Děsivé Příběhy z Mikrovlnky

Jelly Beans

Jako dítě jsem vždycky miloval jelly beans. Vím, že ve škole jsem si dal trochu peněz na oběd stranou, abych si za ně na cestě domů u benzinky mohl koupit jelly beans. Každý den jsem chodil na benzinku a tam byla ta samá usměvavá paní, která mi prodala ty samé jelly beans. Na cestě domů jsem snědl celý pytlík, aby máma nebyla naštvaná, že peníze na oběd utrácím za bonbóny. Téhle rutiny jsem se držel až do střední školy.

Když jsem se dostal na střední, jelly beans začínaly být méně a méně populární a bylo trochu těžší je najít. Když jsem měl řidičák, už se na benzince neprodávaly a jediná věc, pro kterou jsem se tam stavoval byl benzin. Každý den po škole jsem se musel zastavit na benzince, doplnit nádrž, jet do Walmartu, prohledat uličku se sladkostmi, vzít si moje jelly beans a pak jet patnáct minut domů. Tohle byla moje rutina asi po čtyři roky. Když jsem odmaturoval máma zemřela a odkázala mi dům. I když jsem byl v té době na dně, moje závislost na jelly beans mě uklidňovala.

Začaly se prodávat nové příchutě: tropické ovoce, kyselé, mintové, všechny možné chutě. Pak tu byly ty divné příchutě jako Bean Boozled Packs, Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, které obsahovaly příchutě jako ušní maz, zvratky, hlínu, žížalu a podobně. Dost bizarní... poměrně jsem si ty nechutné příchutě užíval. Snědl jsem všechny poměrně dobře chutnající fazolky a ty nejnechutnější si nechal na konec. Plínky, uschlý sopel, dětské ubrousky, ty všechny uspokojovaly moje chuťové pohárky.

Před pár dny se s příchodem Halloweenu v obchodech objevily nové příchutě; příšerný sliz, mozky, mumifikovaná kost a krev. I když tohle všechno byly nové příchutě, zubatá bublina se slovem „Nové!" byla jen na příchuti s krví. Koupil jsem si balíček, šel domů a vyzkoušel všechny příchutě. Příšerný sliz chutnal jako směs zvratků a hroznů, mozky chutnaly jako sopel a játra a mumifikovaná kost chutnala prostě jako psí sušenky.

Zklamaný ubohými chutěmi jsem si nabral hrst a dal jsem si ji do pusy. Ucítil jsem dvoje puknutí a okamžitě poznal tu chuť; slaná a kovová. Nejprve jsem byl šokovaný. „Krvácím...?" napadlo mě. Zabralo mi pár sekund, než jsem si to uvědomil; krvavá příchuť. Společnost vytvořila precizní krvavou příchuť až na znepokojivě přesné úrovni. Opravdu to chutnalo jako krev. Spolkl jsem další hrst jelly beans a než jsem si to uvědomil, celý balíček byl prázdný až na dvě nebo tři krvavé jelly beans. Vzal jsem je a pomalu snědl, jednu pop druhé, vychutnával si texturu a slanou kovovou chuť skoro dvacet minut.

Další den jsem šel do Walmartu, kde byly jednotlivé balíčky pro každou příchuť i smíšený balíček, který jsem si koupil včera. Zoufale jsem hledal moji novou oblíbenou příchuť. Viděl jsem další, třeba příšerný sliz, mozky, mumifikovaná kost. A tam to bylo. Nejmenovalo se to podle své příchutě jako „krev", ale krabička se jmenovala „Upíří balíček" a stála 5.99 dolarů. Byla mnohem dražší než ostatní, ale věděl jsem, že moje kovově chutnající sladkosti za to stojí.

Koupil jsem si balíček a jel domů. Začínal jsem být na té nové příchuti závislý; chuť a textura na mě udělala takový dojem, že jsem se na druhý den vrátil do Walmartu. Tentokrát s plnou peněženkou a klidně bych si koupil celou krabici Upířího balíčku. Zaparkoval jsem na své obvyklí místo, šel do uličky se sladkostmi a hledal moje chutná zlatíčka. K mému překvapení byly všechny baličky pryč spolu s dalšími Hallowenskými příchutěmi. Všiml jsem si jednu ze zaměstnankyň, jak kontroluje regály. Připadala mi trochu povědomá, ale mávl jsem nad tím rukou a místo toho se raději hned dostal k věci.

Přešel jsem k ní a získal si její pozornost. „Promiňte mi slečno?"

„Ano?" řekla a shlédla od poliček.