Ráno mi zvonil budík stejně tak, jako včera. Jay ležel vedle mně a pravidelně oddychoval. Vypadal bezstarostně. Aspoň když spí .. Vstala jsem potichu z postele a začala svoji každodenní ranní rutinu. Když jsem byla jako ze škatulky, měla jsem docela dobrý čas, takže jsem se mohla loudat. ,,Ještě, že jsem se stihla tak rychle nachystat" pomyslela jsem si, když jsem koukala do skříně, a nevěděla si vůbec rady. Nakonec jsem si vybrala docela formální outfit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Na snídani jsem udělala palačinky a sama jsem si vzala 3. Jayovi jich tam zbylo ještě 5. Taktak jsem to vše stíhala a když se blížilo čtvrt na 7, šla jsem vzbudit Jaye. Jenže když jsem přišla do ložnice, Jay tam nebyl. ,,Sakra!" zaklel. Vycházelo to z koupelny. No jasně .. ušklíbla jsem se. Šla jsem za ním. Stál u zrcadla a holil se. Spatřil mě v zrcadle a usmál se, kousíček pod bradou jsem viděla malou kapku krve. Řízl se, amatér. ,,Dobré ráno kočko. Ty máš dnes nějakou zkoušku, schůzku ... prostě něco?" pozvedl obočí. ,,Dobré. Ne, proč se ptáš?" ,,No, že jsi tak vymóděná. Jsi formálně oblečená tak jsem si říkal ..." ,,Jdu jen do školy." usmála jsem se na něj. ,,A co, že jsi se rozhodl shodit dolů strniště?" vyplázla jsem na něj jazyk. ,,Tyy. Nejsi trochu drzá na svůj věk?" zasmál se. ,,Hmm. Zamyslím se .. Em .. jsem." sklopila jsem dolů pohled. ,, Jak mě potrestáte Pane?" ,,No, tak já myslím, že tvůj první trest bude ten, že půjdeš do školy a budeš tam beze mně. Druhý trest bude ten, že budeš muset jet domů dnes busem. No a třetí a myslím, že ze všech nejhorší je, že budeš doma i večer sama. Večer tady byl Sam, když jsi byla v koupelně, a aby mi dal pokoj s tím, že na ně seru, domluvil jsem se s nimi, že si sedneme v hospodě, dáme par piv a já se pak vypařím, abych byl co nejdříve u tebe. ,,Aha ... no .. dobře. Ale fakt to s tím chlastem moc nepřežeň, zítra jdeš do práce." mrkla jsem na něj. ,,Neboj, budu popíjet pomalu. Tak já se rychle doholím a pojedeme hmm?" usmál se. ,,Dobře. Udělala jsem ti snídani a myslím, že ti zbyde i na svačinu. " ,,Děkuju. Jsi prostě skvělá. Nechápu, jak jsem bez tebe mohl být tak dlouho." ,,Jo. To jsme dva. Co ty by jsi beze mně dělal ..." zasmáli jsme se.
Dala jsem mu tři palačinky do krabičky a dvě mu nechala na stole na snídani. Hodil je do sebe jako nic a vyrazili jsme.
,,Tak jo, měj se fajn a nenech se nikým vytočit. Snad se večer ještě uvidíme." ,, Nápodobně. Díky. Snad. Tak pa." políbili jsme se a já vyskočila z auta a pádila za Am.
,,Ahoj." mrkla na mě. ,,Hoj." ,,Tak co nového? Moje intuice vytušila, že se něco změnilo." zasmály jsme se. ,,Tak to tvoje intuice vytušila správně." ,,Vážně?" pozvedla obočí. ,,Jo. Řeknu ti to ve zkratce. Jay měl pro mě překvápko a tak NÁM koupil nový auto, vzal mě na rodinnou večeři kde byl i John. Udělal nám všem scénu a přednášku o tom, že mě miluje apod. Takže jsem utekla pobrečela si, odjeli jsme domů, šla jsem do vany, a když jsem vylezla tak tam byl Sam. Neviděl mě, ale bavili se "o mě". Ví, že má Jay přítelkyni, ale neví, že jí jsem já. Takže dnes s ním jde na pivo. Takže .. nechceš u mě dnes přespat? " všechno jsem to na ní vybalila a zazubila se na ní. Koukala na mě jako na blázna, oč měla vykulené, div ji nevypadly z důlků.
,,To je moc informací najednou na moji osobu. Ale tvoji nabídku přijímám." zazubila se na mě.
Přišly jsme spolu do třídy a nachystaly si na hodinu. Dnes máme před sebou 4 hodiny teoretické a další 2 praktické. Takže nejdřív kecací hodiny a potom půjdeme makat. Jop, chtělo to vysvětlit normálně.
Když nám skončila škola (konečně), šly jsme s Am ke mně domů. Před domem ale stálo auto, které jsem ještě neviděla. Neznám ho. Je to Škoda octavia. Jenže nikdo neseděl ani v autě, ani nečekal přede dveřmi.
Dobře. Třeba si jen někdo zaparkoval auto před náš barák. Snažila jsem se to ignorovat i přes to, že moje obavy stoupaly tím, čím blíž jsem se přibližovala hlavnímu vchodu do domu.
Odemknula jsem a vešla opatrně dovnitř. Am si všimla, že jsem odměřená, ale neřekla nic. Vešly jsme do domu a rozhlížely se. Nedříve jsme to zkontrolovaly dole, jestli tam někdo není. Ale nebyl. Pak jsme tedy šly nahoru. Nejdříve do koupeny. Nic. Pokoj pro hosty? Taky nic. Okey. Teď ložnice. Jakmile jsme vešly do ložnice, na posteli byly vyskládané lístky růží do tvaru srdce. Na nočních stolcích ležely zapálené svíčky (ikdyž bylo světlo). A vedle postele stál on ...
