Million Reasons

LXIII.

Jayson (Pondělí, 24.9., 14:24) 

  ◼▪◼  

Codyho hlava spočívala na jeho rameni. Prsty měli propletené a Cody si hrál s Jayovým prstenem, i když měl na své ruce úplně stejný. Jade seděla na stoličce naproti nim a celá letištní hala byla relativně v klidu, stejně jako oni tři. Nikdo z nich nemluvil.

   Jayson každou chvíli natočil hlavu a zabořil obličej do Codyho vlasů, protože zatím ještě mohl. Minuty je dělily od toho, co se budou muset rozloučit.

   "Za půl hodiny to odlétá," zamumlal Cody. "Každou minutu budou hlásit, abys šel nastoupit do letadla."

   Jay stiskl Codyho ruku. "Já vím."

   Cody zvedl hlavu z Jayova ramene a narovnal se. Podíval se Jaysonovi do očí, než se natáhl, aby ho mohl políbit.

   "Vy dva mi lámete srdce," ozvala se Jade. "Tohle tak není fér. Vy máte být prostě spolu."

   Jayson pokrčil rameny. Taky vždycky viděl ve své budoucnosti jen Codyho a ta představa se mu líbila. Nechtěl odjet, nejraději by u Codyho zůstal, protože věděl, že na tom bude špatně, stejně jako on sám. Ale na druhé straně byla tady jeho rodina, která na něj spoléhala. A šlo o život jeho mámy, kde i ty týdny, kdy Jay ještě nepracoval, hrály o čas.

   Jayson si všiml, jak Cody zabíjel pohledem bránu, kterou se chodilo k letadlům. Což ovšem on dělal každou chvíli taky, takže se nemusel divit.

   A pak přišla ta osudná znělka a hlas ženy, která oznamovala nástup do letadla do Toronta.

   Jay ucítil, jak vedle něj Cody zkameněl. Jade naprázdno otevřela pusu. Všichni tři se váhavě postavili. "Tak, a je to tady," spráskl ruce Jayson a podíval se na Jade, které začaly slzet oči. Když s ní navázal oční kontakt, skočila mu kolem krku a pevně ho objala. Jay také cítil první slzy.

   "Ani nevíš, jak mi budeš chybět, blbečku," zamumlala mu do ramene. "Budeme si volat. Psát. A když budeš teda tak prachatej, slib mi, že se sem přijedeš alespoň jednou za půl roku podívat. Já bych si koupila jednosměrnou letenku a už bych neměla na cestu zpátky."

   Jayson se uchechtl. "Samozřejmě," potvrdil jí. "Mě se jen tak nezbavíš, i když budu několik stovek kilometrů od tebe."

   Jade Jaye pustila a místo toho chytila do ruk jeho tvář a vlepila mu rychlou pusu. "Chovej se normálně. Nedělej kraviny. A nezapomeň na nás tady v té díře."

   "To bych si ani nedovolil," odpověděl se smutným úsměvem Jayson. Jade ho ještě poplácala po hrudi, než kývla hlavou za něj. Jayson se nemusel otáčet, aby věděl, že kývá na Codyho. 

   "A teď se ukaž. Že jsi pořádnej chlap," zašeptala, aby ji Cody neslyšel. Jayson se podíval do jejích vlhkých očí a zavrtěl hlavou.

   "To dneska nezvládnu," odpověděl rychle. "Ale Jade. Prosím tě, dohlídni na Codyho. Docela se o něj bojím."

   "Nespustím z něj oko," přísahala Jade a rukou si setřela pár slz. Jay jí rty naznačil poděkování, než se otočil ke Codymu.

   Cody stál jako přimražený. Oči měl červené od breku a viditelně se třásl. Jakmile se Jay k němu otočil, jeho oči začaly opouštět proudy slz. "Cody," vydechl Jayson a přitáhl si ho do objetí. Cody zabořil hlavu do jeho ramene a ruce mu obmotal kolem pasu. 

   Jay začínal na své tváři cítit jednu slzu po druhé, jak rychle stékaly dolů na Codyho záda. Děsil se té představy, že ho právě držel naposledy jako svého přítele, protože jakmile ho pustí, neuvidí se osobně minimálně půl roku.

   Cody se v jeho náruči třásl, což Jaye zabíjelo.

   Stáli tam tak dlouho, dokud se neozvala druhá výzva k nástupu do letadla. "Jayi," řekla tiše Jade a položila mu ruku na záda. "Měl bys jít. Už jen jedna výzva."

   Jayson zavřel oči a skousl si ret. I když nerad, začal od sebe odtahovat Codyho, který se ho držel jako klíště. Když Jay uviděl Codyho ubrečený obličej, jediné, co si uvědomil, bylo, jak je Cody krásný. A doteď byl jenom jeho. Doteď. 

   Jay si s ním propletl obě ruce. "Zvládneme to," zašeptal. Cody zavrtěl hlavou. "Ale jo. Jsi silnější než si myslíš," snažil se ho Jay přesvědčit.

   "Právě že mnohem slabší, než si myslíš ty," odpověděl Cody mezi vzlyky. 

   Jayson se pokusil alespoň pousmát. "Hele, existují videohovory, telefony, počítače. Budeme si volat, psát. I když budu tak daleko odsud, pořád tady můžu být a budu pro tebe."

   Cody zavřel oči a snažil se zhluboka nadechnout. Moc se mu to ale nedařilo, a tak se na to vykašlal, udělal krok zpátky k Jayovi a začal ho líbat. Jejich poslední polibek, protože pak už Jay na Codyho rty nebude mít právo. Bylo možné, že se uvidí za pár měsíců, ale taky i třeba za rok. To se Cody už nejspíš posune. A třeba jeho rty budou patřit někomu jinému. 

   Jay ho k sobě ještě více přitiskl, až ucítil, jak rychle mu bije srdce. 

   "Všechno, co jsem ti říkal včera," vydechl Jayson, když rozpojil jejich rty, "nezapomínej na to."

   Bylo jasné, že na dnešní den se moc neprospí. A tak se Jayson s Codym rozloučil už spíše v noci, protože věděli, že na letišti tolik času nebude. A řekli si všechno, co si kdy chtěli říct, z čehož se vyklubala jedna z těch nejemotivnějších nocí Jayova života. Proto mu dnes neříkal žádné klišé věci, aby na sebe dával pozor a tak. To mu už odvykládal.

   Cody přikývl a podíval se na bránu za Jayovým ramenem, kde už mizeli poslední lidé letící do Toronta. "Běž už. Jinak ti to uletí a já vážně nechci procházet tímto znovu," zamumlal Cody. 

   Jayson se ohlédl. "Jasně," řekl unaveně. Pustil Codyho ruce, otřel si oči od slz a pobral si všechny věci do letadla.  Ještě ale než odešel, vrátil se ke Codymu, jednou rukou mu prohrábl vlasy a přitáhl si ho k sobě, aby mu mohl dát lehkou pusu na čelo. "Užívej si života beze mě," slabě se usmál. Cody si místo odpovědi setřel nával slz rukávem.  

   "A ty taky," doplnil ještě, když došel k Jade.

   Ta si odfrkla. "Běž už. Než se mi rozmaže řasenka ještě více viditelně, potřebuju na záchod."

   Jayson se uchechtl. Už se na patě otočil, aby se vydal k bráně, když ho ještě Codyho křehký hlas zastavil.

   "Jayi!"

   Jayson se otočil. Cody se snažil alespoň trochu usmát. "Miluju tě. To jsem málem zapomněl."

   Snažil se ignorovat další slzy, co opustily jeho oči a šimraly ho na tváři. "Já tebe víc, Cody," odpověděl. Hned na to se ozvala třetí a poslední výzva k nástupu do letadla. Byl čas odejít.

   Když Jayovi kontrolovali příruční zavazadla, odvážil se ohlédnout. Jade s Codym se zpátky posadili a Jade Codyho objímala. Brečel snad nejvíc, co ho kdy Jayson viděl. A uvědomoval si, že za to může on, ale nevěděl, co s tím mohl udělat.

   "Jste v pořádku?" zeptala se o letuška a tak Jay musel odtrhnout pohled od Codyho. Pokusil se napodobit úsměv.

   "Jo, jsem," odpověděl pohotově. "To víte, loučení."

   Letuška chápavě přikývla a podala Jayovi jeho věci. "Nakonec to bude dobré. Teď jděte rovně a zahněte vpravo hned, jak to bude možné."

   Jayson se před chůzí ještě naposledy ohlédl, aby ještě Codyho viděl. A setkal se s jeho pohledem. Jenže jediné, co teď mohl udělat, bylo se usmát. Víc nemohl. Jelikož Cody už nebyl jeho.

  ◼▪◼  

Já... mám vás ráda, věřte mi. A Codyho s Jayem taky, fakt. Přísahám.