Jayson (Sobota, 28.7., 13:58)
◼▪◼
Jayson věděl, že to podělal.
Uvědomoval si to čím dál více a více, když se Cody už přes tři hodiny nevracel. Většinu času jen seděl na podlaze v tureckém sedu a snažil se zabavit Melanii, aby nebrečela, což se stalo pokaždé, když Jay na chvíli nevnímal. To, že tady byla mu neuvěřitelně všechno ztěžovalo, jinak by za Codym hned běžel, nenechal ho odejít a snažil se to vysvětlit.
I když pořádně neměl co. Do Toronta se chystal a nechtěl to měnit, hlavně kvůli mámě. Ale pořád to nemuselo skončit tak, jak to skončilo.
Jayson si nevědomky hrál s malým houpacím koníčkem, kdy se poprvé za celou tu dobu ozvala Melanie způsobem, který nebyl brek. "Mama, papu," zamumlala. Jay zvedl překvapeně zvedl pohled a pousmál se. Věděl, že Melanie umí mluvit mnohem lépe, ale před lidmi, kteří nebyli Rachel, mluvila vždy minimálně.
"Nejsem tvoje máma, já jsem Jay," odfrkl si Jay. "Ale máš hlad? Konečně?"
Postavil se a přešel do kuchyně. Asi před hodinou uvařil brambory a rozmixoval je, aby je Melanie mohla jíst, ale nechtěla, stejně tak maso. Takže vzal teď její talířek s princeznami, který Rachel přibalila a začal nandávat kaši.
A v tu chvíli se Cody vrátil. Jayson uslyšel bouchnutí dveří a pak rychlé kroky. Myslel si, že už se Cody stihl zavřít v ložnici, ale když vykoukl z kuchyně, dřepěl u Melanie a na rtech mu pohrával lehký úsměv. Když zvedl pohled a setkal se s Jayem, úsměv o něco povadl.
"Jedla?" zeptal se jednoduše.
"Teď jí chystám jídlo," odpověděl Jayson. Cody nepatrně přikývl a začal kolem Melaniiny hlavy poletovat růžovým letadélkem z Barbie řady. Melanie se okamžitě rozesmála a Jay pro jednou zase obdivoval, jak to Codymu s dětmi jde.
"Kde jsi byl tak dlouho?" vysypal ze sebe Jay, i když se neměl v plánu ptát. Cody trhl hlavou, ale nepodíval se na něj.
"Jak jsem říkal, projít se. A chvíli jsem byl u Jade."
Jay odložil poloprázdný talířek na linku a opřel se. "Cody, můžeme si o tom v klidu-"
"Teď ne," přerušil ho Cody. "Ne, když je tu Melanie."
"A kdy? Pozítří se i s Melanie vracím, bude tady celou dobu, co i já," namítl Jay. Cody ho chvíli ignoroval, když se snažil z Melanie vytáhnout, jak dělá pes, ale ta se jen smála jeho výrazům. Pak ji rozcuchal vlásky a postavil se. Podíval se na Jaye.
"Tak to třeba vyřešíme až bude spát. Nemusí to všechno slyšet, ještě se lekne."
Jay nechápavě nakrčil obočí. "Myslíš jako že se budeme až tak hádat nebo co? Můžeme to vyřešit v klidu, Cody-"
"Ty to pořád nechápeš, Jaysone?" zvýšil Cody hlas. Jaye překvapilo, když ho oslovil celým jménem, protože tak mu neřekl už hodně dlouho. "Pravděpodobně budeš muset odjet do Toronta. Já musím zůstat tady. Je to několik stovek mil od sebe, takže se budeme prostě muset rozdělit, ať se nám to líbí nebo ne. A jestli mám být upřímný, mně se to nelíbí ani trochu."
Jayson mlčel, jelikož měl Cody naprostou pravdu. Místo odpovědi jen vzal talířek s kaší, rychle na něj přidal maso a položil ho na stůl. Melanie k němu váhavými kroky došla a Jay ji posadil na stoličku. Pak se otočil zpátky ke Codymu. "Já si to uvědomuju. Ale třeba přijdeme na jiné řešení. Nebo se tam nedostanu, vždyť ani to nevíme. Neuzavírej to, jako by to byla hotová věc."
Cody si skousl spodní ret a založil si ruce na prsou. Po chvíli párkrát pokýval hlavou ve znamení, že to bere na vědomí. "Jasně. Já jen... nikdy jsem pořádnej vztah neměl a už vůbec nevím, jak se řeší takové situace. Představuju si ty nejhorší scénáře, protože musíš uznat, že pravděpodobnost, že tě přijmou, je veliká. A já tě nechci ztratit."
Jay zavřel oči. Zabíjelo ho, jak Codyho ranil. "Vážně se omlouvám, že jsem ti o tom neřekl. Ale víš, že dřív nebo později bych ti to řekl. Jen mi prosím tě slib, že ať už se stane cokoliv, vyřešíme to v klidu. Nemusíme se hádat a začít se nenávidět."
"Nevím, jestli to zvládnu," pokrčil rameny Cody. Jayovi přišlo, jako by se měl každou chvíli rozbrečet a ani trochu se mu nelíbilo, že on byl tím důvodem. "Řešit to v klidu. Momentálně jsem plný vzteku a kdyby tady nebyla Melanie, asi by to všechno vyšlo na povrch. Měl jsi mi to sakra říct."
Jayson se snad nikdy v životě s nikým nehádal. Vždy takové náběhy na hádky zvládl uhrát do outu, i když to třeba znamenalo, že musí vše hodit na sebe, a tak si neuměl představit, že by jeho první hádka byla s člověkem, kterého tak miluje. Cody ale Jaye znal moc dobře a měl vlastní hlavu, takže Jayson pochyboval, že by to v tomto případě do outu uhrál.
"Klidně se na mě vyřvi, jestli ti to udělá líp," nabídl mu. Cody zavrtěl hlavou.
"Nebudu na tebe řvát. Pokud neuděláš další pitomost."
Jay mlčel a tiše Codyho sledoval. Jeho napjatý postoj, skouslý ret a křečovitý výraz. "Vyklop to," pobídl ho Jayson. "Vidím, jak to držíš v sobě. Myslím, že pár nadávek přežiju. A zacpu Melanie uši, jestli je to potřeba."
"Sakra, Jaysone, tady nejde o to, jak jsem na tebe naštvaný a že bych ti měl nadávat," vyprskl Cody. Podíval se rychle na Melanie, ale ta byla očividně až příliš zaujatá jídlem. "Jsme spolu už docela dlouho, bydlíme spolu, kromě Jade se nebavím už téměř s nikým, protože všechno jsem se rozhodl obětovat, abych mohl být s tebou. Neber to špatně, nelituju toho ani v nejmenším, ale Toronto znamená ztratit i tebe. Snad jedinýho člověka, na kterým mi opravdu záleží. A když to vezmeš kolem a kolem, jsem na tobě závislý. Všichni, s kým se bavím, jsou tví kamarádi, věci, které používám, jsou tvoje, vždyť celej ten byt je tvůj."
Jayson otevřel pusu, aby mu něco řekl, ale Cody ještě neskončil.
"Ale když pominu tohle všechno, tu fyzickou stránku, po tom, co bys odjel, by na tom byla nejhůř asi moje psychická stránka. Rozchod jsem v životě zažil jen jeden, to s tím klukem, o kterým jsem ti říkal, že jsem spolu tajně chodili. Takže jen z toho jde poznat, že ten vztah byl na hovno, ale i tak jsem byl z toho strašně špatnej. A to jsem ho ani nemiloval. Takže jestli se budu muset rozejít s tebou... možná je to dětinský, ale já tě prostě až moc miluju a už si nedokážu představit život bez tebe. Nečekal jsem ani, že bych si to musel někdy jen představit."
Codyho slova způsobila Jayovi ztrátu řeči. Dívali se navzájem do očí, a když teda Jay nic neříkal Cody naposledy promluvil. "Ale vím, že to neděláš schválně. Chápu, že je to pro tvoji mámu, takže se tě pokusím co nejvíce podporovat, slibuju."
Jay prostě nemohl najít vhodná slova, a tak jen udělal několik rychlých kroků a Codyho objal. "Nikdy bych neudělal něco, čím bych ti schválně ublížil."
"Já vím," zamumlal Cody do Jayova ramene. "Ale tak nechme to na chvíli, až to bude aktuální. Třeba se tam opravdu nedostaneš, i když o tom vážně pochybuju."
Jayson neodpověděl, jen pevně držel Codyho u sebe. Sám totiž věděl, že šanci na přijetí má obrovskou, jen nechtěl Codyho ještě více strachovat.
◼▪◼
Boha, s tím, jak to natahuju, tohle bude mít tak nekonečno kapitol :'D Doufám, že vám to nevadí :D
A jen tak mimo téma (i když zas tak ne), už si zlomyslně začínám mnout ručičky! I když to taky tvrdím už pár kapitol, ale třeba už fakt :) Ale znáte mě. Já neumím být hnusná.
ČTEŠ
Million Reasons
Teen Fiction"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."