Million Reasons

XLIX.

Cody (Neděle, 29.4., 08:25)

◼▪◼

"Už budeme zpátky, hlavně nepropadej panice," zašeptal Jay Codymu do ucha, až se Cody trochu zachvěl. Tikal pohledem mezi jeho křečovitým držením sedla a Jaysonovýma rukama, které zkušeně vedly koně zpátky ke stáji.

   I když se těšil, zjistil, že jízdy na koni nejsou nic pro něj. Seděli výš, než by Cody čekal, takže ho každou chvíli Jayson, který seděl za ním, musel ujišťovat, že pod jeho vedením není možné, aby spadl.

   Z nejasných důvodů tomu Cody úplně nevěřil.

   "Hele, rodina se vrátila," oznámil Jay, když dojeli na jejich pozemek. Cody se odvážil odtrhnout pohled od místa, které propaloval posledních pár minut, a podíval se směrem k domu, kde stálo auto podobné Jayovému.

   Cody nepatrně znervózněl, sám nevěděl proč, protože se vždy těšil, až Jayovu rodinu pozná. Chodili spolu už dost dlouho na to, aby se tak stalo, ale nikdy nebyl čas sednout do auta a vydat se na čtyř hodinovou cestu, aby se sem dostali. Za tu dobu, co jsou s Jaye spolu, tady byl Jayson dvakrát, jednou po Vánocích, kdy Cody jel taky domů, a jednou přes rok, kdy měl zrovna Cody zkouškové, takže nemohl jet s ním. 

   Ale teď tady byl, roztřepaný seděl na koni a přemýšlel, jak se dostane dolů.

   Najednou Jayovy ruce, které ještě před chvílí byly kolem Codyho, zmizely a Jay se objevil na zemi vedle něj. Natáhl ke Codymu ruku. "Přehoď nohu, sedni na koně bokem a pak mi můžeš skočit do náruče," zazubil se Jay.

   "To nebude tak jednoduché," zamumlal Cody. I tak ale nemotorně jednu nohu přehodil, až seděl čelem k usmívajícímu se Jayovi, chytil ho za ruce a skočil.

   Jeho nohy dopadly s dupnutím na zem a on najednou stál pár centimetrů od Jaysona. "Nikdy víc," vydechl. "Já raději zůstanu u psů."

   Jay otevřel pusu, aby Codymu odpověděl, když si ale oba všimli, jak se k nim někdo blíží. Cody se otočil tím směrem a na chvíli zkameněl. Kdyby se nedotýkal Jaysona, řekl by, že jde právě proti němu. Periferně viděl, jak se Jay usmál na svou kopii naproti nim, která akorát měla na sobě triko. 

   Cody stejně nemohl pochopit, jak může být Jayson polonahý v sedmnácti stupních. 

   Najednou se Jay zamračil. "Ty jsi přibral, Eddie."

   "Ne, vlastně jsem zhubl," odpovědělo Jayovo dvojče a Cody jen tiše obdivoval, jak podobné hlasy mají. 

   "Já bych řekl, žes přibral," nedal se Jayson. "Vážně by ses měl už od mámy odstěhovat."

   Eddie protočil nad jeho poznámkou očima a konečně došel až k nim. Zhoupl se na špičky a zpátky, usmál se a podíval se na Codyho, který stále držel Jaye za jednu ruku. Rychle ho pustil. "Ty musíš být Cody. Z vyprávění od Jade jsem o tobě hodně slyšel," začal Eddie.

   "Jade?" zeptal se zmateně Cody.

   "Prosím tě, Jayson nám jen prostě oznámil, že má přítele, než se rozpovídal o tom, jak nějaký šampon od mámy škodí jeho vlasům. A když přijel pak na Vánoce, nemohli jsme z něj nic vytáhnout, jelikož jsme prý měli počkat, až se setkáme osobně. Všechno o tobě jsem se musel dozvědět od Jade. A upřímnou soustrast, Cody."

   "Děkuju," odpověděl Cody nejistě. Byl rád, když od něj Eddie odtrhl pohled a podíval se na Jaye.

   "Sestra zůstala s tetou. A rodiče na vás čekají uvnitř," oznámil jim. Cody nepatrně přikývl a Jayson si povzdechl. Naklonil se ke Codyho uchu.