Děsivé Příběhy z Mikrovlnky

I've Never Woken Up in the Same Place Twice

Když mi bylo osm let, jednoho rána jsem se vzbudil a moje matka nebyla moje matka. Tu osobu, která mi říkala synu jsem v životě neviděl. Rozhodně tu byla nějaká podoba, ale věděl jsem, jak moje matka vypadala a tahle žena nebyla ona. Jak si asi dokážete představit, pro osmiletého chlapce to bylo velmi zneklidňující. Celý den jsem byl zavřený v pokoji a brečel. Brečel jsem až jsem usnul a spal celou noc.

Další ráno jsem se vzbudil a moje peřina byla zelená. Včera byla jasně modrá. Skopl jsem je ze sebe a vyhodil je z okna. Venku, obvykle šedé silnice byly vymalovány červenými pruhy. Seběhl jsem dolů a moje máma zase byla moje máma.

Po pár týdnech ustavičného křiku a pláče jsem si začal zvykat. Každý den jsem se vzbudil a věci byly trochu jiné – některé dny byly víc jiné než ostatní. Někdy hodiny zobrazovaly čísla od jedné do dvaceti-čtyř místo od jedné do dvanácti. Jindy mi řekli, že jsem ve špatné třídě, přestože to byla ta, ve které jsem vždycky býval. Jakmile mě přesunuli do „správné" třídy, měli jsme zeměpis a zjistil jsem, že země místo jmen byly označeny čísly. Dalšího dne jsem byl ve školní hudební skupině a čekali, že budu hrát na piano, jelikož jsem měl být expert. Když jsem došel domů, o nohu se mi otíral pes, kterého jsem den předtím neměl a podlaha byla vyrobena z materiálu, který určitě předchozího dne ještě neexistoval – teď myslím, že to byla nějaká směs dřeva a mramoru.

Brzy jsem se dozvěděl zajímavé věci. Lidé okolo mě vždycky poznávali, i když moje jméno a pověst byly někdy jiné. Čekal jsem, že se moje osobnost bude nevědomě měnit, ale pokud vím, to se nestalo. Mimo pár občasných změn lidé stárnuli stejně rychle jako já. I když mi rodina a kamarádi říkali, že mě znají už dlouho, nikdo si přesně nevzpomněl, co jsem dělal včera. Často si pamatovali na mě a moji osobnost, ale nikdo nikdy nedokázal vyprávět příběh, který jsem řekl den předtím nebo něco, co jsem udělal. Jen mi řekli, že jsem udělal něco, co bych nikdy neudělal.

I tak jsem se s lidmi někdy sblížil. I přes všechny změny někdy věci zůstaly stejné po týdny a měsíce. Jednou jsem měl kamaráda, co se jmenoval Marshall, kterému jeho vzpomínky říkaly, že jsme byli kamarádi už od školky. Nepamatoval si na nic, co jsem nedávno udělal – například jsem mu řekl příběh a další den se ho na něj zeptal, buď ho převyprávěl špatně anebo popřel, že bych mu ho kdy vůbec vyprávěl – ale tyhle věci jsou překvapivě nepodstatné, když jste s někým blízcí přátelé. Líbily se nám osobnosti toho druhého. Jednou nebo dvakrát se mu změnilo jméno, ale tři měsíce jsme byli skvělí kamarádi, dokud jsem ho jednoho dne nepotkal a on na mě byl naštvaný kvůli nějaké komplikaci ve vztahu, ve které jsem byl podle všeho zapletený. Potom mě pár dnů neznal. Pak jsme byli jen trochu dobří kamarádi, kteří spolu párkrát chodili ve skupinách ven.

Mohl jsem jen hádat, co se dělo. Mám teorii, že alternativní vesmíry existují a možná, že pokaždé, co jsem usnul jsem se vzbudil v jiném. To bylo moje nejlepší vysvětlení. Upřímně, moc mě to neobtěžovalo. Od doby, co jsem byl dítě to bylo to jediné, co jsem znal. Ani by mě nenapadlo, že je to něco divného, pokud jsem nebyl moc jiný od ostatních lidí. Například ve dny, kdy auta existovala v nich všichni jezdili, ale já nemohl, protože řidičák, co jsem dostal předchozí den zmizel nebo ovládání bylo úplně jiné. Zvykl jsem si, že všichni zapomínali, co dělám a že se s nikým nikdy nesblížím.

Když mi bylo čtrnáct nebo patnáct došlo mi, že za to, co udělám neponesu následky a dal jsem se na dráhu kriminálníka. Párkrát jsem zabil lidi, co mě trochu otravovali a potíže jsem měl jen po zbytek dne. Nejvíc jsem trpěl, když mě uhodil horlivý policista a modřina ráno stejně zmizela. Kradl jsem věci z obchodů a užíval si s holkami, které se mi líbily. Věci jako bankovní loupež mi za to nestály. Nevěděl jsem, co by se stalo, kdybych zemřel, ale za ten risk mi to nestálo. Jakmile mi bylo sedmnáct, moje výtržnictví skončilo. Až na to, že to ulevilo mladistvou úzkost, zločin za nic nestál, když peníze, co jsem ukradl byly na druhý den pryč a lidé, co jsem zabil byli živí.