Děsivé Příběhy z Mikrovlnky

My Son Has Been Talking To The Walls

Když mi bylo devatenáct, můj táta zmizel. Bylo to po týdenní hádce s mou matkou, jejíž výsledkem bylo, že táta tu večer byl a ráno ne. Byl jsem doma během letních prázdnin po mém prvním roce na vysoké a nikdy v životě jsem se necítil tak zrazen. Měl tu být a vidět, jak udělám vysokou, měl tu být, když jsem byl smutný a potřeboval si s někým promluvit. Ale všechny ty naděje odpluly, když zvolil tu snadnější cestu a utekl.

Když tu nebyl, nebylo to o moc jiné; během mého dětství lítal mezi Koreou a Amerikou. Pár měsíců byl s námi, dokud nenašel další „skvělou příležitost" a neodletěl zpátky do Koreje. Takže když se rozhodl utéct z domova, napadlo mě, že nejlepší bude na toho muže úplně zapomenout.

Když jsem se vrátil na vysokou, soustředil jsem se na studium a po třech letech jsem absolvoval s titulem v trestním právu. V druhém ročníku jsem potkal krásnou dámu a po absolvování vysoké školy jsme se rozhodli, že se vezmeme. Po svatbě jsme se usadili ve dvoupokojovém bytu a další dva roky jsme žili šťastný život.

Pracoval jsem v jednom maloobchodu, protože trh práce byl tou dobou na nic, takže jsem musel vzít, co bylo po ruce. Ale zjistil jsem, že to byl velký dar. Po roce, co jsem se stal správcem a po dalších šesti měsících se mi podařilo každým rokem zvednout čísla o třicet procent, a tak se rozhodli, že si zasloužím být povýšen na oblastního manažera. Když jsem se dostal domů, řekl jsem jí úžasné zprávy a ona mi také řekla své úžasné zprávy. Byla těhotná!

Dalších čtyřicet týdnů jsme všechno nadšeně chystali v druhé ložnici. Když měla rodit, vzal jsem si na měsíc volno z práce a trpělivě čekal po jejím boku. O tři dny později se mnou manželka začala třást a probudila mě. Okamžitě jsem věděl, co to znamenalo. O jedenáct hodin později jsem poprvé hleděl do očí svého syna. Pojmenovali jsme ho Gabriel a byl vším, co jsem si vždycky přál.

Rozhodně byl chytré dítě. Sám od sebe přestal ve třech měsících používat dudlíky a chodit začal v deseti měsících. Když měl rok a půl, začal používat slova ve správném kontextu a ve dvou letech už na nás mluvil v krátkých větách. Uměl korejsky i anglicky a zdálo se, že rád zpívá.

Když mu byly tři roky, zaslechl jsem nešťastné zprávy, že má matka zemřela. S ženou jsme jeli tři míle k místu, kde se konal pohřeb. Hleděl jsem do díry, kam spouštěli její tělo a začal brečet. Syn se vedle mě postavil, chytil mě za rameno a řekl mi, „Neboj tati, pořád máš maminku a mě." S tím jsem se uklidnil a podíval se na rodinu, kterou jsem měl teď. Po zbytek pohřbu jsem stál a objímal manželku a syna.

Další den nám řekli, že mámin dům byl plně splacený a odkázala mi ho. Její životní pojistka nám tu zanechala sto tisíc. S tím jsme zaplatili vše, co jsme potřebovali, abychom upravili dům k našemu obrazu a vložili značný kus peněz do Gabrielova fondu na vysokou školu.

První tři noci v domě proběhly hladce a já se cítil úplně jako doma. Manželce se líbila velikost domu a to, že měl tři ložnice a dvě velké koupelny. Synovi se líbilo, že měl druhý pokoj, do kterého si mohl dát všechny hračky.

Jediná divná věc byla, že Gabriel začal mluvit ke zdi vedle jeho postele. Začalo to jen tak, že se díval na zeď a smál se. Potom začal říkat věci jako, „Kolik ti je?" „Jaká je tvá oblíbená barva?" „Mám rád cupcaky, a ty?" Myslel jsem, že má jen imaginárního kamaráda, tak jsem ho nechal mluvit k čemu chce.

Pátého dne jsem se vzbudil za křiku mého syna. Vyběhl jsem z pokoje a viděl ho, jak ukazoval na zeď a říkal, „Neukazuj mi ten krvavý obličej, ukaž mi ten hezký. Ten krvavý se mi nelíbí."

V panice jsem ho zvedl, donesl ho k nám do ložnice a chvíli potom usnul. Ráno u snídaně jsem se ho zeptal, s kým to vlastně mluvil. Řekl, že s Jamesem. Zeptal jsem se ho, jestli je James jeho kamarád a on řekl, že ano. Pak jsem se zeptal, o čem to mluvil, když říkal, ať mu James neukazuje krvavý obličej. Při jeho odpovědi jsem se málem zadusil kusem toastu. „James někdy přijde do pokoje s obličejem pokrytým krví a řekl mi, abych ti řekl, že tě nikdy neopustil."

Zavolal jsem si do domu dělníky, aby strhnuli tu zeď, kterou máma postavila, když jsem se po prázdninách vracel na druhý rok na vysokou školu. Měli jsme v domě dvě ložnice, ale máma řekla, že chtěla postavit třetí ložnici, kdybych se sem chtěl přistěhovat s rodinou. Normálně bych nebyl tak radikální a nestrhl bych celou zeď, ale můj otec se jmenoval James.

Když strhli stěnu, v rohu jsem si všiml velkého pytle. Otevřel jsem pytel a našel v něm hromádku kostí s lebkou nahoře.

Můj otec mě nikdy neopustil.

Máma jen byla unavená z každodenních hádek.

https://www.reddit.com/r/nosleep/comments/5kw8ki/my_son_has_been_talking_to_the_walls/