Million Reasons

LVII.

Cody (Sobota, 28.7., 10:46)

◼▪◼

Cody nemohl uvěřit, že to bez Jaye vydržel skoro dva týdny bez toho, aby podpálil celý jejich byt jeho kulinářskými schopnostmi.

   Teď už měl ale Jayson každou chvíli přijet. Jeho máma se sice ještě neprobudila, ale Jay usoudil, že alespoň na chvíli by se vrátit mohl a přibrat si spodní prádlo, jelikož naposled se do bytu vrátil jen na otočku, když se Cody musel vrátit do práce. Což byla ta lepší stránka věci. Druhá byla ta, co musel Cody Jayovi ještě říct.

   Měl by být rád, že ho v práci povýšili. Cody by klidně teď už mohl skončit se školou a naprosto přehledně by se uživil, o čemž také přemýšlel. Ale povýšení také znamenalo méně času na dojíždění za Jayem, dokud se jeho máma neprobudí.

   Když ale Cody uslyšel z chodby chrastit klíče, všechny myšlenky šly stranou a on vyskočil na nohy. Podle dalších zvuků mu přišlo, jakoby Jay venku s někým mluvil, ale Codyho nenapadalo s kým by mohl. Dokud nevešel dovnitř.

   "Kdes ukradl to dítě," vysypal ze sebe jako první Cody. Nebyla to ani otázka jako spíš oznámení. Jay za sebou zavřel dveře, přičemž nepouštěl ruku malé holčičky, která vypadala sotva na dva roky. 

   "Překvapení?" zazubil se Jayson.

   "Mám na tebe zavolat policii hned nebo mám počkat, jak se pokusíš mi vysvětlit, proč jsi domů vzal sotva narozené dítě?" zeptal se Cody. Založil si ruce na prsou a čekal, co z Jaye vypadne.

   "Náhodou, za chvíli jí budou dva. Že?" Udělal na holčičku nějaký obličej a ta se zasmála. Jay jí rozcuchal malé hnědé kudrlinky. "A žádná policie není potřeba, proboha. Věř mi trochu. Rachel má nějaký zařizování kdesi pryč a její manžel je taky někde, takže svěřila Melanie mně, dokud se za dva dny nebudu vracet."

   "A víš, že existují telefony? Mohl jsi mi to taky oznámit." Cody přelétl pohledem po Jayovi i Melanie. "Vždyť minule, když jsi měl hlídat malýho bratra Jade, našli jsme ho v koupelně jak si plave s kachničkami v záchodě. A její sestra jedla tunu zmrzliny schovaná ve skříni."

   "To je minulost," ohradil se Jayson. "Teď je jiná doba. Jsem zodpovědnější. A taky mám tebe."

   "Minulost. Dva měsíce zpátky, jo," protočil Cody očima. Jayson zvedl jeden koutek úst do úsměvu a pustil ruku Melanie. Došel ke Codymu, jednou rukou mu zaplul na záda a přitáhl si ho k sobě.

   "Skoro dva týdny jsme se neviděli," promluvil Jay. "Tak pořád nehudruj a alespoň mě přivítej."

   Cody si povzdechl, ale i tak Jaye alespoň krátce políbil. Pak se ale hned odtáhl, aby viděl na to malé stvoření, které na ně koukalo s vykulenýma očima. Střelil pohledem k Jayovi. "Máš přesnídávky? Dudlíky? Plenky? Potřebuje to v takovém věku vůbec ještě plenky?"

   Jay pokrčil rameny. "Já nevím, jo?"

   "Sakra, tak dala ti Rachel něco?" zeptal se Cody, ale hned si zakryl pusu dlaněmi. "Sprostý slovo. Nemůžu mluvit sprostě. Sakra."

   "Řekl jsi to zas," podotkl Jay, než ze země zvedl velkou tašku, kterou od Rachel měl. Malá Melanie se mezitím beze slova posadila na zem a začala zkoumat koberec pod sedačkou. "Něco tady je." Cody se k Jayovi přiblížil, aby zkontroloval taky obsah tašky. "Nějakej plyšák, nějaká divná podložka, lahvičky-"