Děsivé Příběhy z Mikrovlnky

Crime Scenes Photos

Bylo 23:54.

Kde sakra John byl?

Už před hodinou jsme se měli potkat před hotelem, tak mě napadlo, že se asi zasekl v zácpě. Začínal jsem být netrpělivý – už to trvalo moc dlouho. Šel jsem ven a zavolal mu. Stojící v dešti jsem se opatrně rozhlížel do stran. Konečně to někdo zvedl. Ale nebyl to John.

„Haló?" zeptal jsem se.

„Tohle je Yorkshirská policie, mluví James Hartman. Mohu se zeptat s kým mluvím?"

„Eh... zdravím," zaváhal jsem. Nedostal jsem zrovna tu odpověď, co jsem očekával. „Tady Matt Rogers. Stojím před hotelem Southgate, kde jsem se měl v jedenáct potkat se svým kamarádem Johnem. Děje se něco?"

„Pane Rogersi, je mi líto, že vám to musím říct, ale váš kamarád John Grahams byl zavražděn."

„Zavražděn? Můj ty–"

„Naneštěstí tomu tak je. Je nám to vážně líto."

Byl jsem šokovaný, že jsem mohl jen sotva mluvit.

„Uh... no... kde právě teď jste?"

„Jsme za restaurací Harington v centru města. Je to –"

„Jo, v pohodě. Vím, kde to je. Díky, budu tam za deset minut."

Dojel jsem na místo činu a policisté kolem pobíhali jako mravenci. Neexistovalo žádné jasné vysvětlení proč a jak byl zavražděn. Mluvil jsem s panem Hartmanem, který mi tím nejlepším způsobem vysvětlil, že jsem teď podezřelým z vraždy. Nebyl jsem naštvaný, jako kdybych to očekával – byl jsem zděšený. Mluvil jsem s ním před třemi hodinami a teď tu ležel mrtvý.

„Je tu někdo, koho bychom o tom měli informovat?" zeptal se Hartman. Pár sekund jsem přemýšlel.

„Myslím, že jeho rodina by to ráda věděla," řekl jsem. „Můžu jim zavolat, mám jejich telefonní čísla."

„Ano. Pravděpodobně bude lepší, když jim to řeknete vy." Přikývl a já otevřel mobil a hledal kontakty.

„Ahoj Jacku."

„Ahoj Matte, co se děje?" zeptal se Johnův bratr Jack. Byl v mých kontaktech jako první z Johnových příbuzných.

„No, mám pro tebe špatné zprávy."

„No dobře. Co to je?"

„Jde o Johna," povzdechl jsem.

„Co udělal tentokrát?"

„No, abych to řekl jednoduše, byl zavražděn."

Na chvíli jsem zastavil. Cítil jsem jeho vztek, frustraci, bolest, jak to na něj všechno doléhalo.

„CO TO SAKRA MÁ BÝT, MATTE? Jak? Kdo? Co – co to sakra?"

„Jo, je mi to líto kámo."

„Kdo to sakra udělal?"

„Fakt nevím. Vím jenom to, že jsem podezřelý a ty asi budeš taky. Měl bys sem rychle přijet."

Znovu se zastavil.

„Matte... děláš si ze mě srandu?"

„Ne, nedělám. Říkám ti, že je to pravda."

„Nemysli si, že je to nějaká hra, Matte. Pokud se bavíš, vážně tě zabiju."

„Říkám ti, že ne! Vážně si myslíš, že z toho bych si dělal srandu? Je tu policie a všechno."

„No, nevím." Trochu se uklidnil. „Zníš trochu podezřele. Přece jenom, už jsi to předtím udělal."