Jayson (Sobota, 1.6., 23:59)
◼▪◼
Jayson se vracel na parket za Jade se svojí vodkou s džusem, pro kterou si šel. Prodíral se mezi lidmi na místo, kde ji nechal tančit, když najednou vedle ní uviděl známou tvář. Jen ji s jeho hladinkou nedokázal zařadit.
Došel až k Jade, přičemž se stále díval na kluka, co se vlnil vedle ní. "Hele, na koho jsem narazila!" křikla Jade, když si k sobě sklonila Jaysona, aby ji slyšel. "Lucas a Cody jsou tady!"
Jayovi v hlavě blikla žárovička. Jasně, že to byl Lucas. Jay si v hlavě tiše zanadával a rozhlédl se kolem, ale viděl jen Lucase.
"Já vidím jen toho žabáka, vždyť Cody tady není," zakřičel na Jade zpátky.
Jade se po jeho vzoru taky rozhlédla. Jayson neslyšel ani slovo, když se naklonila k Lucasovi a začali spolu argumentovat. Pak se vrátila zpátky k Jayovi a stoupla si na špičky k jeho uchu. "Ještě před chvílí tu byl, fakt jo! Je strašně opilej, tak se asi někam zatoulal."
Jade nevypadala jako by jí to vadilo a Lucas se jen rozhlížel, zatímco pokračoval v tanci. Jayson si povzdechl a chytil Lucase za ruku, aby získal jeho pozornost. "Jdu najít tvého opilého přítele, když ty se k tomu nemáš. Cody není zrovna člověk, co by se měl vypořádávat s alkoholem sám."
Lucas se na něj díval chvíli zmateně, až nakonec přikývl. "Já jdu taky! Můžeme se rozdělit!"
Jayson protočil očima. Pořádně nevěděl proč, ale měl chuť na Lucase vylít skleničku, co měl v ruce. Beze slova se otočil a vydal se ven s úmyslem to tam prohledat. Periferně uviděl, jak se Lucas vydal na druhou stranu.
Jay se ven vydal schválně, protože si byl na devadesát procent jistý, že tam Cody bude. Na to ho znal až moc dobře.
Jakmile vyšel ven, odložil své pití na nejbližší stolek smířený s tím, že už ho nedostane zpátky. I když se mu mírně motala hlava, snažil se zůstávat plně při smyslech. Přelétl očima po celém venkovním prostoru, který patřil ke klubu. Moc lidí tady nebylo, jelikož ani hudba tady nebyla tolik slyšet a všichni tančili uvnitř.
Ale jak Jay věděl, Cody tady byl. Seděl opřený o budovu úplně v rohu u křoví a vypadalo to, jaky by spal. Nebo že se každou chvíli pozvrací.
Jayson si skousl spodní ret a vydal se pomalým krokem k němu. Jako vždy ho neuvěřitelně bolelo, když Codyho jen uviděl, navíc teď, když byl tak zranitelný. Když k němu došel, klekl si a jednu ruku mu položil na ramena.
Mírně s ním zatřásl. "Cody."
Cody zabručel, ale pootevřel oči. "Já se jen snažím dýchat," řekl, než se podíval, kdo před ním je. Když Jaye uviděl, vykulil oči. "Prosím, řekni mi, že jsi to opravdu ty a nepředstavuju si tě místo Lucase, protože to by bylo docela trapný."
"Bohužel, jsem to já," odpověděl Jay.
Cody hlasitě vydechl. "Je mi strašně blbě. A myslím, že jsem zapomněl, jak se jmenuju."
"Asi je načase, abyste šli s Lucasem domů," vyvodil Jay. Rychle si stoupl, což mu způsobilo zčernání před očima. Zavrtěl hlavou, aby se vzpamatoval. "Tak jdeme, Lucas tě taky hledá." Jayson nejprve jen natáhl ke Codymu ruku, aby mu pomohl na nohy, ale k tomu se Cody neměl. A tak se Jay sklonil, dal si Codyho ruce kolem krku a zvedl ho, jako by byl jeho nevěsta.
Cody nejprve něco mumlal ve znamení protestu, ale nakonec nechal Jaye, aby ho nesl. A ještě se k Jayovi více přitulil a hlavu mu položil na rameno. Vypadalo to, že každou chvíli usne.
Jaysonovi se nejspíš zastavilo srdce, jelikož mu to neuvěřitelně připomínalo časy, kdy byli spolu.
Už se blížili ke vchodu do klubu, když Cody zamumlal: "Jayi?"
Jayson nezastavoval. "Hm?"
Cody mluvil potichu a ještě hudba z klubu byla o něco hlasitější, ale i tak ho Jay slyšel až moc dobře, když promluvil.
"Miluju tě a chybíš mi."
Jayson se zastavil a postavil Codyho na nohy. Pro jistotu ho opřel o zeď, kdyby měl náladu padat, ale spíš to vypadalo, že Jay bude momentálně ten, kdo sebou sekne o zem. Jeho slova byla jako rána do srdce, a tak se na Codyho ublíženě podíval. "Proč mi to říkáš?"
"Protože je to pravda!"
Jayson se zpříma díval do Codyho červených očí. "Jsi opilý. Nevíš, o čem mluvíš," řekl mu, i když věděl, že to není úplná pravda.
Cody se zakuckal, než znovu promluvil. "Nechci Lucase ranit, on je strašně hodný, víš? Nechci mu zlomit srdce, on si to nezaslouží."
Jayson nevěděl, co má se sebou dělat. Srdce mu bilo jako o závod a ztrácel se v Codyho očích. Chtěl umřít na místě, aby nemusel cítit to, co právě cítil.
"Však ho ranit nemusíš," řekl Jayson, i když to byla věc, kterou si přál. Aby Cody byl zase volný a jeho.
"Ale já miluju tebe, ne Lucase," vzlykl. Jaysonovo tělo začala opouštět jeho duše, jakmile to Cody řekl. Nevěděl, co na to říct, Cody se vnitřně pral sám se sebou. "Ale mám ho rád, jen ne až tak. A nechci mu způsobit bolest."
Jay se nevyjadřoval k tomu, že momentálně způsobuje příšernou bolest jemu. Místo toho jen otevřel pusu, připraven promluvit.
"Tady jste," ozvalo se ale za nimi a Jayson se otočil. Stál za ním Lucas v celé své kráse.
Nasucho polkl. Nedokázal říct, jestli něco z toho Lucas slyšel, jelikož si zachovával neutrální tvář.
Jayson si odkašlal. "Měl bys ho vzít domů. Je až moc opilý."
Odstoupil od Codyho a nechal Lucase k němu dojít. Přehodil si Codyho ruku přes rameno a chytil ho kolem pasu. Když ho bral, Jayson v jeho obličeji něco uviděl. Takový smutný pohled, který prokukoval i přes ten vážný výraz.
Jayson usoudil, že to musel slyšet. Alespoň kousek musel.
◼▪◼
Cody (Neděle, 2.6., 9:47)
"Už jsi vzhůru? Jak ti je?" zeptal se ho Lucas do telefonu. Cody se v posteli převalil na druhý bok.
"Hrozně. Nepamatuju si ze včerejška snad nic," přiznal Cody a chytil se za hlavu, která ho šíleně bolela. Měl pocit, že mu vybuchne celé tělo.
Lucas se zvláštně uchechtl. "Měl jsi toho opravdu hodně. A vím, že asi ti je vážně mizerně, ale mohl bych se tak za dvě hodiny stavit? Musíme si promluvit."
Codyho jeho tón hlasu mírně znepokojil. "Ehm, dobře? Ale děje se něco?"
"Za dvě hodiny jsem tam, jo? Probereme to, nechci ti nic říkat po telefonu."
Cody se usilovně snažil vzpomenout na cokoliv ze včerejška, jestli třeba něco neprovedl. Ale v hlavě měl temno. Nepamatoval si snad nic od desáté hodiny.
"Děsíš mě, ale jak chceš. Budu čekat," odpověděl Cody.
◼▪◼
ČTEŠ
Million Reasons
Teen Fiction"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."
