Million Reasons

XVII.

Jayson (Čtvrtek, 6.7., 7:47)

◼▪◼

Ráno se neprobudili zamotaní k sobě. Cody byl namáčklý na úplném kraji, jako by hrál sám se sebou hru 'Co nejméně se dotýkej postele', zatímco Jayson byl na své půlce rozvalený jak jen mohl. Když se probudil, jeho natáhnutá ruka ležela pár centimetrů od Codyho zad.

Jay se snažil Codyho neprobudit, když vstával. Mohl by pak v klidu zajít k Jade pro náhradní klíč, který si u ní nechával a Codymu by nakecal, že se zámečníkem proběhlo všechno v pohodě.

Uvědomil si, že tohle byl ten nejhorší nápad, který kdy měl. Mohl přijít na něco jiného, jak donutit Codyho, aby s ním zase mluvil. Třeba něco, kde by u nemusel tolik lhát, protože mu to vážně bylo líto. Ale doufal, že po tomhle to alespoň bude mezi ním a Codym v pořádku.

Jakmile se Jayson postavil na nohy, Cody se otočil na záda a promnul si ospalé oči. Vlasy měl rozcuchanější, než normálně. "Přeji dobré ráno, sluníčko, jak se ti spalo?" zeptal se Codyho s úšklebkem.

Cody nejprve vypadal zmateně. "Jdi někam," zamumlal poté, přikryl si peřinou i hlavu a zavrtal se znovu do matrace.

Jayson se uchechtl. "Zámečník mi včera řekl, že tu bude do osmé hodiny. Ale díky za nocleh."

Cody odkryl svoji hlavu. "To odejdeš jen tak?"

Jay se zastavil v půli chůze a otočil se na něj. "Copak, chceš pusu na rozloučenou?"

"Ne, ale... Jsem jen od malička zvyklý, že když u mě někdo přespal, zůstal alespoň na snídani."

"Chceš, abych zůstal na snídani?" zeptal se Jayson. "Ty mě nepřestáváš překvapovat."

"Ne! Teda nechci tě vyhánět, ale... Prostě mě neposlouchej, po ránu jsem zmatený a melu kraviny. Zapomeň, že jsem něco říkal." Jaysona pobavilo, jak se Cody zamotal do vlastních slov. Ale nechtěl ho už více obtěžovat, protože co nejrychleji potřeboval k Jade pro klíče a potřeboval, aby to Cody neviděl, takže bude nejlepší, když zůstane v posteli. Jinak by to bylo příliš riskantní.

"To je dobrý. Každou chvíli přijde moje spása v podobě zámečníka."

Vyšel z Codyho ložnice a cestou si vzal z obýváku mobil. Napsal Jade rychlou textovku, jestli by mu nemohla donést klíče, protože je jenom ve spodkách. V tu chvíli si neuvědomil, že si v Codyho koupelně nechal věci, ve kterých včera přišel, a to byla jeho osudová chyba.

Jay zavřel dveře Codyho bytu. Jade přišla se zamračeným pohledem do dvou minut. "Raději se nebudu ptát, co se stalo, že stojíš uprostřed chodby jen ve spodkách a máš zabouchnuto."

"To byl ten můj dokonalý plán. Říkalas, že nechceš vědět detaily. Tak mi dej klíče a zmiz, kdyby se tu náhodou Cody objevil."

Jade protočila očima. A zrovna, když natahovala ruku s klíči, dveře Codyho bytu se otevřely.

"Nechal sis u mě v koupelně obleče-"

Cody se zarazil, když uviděl Jade, jak podává klíče Jayovi. "To je ten... zámečník?" zeptal se.

Dřív, než stihl Jayson zareagovat, Jade odpověděla: "No dovol? Jsem Jade, Jayova kamarádka, bydlím o patro níž. Jen jsem mu donesla náhradní klíče, psal mi, že si ráno zabouchl. Ty jsi Cody, že?"

Jay se plácl do čela. Jade jakoby v tu chvíli úplně zapomněla, co jí včera říkal. Cody nesmí vědět, že se známe. A ona mu to tady přednese na pozlaceném talíři.

"Kamarádka, co bydlí o patro níž? A má tvé náhradní klíče?" Cody přesunul pohled na Jaye. "Celou dobu jsi měl přístup do svého bytu a ty si místo toho sehrál divadýlko, abys mohl přespat u mě?"

Jayson přemýšlel, kdo má zmatenější pohled, jestli Cody nebo Jade. "Nebylo to celé divadýlko. Alergii na mikroplyš vážně mám."

Cody nevěřícně zavrtěl hlavou a hodil po Jayovi oblečení. "Lháři," zavrčel, než se zase zavřel u sebe.

Jayson se pomalu podíval na Jade. Bylo vidět, jak naštvaná je, jelikož jí také lhal, ovšem ne tolik, jako Codymu. Toho se bál a proto tolik litoval, že s tím vůbec začal. Usoudil, že si to bude muset celé více promyslet.

"Chudák Cody, vážně," zamumlala Jade, než mu naštvaně dala klíče, otočila se na patě a odešla.

◼▪◼