel z kuchyně, přičemž Jayovi naznačil, že má jít za ním. "Už jsi jí o nás řekl?"

   "Včera jsem ještě za ní skočil, ale nebyla doma. Ani telefon nebrala. Asi zase randí, takže za ní zajdeme teď, protože se určitě vyspává z kocoviny."

   "Jak chceš," vydechl nakonec Cody. "Možná nás zabije, ale co už." Vypnul televizi, kde hrálo MTV a zavřel okno. Jay ho sledoval z druhé strany místnosti, jako by dělal něco naprosto výjimečného a úžasného.

   "Počkej," vyhrkl najednou Jay a Cody se zastavil uprostřed pohybu k druhému oknu. Nakrčil obočí a tázavě se na Jaysona podíval. "No?"

   Jay k němu přešel a objal ho, až Cody vyjekl překvapením. "Tomuhle budu říkat denní dávka Codyho."

   Cody jeho slova ignoroval. "Studíš."

   "Bože, ty jsi romantik," rozesmál se Jay.

   "Obleč si triko a třeba budu romantickej."

   "Teď jsi spíš nadrženej, co?" ušklíbl se Jay a Cody v šoku otevřel pusu. Dřív než si to uvědomil, už mu letěla pěst proti Jayovým ramenům, ale ten stihl uhnout.

   "Tak jo. Zapracujeme na tvé romantičnosti. A hlavně na tvém zvládání vzteku, abys mě neumlátil někdy k smrti, protože momentálně se vážně bojím o své zdraví."

   Cody nic nenamítal. Nejspíš se bál oprávněně.

  ◼▪◼  

Million ReasonsKde žijí příběhy. Začni objevovat