Million Reasons

XXVIII.

Jayson (Sobota, 15.7., 13:03)

◼▪◼

Jay a Cody procházeli všechny možné uličky Codyho rodného městečka, až Jay usoudil, že kdyby se měl sám vrátit ke svému autu, pravděpodobněji by našel spíše cestu do Narnie. Nebo do Země Nezemě.

   Cody vedle něj tiše našlapoval. Až moc tiše.

   "Jak to, že nejsi naštvaný?" vyhrkl Jay, když už šli nějakou tu minutu v tichu. "Totálně jsem ti to pokazil u tvé rodiny. A vlastně i sobě," neubránil se a ušklíbl se. "Příště budu muset přivézt kamion růží, abych si všechny udobřil."

   Cody se uchechtl, což Jaysona potěšilo. "Já... budu naštvaný," odpověděl Cody, "ale momentálně jsem spíše zklamaný. Z babičky a tak."

   "Budeš naštvaný? Takže mám se bát?" 

   Cody k němu otočil hlavu. "To si piš, že jo. Tohle jen tak nepřežiješ."

   Oba se rozesmáli. Jay se snažil smát co nejtišeji, aby slyšel Codyho dokonalý smích, který poslední dobou obdivoval. Byl neskutečně rád, že už ho Cody bere takového, jaký je a směje se jeho 'vtipům' místo toho, aby protáčel očima.

   Cítil, že se posunuli. Nebo si to alespoň myslel.

   Pak Cody najednou zpomalil. "A můžu se tě zeptat, s kým jsi telefonoval, nebo je to přísně tajný?"

   Celou dobu se teoreticky bavili o tom telefonátu, ale Jaye nenapadlo, že by vlastně mohl Codymu vysvětlit, kdo mu volal. Nechtěl na to zrovna myslet, chtěl se prostě procházet s Cody po jeho rodném městě a smát se.

   "Je to přísně tajný."

   Cody se zamračil. "Ale-"

   "Ale já ti to řeknu," vydechl nakonec, "protože ti to dlužím. A protože doufám, že pak to bude menší pravděpodobnost zabití, až se naštveš."

   Cody  pokrčil rameny. Jayson spustil: "Volala mi Jade. Prý se před mým bytem objevil Harry. To je jeden kluk, se kterým... jsem něco měl."

   Nechtěl o tom mluvit. Ne před Codym.

   "Jak dlouho?" zeptal se.

   "Jak? Počkej... Něco přes rok." Jeden rok, tři měsíce a dvacet osm dní. Trochu zaokrouhloval.

   Cody mlčky přikývl. "To tě nějak pronásleduje nebo co?"

    "Asi jo. Dá se to tak říct. Já se rozešel s ním a víš co, asi si nemůže pomoct, jelikož jsem neodolatelnej," ušklíbl se. Cody ho jemně praštil do ramene a oba se krátce zasmáli. Jay byl jenom rád, že to takhle odlehčoval.

   "Jak je to dlouho, co jste od sebe?"

   "Dva měsíce? Asi." Jeden měsíc a tři dny. Devět dní před tím, než potkal poprvé Codyho.

   Cody měl očividně sto padesát dalších otázek, ale nejspíš se nechtěl ptát dál. A tak se Jay rozpovídal. "Harry chodil na stejnou vysokou jako já, akorát studoval jiný obor. Je mi blbý ti to tady tak říkat, ale byli jsme v pohodě, řekl bych i šťastní. Pak mu ale přeskočilo. Ukončil studium, prodal svůj byt a pronajal si nějaký v New Yorku, blíž jeho rodičům. Neřekl mi o tom ani slovo do té doby, než odjížděl.