Million Reasons

XII.

Jayson (Středa, 5.7., 19:28)

◼▪◼

Už tomu byly dva dny, co se mu Cody úspěšně vyhýbal.

   Zůstával ve svém bytě, nereagoval na Jayovo neustálé zvonění, ťukání a volání "Jen se chci ujistit, že jsi stále naživu!", a buď umíral hlady, nebo chodil nakupovat ve tři hodiny ráno, když Jayson spal. Nevěděl ale kam. Možná tak na non-stop benzínku.

   Jay vyšel ze svého bytu, seběhl o patro níž a kopl do Jadeiných dveří. Jeho ruce byly na ťukání moc líné.

   Hned jak otevřela, Jayson uviděl její falešný úsměv, kterým ho vždy vítala. "Tebe jsem dlouho neviděla. To ale neznamená, že mi můžeš kopat do dveří." 

   Jay se kolem ní protáhl. "Promiň, asi jsem si ve fitku namohl ruce, nějak mě bolí. Jdu ti rušit fotosyntézu."

   Jade neprotestovala a nechala ho vplout dovnitř. Než se vydala v jeho patách, zamkla. "Nějaké novinky?"

   "Ani nevíš kolik!" Jay došel do kuchyně,  ze skříně si vytáhl skleničku a napustil si vodu. Dvakrát si lokl, než pokračoval. "Za prvé, vím jistě, že je Cody gay. Za druhé, nejprve mi lhal, že má falešnou přítelkyni. Chytil jsem ji v obchodě, jak se líbá s jeho bratrem. Za třetí, od té doby se mi vyhýbá."

   Jade protočila očima. "Jayi, tobě se vyhýbá tolik lidí, že si ani neuvědomuješ, kolik jich už je."

   Jayson se zamračil a odložil skleničku do dřezu. "Myslíš?"

   "Já to vím."

   Pokrčil rameny. "Cody mezi ně patřit nebude. Já ho donutím, aby se se mnou bavil."

   Jade si odfrkla, když uviděla jeho výraz. "Normálně bych se zeptala, jak toho chceš docílit, ale tentokrát se tě raději ptát nebudu. Nejspíš je to něco šíleně podlého."

   "To si piš, že je. Cody myslím neví, že tě znám. Takže od teď tě vážně neznám. Já jdu realizovat svůj plán," usmál se a už byl na cestě zpátky k východu.

   "To je všechno? To ses přišel jenom napít?"

   "A upozornit tě, že Cody se nesmí dozvědět, že se známe. Jinak bude mít blbé otázky." Otočil se zase ke dveřím, ale pak si na něco vzpomněl. Vzal Jadeinu sklenici, trochu ji napustil a pak tu vodu vylil na sebe. Aby vypadalo, že je zpocený.

   Jade ho zastavila. "Já tě nechápu!"

   "Řekla jsi, že se raději o můj plán zajímat nebudeš, tak ti ho neříkám. Jen tě upozorňuju na malou nutnost."

   Jade to očividně vzdala. Zavrtěla hlavou, mávla na něj ve znamení, ať už jde, a začala umývat Jayovu skleničku. 

   Ten se vydal zpátky nahoru. A namísto toho, aby šel do vlastního bytu, otočil se ke Codyho dveřím. Snažil se ignorovat tu příšernou hudbu, která ale naštěstí hrála potichu. Dvakrát zazvonil, jednou pořádně zaťukal a pak zakřičel: "Hele, já vím, že tam jsi! Tentokrát ale vážně potřebuju tvou pomoct! Zabouchl jsem si klíče od bytu!"

   Byla to pravda. Jay si je vážně zabouchl, ale úmyslně. Už neměl náhradní klíček v Codyho květináči, jelikož už na to neměl právo.

   Hudba ztichla. Jayson vycítil svou příležitost a přetáhl si tričko přes hlavu. Pak se Codyho dveře pomalu otevřely.

   Cody vykoukl, velké vykulené oči a rozcuchané vlasy na hlavě. Jayson se laskavě usmál, i když tenhle typ úsměvů mu nešel. "Byl jsem běhat. Ale zapomněl jsem si klíče. Volal jsem jednomu zámečníkovi, ale přijde až ráno. Nemohl bych zůstat u tebe přes noc? Na gauči, samozřejmě."

   Cody pootevřel dveře o něco víc. Očividně stále přemýšlel. Pak se konečně pořádně narovnal, bleskurychle koukl na Jayovy svaly, i když si myslel, že ho Jay nevidí a promluvil: "O nic se nebudeš pokoušet. Lehneš a spíš."

   "Je sotva po pohádce na dobrou noc," namítl Jayson, ale Codyho svým pohledem umlčel. Přikývl. "No dobře."

   Cody ustoupil ode dveří, aby mohl projít. Jay si mezitím v hlavě přehrával, co za blbost to právě zase vymyslel.

  ◼▪◼