Million Reasons

XI.

Cody (Pondělí, 3.7., 17:02)

◼▪◼ 

"Nikdy jsem neviděl někoho, komu by lež o falešné přítelkyni vydržela jenom dva dny. Musím říct, že ses zase ukázal."

   To byla první slova, která Cody uslyšel, když otevřel dveře. Tajně doufal, že to bude Tiffany nebo Jerry, ale hluboko uvnitř tušil, že to zase bude Jay. Cody si nervózně skousl ret a překřížil prsty na ruce, jelikož to dělal vždy, když měl lhát.

   Třeba na něj Jayson jen něco zkouší. "Cože? Pořád chodím s Tiffany."

   Cody neuměl lhát a moc dobře si to uvědomoval. Přišlo mu, že vždy, když lhal, stál jako voják v pozoru nebo jako by se mu chtělo na velkou. Prostě nepřirozeně.

   Jayson se odrazil o dveřního rámu, o který se do té doby opíral a se samolibým úsměvem vešel do jeho bytu. Cody ani nevěděl proč, ale uhnul mu. Tušil, že mu bude dlužit vysvětlení.

   "Jestli tedy chodíš s Tiffany," začal, odhodil tašky, co měl v ruce, a posadil se na sedačku, "proč se líbala v obchodě s nějakým volem, který nebyl ani trochu pěkný? Měl nos jak myš, byl až moc vysoký a jeho ruce by mohly sloužit jako plácačka na mouchy, jak je měl velké."

   Cody zatnul pěsti. Takovou chuť někoho praštit neměl už dlouho.

   "Nebyl ani trochu tak pěkný jako ty. Jo a měl divnej melír."

   Cody zhluboka vydechl a zase se nadechl. "To byl můj bratr. Jerry," zasyčel.

   Jayson vyskočil ze sedačky, ukázal na Codyho a rozesmál se. "Ha! Já to věděl! Věděl jsem, že nemáš holku! Počkat - Jerry? To vysvětluje ten myší nos."

   Cody mlčel, jelikož měl co dělat s udržením jeho vzteku. Jay si toho očividně nevšímal.

   "Chápeš? Jako ta pohádka. Tom a Jerry. Tom byl ten kocour, který chtěl dostat Jerryho, tu myš."

   "Já vím," odpověděl tiše. Pak uvolnil své ruce z toho sevření, které by mu za chvíli nejspíše udělalo díry do ruk a zavřel oči, aby se uklidnil. Když je zase otevřel, Jayson znovu seděl.

   "Budu přehlížet ty poznámky o mém bratrovi-"

   "Jo, za to se omlouvám," ušklíbl se.

   "-a nejspíš ti dlužím omluvu. Takže se omlouvám. Asi to nebylo úplně fér."

   Nastalo ticho. Jayson se spokojeně usmíval, přičemž nespouštěl pohled z Codyho, zatímco ten nervózně přešlapoval. Codyho napadlo, že si Jay v hlavě spřádá nějaký šílený plán, jelikož to by se k němu perfektně hodilo.

   Jayson zničeho nic poklepal na sedačku vedle sebe. "Sedni si."

   Po chvilce váhání se Cody opravdu pohnul, ale nesedl si tam, kam mu Jay ukázal. Sedl si na druhý konec sedačky. Jay zavrtěl hlavou ve znamení, že to raději nebude řešit.

   "Tak mi řekni," koukl na Codyho, "ty a holky? To mi nesedí. Nejsi náhodou gay?"

   Codyho zamrazilo po celém těle. Nechápavě se na něj podíval a tím mu pohled opětoval. "Tohle je nějaká hláška, kterou používáš nebo co, sakra?"

   "Dá se to tak říct. Tuhle nepoužívám moc často, ta je moc upřímná. Většinou to trochu obkecávám."

   "Jak?" zeptal se Cody dřív, než se stihl zastavit.

   Pokrčil rameny. "Ptám se třeba 'Adam nebo Eva? Za mě Adam.'"

   Cody se zasmál a pak zamumlal: "Bože můj, ty jsi vážně gay."

   Jayson se vesele ušklíbl. "Jo, to jsem. Ten nejpyšnější. A otázka teď zní - Adam nebo Eva?"

   Cody neodpověděl hned. Tohle byla poslední šance, kdy mohl vycouvat, jelikož Jayson byl blázen. Mohl říct Eva a za pár týdnu snažení by tomu třeba Jay uvěřil. Když Cody dlouho neodpovídal, Jay se k němu naklonil. "Umím utíkat. A rychle. Opovaž se utéct nebo zalhat."

   Cody vydechl. V hlavě odříkal několik rychlých modliteb. "Adam."

   V tu chvíli začala apokalypsa a Cody ještě netušil, co ho čeká.

  ◼▪◼