Na pokraji rozkoše

Část bez názvu 43

Týdny se táhnou, a já se snažím vyhýbat veřejnosti. Do školy musím, to jo, ale pokaždé na mě čeká Jay. Už to nezvládám. Za 15 dní ukončím třetí ročník a budu mít klid. Budu si užívat volna. Jasně, že se mu nemůžu vyhýbat celý život, ale myslím si, že ho to za chvíli přestane bavit a dá mi pokoj. Bude žít svůj život tak, jak ho žil ještě než jsme si spolu něco začali. Bude se kurvit s kdejakou nádherou, vychlastávat po hospodách a klubech. Je mi to jedno. Je to jeho život a chci, aby mi dal už pokoj.

Sice jsem si to zavinila sama .. doprdele .. za to všechno můžu já.Obviňuju z toho pořád někoho jiného, ale všechno to začalo před třemi měsíci. Na čarodějnice. 
Fuj !! Je mi ze sebe špatně! Spala jsem s Johnem, Jayem a nakonec i Davem? Skvělým klukem, se kterým se to nikdy nemělo stát. Nejlepším kamarádem a ještě o tolik starším?? Co se to semnou děje? Sama si házím klacky pod nohy. Sama si kazím život. Ale .. ono to nejde ovládat. Nezvládla jsem to ze začátku, a tak to takhle dopadlo. Kdybych se nějak kontrolovala. Hlídala. Ale byla jsem bezhlavě zamilovaná. A potom se to už všechno táhlo. 

Tak dost. Přestávám se litovat. Začnu téměř od znova. Začnu se ovládat. A začnu hned teď. 

Je 5:30 a já právě vstávám z postele, abych se nachystala do školy. Začnu to pomalu odpočítávat. Už se totiž blížíme ke konci. Školy samozřejmě. 

Jako každý ráno udělám svoji rutinu. Snídaně, hygiena, vlasy, ... 

Cestou do školy se snažím sama se sebou vyrovnat. Nejspíš na mně zase bude čekat. A nemůžu se mu furt vyhýbat. Postavím se tomu.

,, Ami!" 
,,A je to tady." pomyslím si. 
,, Ano?" 
,, Rád tě vidím." 
,, Nemůžu říct to samý." odpovím s úsměvem. Poznal, že není upřímný. 
,, Můžeme si promluvit?" 
,, Jdu do školy. Nevšiml jsi si? "
,, Můžeme se někde teda sejít? Vyzvednu tě po škole." 

Cože. Počkat, počkat, počkat. Na tohle jsem nepomyslela. 
Pomalu jsem polkla a vymýšlela odpověď. 

,, Fajn. Dnes končím v - " 
,, Vím v kolik končíš. O půl 3 před školou."
,, Dobře. Zatím .. čau. " řekla jsem celkem zaraženě. 
,, Počkej." zastavila jsem se a otočila se zpět na něj. 
,, Hodím tě do školy." 
,, Cože? Proč bys to dělal??" 
,, Protože tě ... tam prostě hodím. Mám .. cestu okolo." 
,, No.. dobře." 

Začínám od znovu ne? Odvézt se od známého ke škole, když má cestu kolem, není nic špatného přece. 

Celou cestu autem bylo ticho. A když jsme konečně dorazili před budovu školy s předstihem, slušně jsem mu řekla ,, čau" a vystoupila. 
,, Konečně na čerstvém vzduchu."  pomyslím si. 

Chvíli tam jen stojím a přemýšlím. Jak by se do skoro 17ti leté holky, mohl zamilovat někdo o tolik starší ?? Jo, je to možné, ale když se to děje právě vám .. je to k neuvěření. 

Den ve škole uběhl neskutečně rychle, a mně se blížila schůzka s Jayem. 

,, Ami, zlato. Co plánuješ teď po škole? Nechceš někam zajít?" 
,, Am, nemůžu. Já ... rozhodla jsem se, že se nebudu všemu vyhýbat a přijmu to takové, jaké to je. Což znamená, že když na mě čekal dnes ráno zase Jay, nechala jsem ho mluvit. A .. chce mi to vysvětlit. Myslím si, že ani nečekal, že budu souhlasit, tak jsem zvědavá, jaký lži to budou." zasměju se. ,, ... a neboj se. Nejsem blbá. Nic se nestane. Nic čeho bych zase mohla litovat." 

,, Ami. I tak se bojím. Co když to nezvládnete ani jeden? Vždyť víš jakej je, co udělal, když byl -" 
,, Am, prosím. Nemluv o tom." zase se mi vše vrací. Vzpomínky. A tyhle vzpomínky chci zahnat někam hodně hluboko do mojí paměti. 
,, Promiň. A myslím, že už na tebe čeká. Koukni." 
,, Jo. Je to on. Drž mi palce. Miluju tě. Pa." 
,, Já tebe. Pa." 

,, Tak jo, Ami." pomyslím si. ,, .. je na čase se hodit do klidu. Před tímhle člověkem se nemusíš nervovat. Spala jsi s ním."   výborně. Tohle mi fakt pomohlo. 

,, Ahoj, Ami. Můžeme? " 
,, Ahoj. Jo. " 

V autě bylo zase ticho. A upřímně jsem čekala, že půjdeme někam do kavárny. No, ale později mi došlo, že tahle cesta vede z města. K němu domů. 

,, Jayi?" 
,, Ano?" 
,, Neříkej mi, že ... jedeme k tobě." 
,, No ... jedeme, kam jinam?" 
,, Tak snad někam do .. kavárny, třeba." 
,, Ami, chce to klid a soukromí. Vadí ti to hodně?" 

,, Ami, vadí ti to? Musíš se tomu přece postavit, nesmíš před tím jen utíkat."  

,, Ale ne, nevadí. Máš pravdu." 

Na tohle se už jen usměje, a celou cestu už je ticho. 

Když dojedeme, vystoupíme z auta a jdeme dovnitř. 

Nic se tu nezměnilo ... 

,, Sedni si, chceš něco k pití, jídlu?" 
,, Ne, ne. Nebo jen .. vodu. Voda stačí, díky." 
 
S tím odešel do kuchyně, natočil mi vodu do sklenice, přišel a sedl si naproti mě. 

,, Tak začni." pobídla jsem ho. 
Pronikavě se na mě podíval. Ty jeho oči. Vždy jim propadnu. V tu chvíli se mi vybaví snad vše, co jsme spolu dělali. 

,, Nevím, co se to se mnou v tý době dělo. Ty prášky mě nejspíš zblbly. Měl jsem na tebe vztek a byl jsem zoufalej zároveň. Zavolal jsem si .. jednu starou známou, která byla ráda, že jsem ji zavolal. Když jsme se líbali, říkal jsem ji ,, Ami". A potom jsi vtrhla ty. Všechno mi došlo. Prostě jsem to posral. A za to, se ti chci omluvit. Teď to asi vypadá tak, že kdykoliv kdyby se něco stalo, tak uteču za jinou. Ale není to tak. Nevím jestli mě chápeš, ale to období bylo hrozný. " 

,, Vlastně jo. Chápu to. John, do toho já, prášky a chlast ... prostě to chápu. Ale myslím, že by tohle stačilo říct někde v kavárně. Myslím, že jsi mi to vysvětlil. Teď už bych šla domů." jen co jsem to dořekla, zvedla jsem se. Jay se zvedl spolu semnou, ale chytil mě za ruce. 

,, Ami, nechoď. " 
,, Jayi, vysvětlil jsi mi to. Nic víc nepotřebuju. Chci jet domů, mám taky svoje plány." 
,, Neříkej mi, že nic víc nepotřebuješ ode mně. Vzpomeň si na to, jak jsme spolu trávili všechen čas. Většinou třeba v posteli. " zašeptal mi do ucha. Celá jsem se otřásla. Mám husí kůži z jeho hlasu. 

Rukou mi přejede po mém nahém předloktí. Zrychluje se mi dech, nevím co mám dělat. Moje hlava panikaří, moje tělo stojí nehybně a nechává se takhle .. trápit a zároveň si dělat příjemně. 

Už vím, na čem zapracovat. Další položka na mém seznamu ,, Vzpamatuj se, nevyhýbej se a jdi!" 

- odolat dotekům od Jaye