Million Reasons

LIII.

Jayson (Čtvrtek, 28.6., 7:55)

  ◼▪◼  

Jay stiskl spoušť foťáku. Hned, jak se fotka uložila, udělal ještě další tři fotky a uchechtl se pro sebe.

   "Já tě vidím," zamumlal Cody, oči stále zavřené. Jayson bezeslova udělal další fotku. "A hned jak se probudím, tě asi zabiju."

   "Ale prosím tě," zasmál se Jayson. "Vždyť spíš, ani nevíš, co dělám."

   "Nejsem ale hluchý," vysvětlil Cody a promnul si oči. Jayson si už myslel, že vstává, ale Cody se ještě více zavrtal do peřiny a otočil se k němu zády. "Bože, že já ti ten foťák dával, vždyť musíš mít galerii plnou toho, jak spím."

   Jay měl co dělat, aby jeho šeptání vůbec rozuměl. Podíval se na foťáku do galerie, projel pár fotek z posledních dnů a pokrčil rameny. "To není pravda," zavrtěl hlavou. "Mám tady ještě jak vaříš nebo jak se sprchuješ."

   Cody na posteli vystřelil do sedu, jako by se právě probudil z noční můry. "Co že máš?!"

   "Konečně jsi vzhůru!" zaradoval se Jayson. Když uviděl ale Codyho pohled, ještě ho ujistil, že žádnou takovou fotku nemá. "Což neznamená, že to nemusíme napravit," dodal.

   Cody sebou praštil zpátky do postele a přetáhl si peřinu přes hlavu. "Ani náhodou. Dneska nic nedělám."

   Jayson se postavil na nohy a odložil foťák na noční stolek u Codyho půlky postele. Bez varování skočil za ním do postele a obkročmo si na něj sedl. Cody zděšeně odkryl svůj obličej, až se Jayson musel pousmát nad tím, jak měl tvář opuchlou od spánku.

   Jay si to říkal každou chvíli. Měl toho nejroztomilejšího kluka na světě.

   "Bože, co blbneš?" zeptal se Jaysona.

   "Dneska," odpověděl Jay, "budeš muset něco dělat. Protože strávíme celej den spolu."

   "Takže jako každý den?" uchechtl se Cody.

   "Ne. Každý den se jen válíme, muchlujeme se, jíme a nic neděláme. Dneska půjdeme mezi lidi, užijeme si to spolu a muchlovat se budeme stejně, abychom se mohli smát těm znechuceným pohledům cizích lidí. Uděláme pár fotek, abych neměl galerii plnou tvého ksichtu-"

   "Kdo ti za to asi může."

   "-a prostě si uděláme po sto padesáti letech nádherné rande."

   Cody mlaskl. "Slezeš ze mě? Asi přestávám cítit rozkrok."

   Jay nakrčil obočí. "Přestáváš? Já ho cítím docela dobře. A tím nemyslím ten svůj."

   Cody začal Jaye mlátit všude, kam jeho ruce došáhly. Jayson se začal smát jako šílený nad Codyho roztomilostí, jak ho Jay blokoval, aby se vůbec mohl nějak více pohnout, takže rány dostávaly jenom Jayova stehna. Zbytek svého těla stíhal bránit. Po chvíli Cody celý udýchaný přestal a práskl rukama podél těla. Jay se usmál a sklonil se k němu. "Ty jo, jsi více zadýchaný jak po sexu."

   "Můžeš někdy z pusy vypustit něco, co není perverzní?" zeptal se Cody a vypadalo to, že to myslí opravdu vážně a očekává odpověď. Aspoň se ale usmíval.

   Když už byl Jay takový kousek od jeho rtů, překonal ty poslední centimetry a políbil ho. Ruce mu zapletl do vlasů a trochu se zhoupl v bocích, aby ho podráždil. "Vždyť mě znáš," usmál se, když rozpojil jejich rty. "A neříkej, že to na mně nemiluješ. Naprosto jsem tě zkazil."