Cody (Pátek, 14.7., 9:05)
◼▪◼
Za necelých deset minut jel Codymu vlak a on ještě neměl koupenou jízdenku. Díky jeho zpoždění (zaspal, jak jinak) byl tak nervózní, že dokonce poprosil polospícího Jaye, aby ho na nádraží dovezl, protože nechtěl to riskovat veřejnou dopravou. Možná měl. Jay jezdí jak úplný začátečník.
"Nemůžu uvěřit," začal Jay hned, jak Cody před čtvrt hodinou nasedl do jeho auta, "že jsi mi nejspíš ani neplánoval říct, že jedeš na víkend k rodině. Mám právo to vědět!"
Cody mu pokynul, aby nastartoval a pokud možno jel tak stovkou. Jayson se za celou cestu nezmohl na víc jak sedmdesát kilometrů za hodinu. "Jo? Proč myslíš?" zeptal se Cody. Sám to nevěděl. Rozhodl se tak včera odpoledne a zavolal tátovi, jestli by mohl přijet.
"Protože mě máš rád. A jsem tvůj kamarád. Kamarádi si říkají takové věci," zamumlal.
Protože mě máš rád. Tímto Jay odpovídal téměř na všechno od té doby, co si minulou neděli 'promluvili'. Jayson prostě usoudil, že to tak je a nejspíš si to neustále potřebuje připomínat.
Cody mu to ale neměl za zlé. Už dávno to nebylo tak, že by ho Jay jenom štval a otravoval.
"Tak ti to říkám teď. Vrátím se v neděli večer."
"Můžu jet s tebou?" ušklíbl se Jayson. "Chci poznat homofóbní babču."
Cody protočil očima. Byly to necelé dva dny od toho, co Codymu ulétlo, že má babičku, která ho nejspíš nemá ráda za to, jaký je. Střelil po Jayovi pohledem. "Nemáš s sebou věci. A nemáš na sobě ani to blbý triko." Fakt, jakým jeho babičku nazval, raději nekomentoval.
"Takže tím říkáš, že kdybych měl s sebou věci, mohl bych jet?" Jayson se na Codyho nadějně podíval a pak prudce otočil volantem, jelikož i ta malá nepozornost při tak malé rychlosti je pro Jaye nezvladatelná. "Můžu to ještě otočit."
"Ne," odsekl Cody. "A zrychli, jinak vystoupím a jdu na bus."
Přesně proto právě nestíhal. Protože Jayson je příšerný řidič.
"Běž na tu jízdenku, půjdu ti zjistit, z jakého nástupiště ti to jede," zamumlal Jay, když si oblékal triko, které právě vytáhl z kufru. Cody se na něj vděčně usmál, pobral všechny své věci a rozběhl se k hlavní budově.
Když uviděl tu šílenou řadu u pokladen, tiše zanaříkal. Ale i přes to se postavil do té, která se mu zdála nejkratší.
Před ním stálo už jen pár lidí, jakmile mu někdo nečekaně zašeptal do ucha: "Můžeš být v klidu, vlak má zpoždění."
Cody měl co dělat, aby leknutím neposkočil. Automaticky se chytil za srdce. "Bože, já tě zabiju."
"Proč? Jsem posel dobrých zpráv, ne? Já už vážně začnu počítač, kolikrát mi vyhrožuješ smrtí. Vsadím se, že tohle je už trestné."
Cody jeho poznámky ignoroval a udělal krok dopředu. Jayson vedle něj se začal pohupovat na špičkách a pískat si úvodní melodii z Hry o trůny. Lidé po něm pokukovali, ale on si toho nejspíš ani nevšiml.
Jakmile měl v ruce jízdenku, rychlým krokem vyrazil na první nástupiště, které mu řekl Jay. Ten se hnal za ním, i když to vypadalo, že tak rychlá chůze mu nedělá problém, zatímco Cody začal cítit, jak mu dýchání začíná dělat potíže.
Na nástupišti už stál vlak. A těsně před tím, než Cody nastoupil, ho Jay ještě chytil za ruku a zabránil mu v tom. "Ani pusu na rozloučenou nedostanu?"
Cody imitoval, že zvrací. "Ne."
"Hele, ono to má dokonce i smysl pro humor," zasmál se Jayson. Pak se ke Codymu naklonil trochu blíž. "Ale až mě jednou políbíš, nebudeš chtít přestat."
Cody musel přiznat, že vlastně Jaye obdivoval. To, jakým stylem mluvil, jak se nebál cokoliv říct, způsob, kterým tak sebevědomě vystupoval. Zasloužil by si nějakou cenu za odvahu a nestydatost.
"To se nikdy nestane," odpověděl Jayovi, vytrhl se mu a skočil do vlaku. Přes sklo se na Jaysona zazubil a jeho úsměv neopustil tvář do té doby, než se vlak dál do pohybu. Poté se pohnul i on, aby si našel volné místo.
◼▪◼
ČTEŠ
Million Reasons
Dla nastolatków"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."
