Část bez názvu 32

153 4 0
                                    

Když hodina skončila, a ostatní se připravovali na češtinu, přišel za mnou Thom.

,,Ami, tak rád tě zas vidím. Promiň, že jsem tě hned nepoznal, ale jsi tak ... starší a vyspělá .. no víš co tím chci říct." zasmál se pevně mě objal, já jsem udělala to samé, protože mi vážně chyběl.

,,V pohodě. Mě prvně taky nedošlo kdo jsi, ale když mi to došlo, tak jsem si sedla. Nechtělo se mi stát tak dlouho. Promiň." zasmáli jsme se spolu.

,,V poho. Aspoň bylo takový 'vzrůšo' jak jsme vždycky říkali. Jak se vůbec všichni mají? Co vaši?" a sakra... Am se na mě hned koukla tím svým pohledem, který říká ,, Tak to se máš na co těšit.". No... je mi jasné, že kdyby věděl, že chodím s Jayem a bydlím s ním, neptal by se.

,,Víš Thome, je to složitější. Napadlo mě tak .. nechceš se stavit ke mě domů? Nemyslím tím k nám domů, jako k našim. Bydlím tady, tak jestli nechceš jít po škole semnou. Ono je toho hodně, co vysvětlovat a myslím, že většinu věcí, budeš potřebovat vstřebat.
Kde bydlíš? Daleko od školy?"

,,Ami, nikdy bych s nemyslel, že to řeknu, ale děsíš mě." zasmál se. ,, ... nebydlím daleko, je to kousek. A klidně půjdu s tebou. Mám auto, tak nás tam můžu odvést." usmál se na mě.
,,Dobře. Tak o půl 1 před školou?"

,,Fajn. O půl 1. Ještě se uvidíme na hodinách, co mám s vaší třídou. Tak zatím." mile se na mě a Am usměje a jde pryč.

,,Budeš u nás ještě spát, nebo zůstaneš už na intru?"
,,Už zůstanu. Včerejší pařba mi stačila, a potřebuju se z ní ještě nějak dostat." zasmály jsme se tomu.
,,Dobře. Kdyby něco, můžeš kdykoliv přespat, nebo zavolat, ano?"
,,Fajn. Díky."

V té chvíli zazvonilo na češtinu, a všichni se poměrně uklidnili. Na češtinu nám přišla třídní. Co je to dnes za den??

,,Dobrý den třído, posaďte se. Chtěla bych Vám oznámit, že od příštího týdne, budete mít jiného třídního učitele. Já už na této škole učit nebudu, protože odcházím. Nabídli mi práci v zahraničí, a já ji přijala. Váš třídní učitel bude Thomas Parker ... " dál jsem přestala vnímat. Tak můj kámoš, bude můj třídní učitel. No tak to je moc. 

,, ... proto bych byla ráda, kdyby jsme ještě vyrazili na nějaký společný výlet i s Panem Parkerem. Jednak, aby jste si na něj zvykli, a druhak, že chci mít s vámi ještě poslední, krásný zážitek a do budoucna vzpomínku. "

Super!! Takže budeme mít volno od školy. Pojedeme na výlet a to ještě s Thomem. To bude sranda.

,,Ami? Mohla bych tě požádat, aby jsi byla zástupce třídy? Budeš se domlouvat s celou třídou na tom, kam bychom jeli, na jak dlouho a podobně, a potom to budeš konzultovat semnou.

,,Samozřejmě. Budu ráda." usmála jsem se na ni.
,,Fajn. Děkuju."

Pak jsme se už věnovali jen učivu. Ale o přestávce to byl masakr. Začali se za mnou hrnout lidi. Konkrétně celá třída.

To bylo furt: ,,Ami, já bych jel někam daleko a na hodně dlouho." nebo: ,,Tohle né. To moje je lepší, že jo Ami.."

,,Už dost prosím." řekla jsem normálně. Ale slyšelo mě jen pár lidí, podívali se na mě, a když viděli, že na to ostatní nereagují, začali se bavit zase.

,,Dost!!!" zakřičela jsem najednou. Všichni zmlkli, někteří se na mě dívali provinile.
,,Abychom se tak nepřekřikovali, mám pro vás návrh. Každý, kdo má nějaký nápad, kam a na jak dlouho bychom mohli jet, napíše na lísteček, který mi pak dá. Já se na to podívám a dejme tomu, zítra máme krátké vyučovaní, se sejdeme třeba někde v kavárně, nebo někde v parku, na zahradě. Je mi to jedno. Ano? " snažila jsem se mile usmát.

Nastal mírný šum, až se nakonec někdo ozval.
,,Fajn. Bereme. A mohli by jsme to udělat třeba u nás na zahradě. Je velká a bydlím v domě, takže bude jen naše." řekl Josh.
,,Dobře. To zní fajn. Tak v kolik?" usmála jsme se.
,, Ve 12? Objednáme si pizzu, koupíme kolu .. hm? Co říkáte?"

,,Joo. Berem." překřikovali se jeden před druhého.
,,Já ne. Přijde mi to jako blbost. A pizza je hodně mastná. Má v sobě hodně kalorií a to nemluvím ani o kole." hádejte kdo se ozval? Ano!! Správně. Kelly.  

,,Jestli ti to přijde jako blbost, nechoď. Na žádný výlet tě nenutíme." mrkl na ni ironicky Josh.
,,Fajn!" prskla. Tak, a je klid.

,,Dobře. Tak ve 12 u tebe."

Na pokraji rozkošeKde žijí příběhy. Začni objevovat