LXVII.

9.6K 917 125
                                    

Jayson (Středa, 12.12., 18:28)

◼▪◼

"A jak se má máma, Jayi?"

Jayson se pro sebe usmál. Po dvou měsících v práci už byl schopný mámě zaplatit pobyt v lázních, kde se o ní starají. To také přetlumočil Jade to telefonu. "Volal jsem jí včera. Jsou tam s tátou dva týdny a je nadšená."

"To jsem ráda. Musí ti to dělat radost," odpověděla Jade klidným hlasem.

Jayson se podíval na hodinky a vykoukl z okna. Měl ještě čas. "Ani nevíš jakou." V hlavě se mu objevila myšlenka na Codyho, ale rychle ji zahnal. "Začínám mít pocit, že se to vyplatilo, když vím, že je máma šťastná a zdravá. I když za to chtějí nekřesťanský peníze."

"Ale ty ty nekřesťanský peníze máš, ne?" zeptala se. Jayson si dokonale dokázal představit její úšklebek.

"Jo. Ale o tom bych se raději nebavil," zasmál se. Slyšel, jak si Jade odfrkla.

"A o čem se chceš teda bavit?"

Jayson opět zkontroloval hodinky, i když ubyla jen minuta. Odlepil se od okna a začal se procházet po bytě. "Já nevím. Ale za chvíli stejně budu muset končit."

"Jo? Vždyť je půl sedmé, to většinou jenom telefonujeme, protože nemáš co dělat. Děje se něco významného?"

Jay pobaveně vydechl. "Ty mi čteš myšlenky nebo co?"

"Takže děje?! Máš nějakou důležitou pracovní schůzku s nějakým boháčem? Nebo jdeš na večírek plný boháčů? Mrkni se, jestli tam nebude nějakej pro mě, můžeš nás pak seznámit," chrlila Jade.

"Skoro," přiznal Jayson. Přemýšlel, jestli je dobrý nápad to Jade říkat. Ale když už to načal, zasloužila si to vědět. "Mám konečně rande," řekl prostě.

Na druhé straně telefonátu bylo ticho. Jaye hned napadlo, jestli náhodou v místnosti s Jade není Cody, protože by to nebylo poprvé, co by se tak stalo, jak mu Jade prozradila. Někdy Cody seděl vedle Jade a poslouchal jejich rozhovor, což Jaye dost překvapilo.

"Vážně?" ozvala se po chvíli nejistě. "Teď?"

Jaye tón jejího hlasu trochu znepokojil. "Myslíš, že je to brzo?"

Zasmála se. Váżně se zasmála. "Brzo? U tebe? Právě naopak. Já myslela, že s někým budeš už tak po týdnu."

"Hele, já Codyho fakt miloval. Miluju. I teď mi to pořád přijde, jako bych to dělat neměl."

Jadin smích pokračoval. "Kdyby měl takový svědomí i Cody, ale ten-" Sekla se uprostřed věty. Pak už slyšel od ní jen tiché hups.

Jayson kupodivu nijak nezareagoval, jen si skousl ret. "Cody někoho má?"

"Ne," vyhrkla. "Sakra, neměla bych ti nic říkat."

"Je to v pohodě," ujistil ji Jay. "Jsem v pohodě. A chci to vědět. Prosím," dodal.

Jade si povzdechla. "Nikoho nemá. Ale hned tu noc, co ti řekl, že byste se neměli dál bavit, šel do klubu. A já samozřejmě s ním." Jayson zavřel oči. "Vykousl se tam s nějakým Lucasem. Já šla domů, nemohla jsem se na to dívat. Ale na druhý den ráno mi stepoval před dveřmi. Nevyspal se s ním, protože se bál. Prý si uvědomil, že to nejsi ty a utekl. Bojí se. A jako nejsem s ním neustále, ale myslím, že už se to stalo víckrát. Jednou ještě minimálně."

Jayson si frustrovaně mnul čelo. Dlouhou chvíli neodpovídal, jak mu hlava běžela na plné obrátky

Cody se snažil na něj zapomenout. Ale pokaždé, když to mělo zajít dál, nedokázal to.

Million ReasonsKde žijí příběhy. Začni objevovat