Na pokraji rozkoše

Část bez názvu 37

V minulém díle ...

Když jsem dorazila na pokoj, Nicol mi pomohla zpět do postele.

,, Jsi v pohodě Ami? " zeptala se mě opatrně.

,, Jo. " zavzlykala jsem. ,, Nic mi není. "

,, Když myslíš .. ale kdyby jsi něco potřebovala ... Zazvoň. "

,, Díky. " řekla jsem, otočila se na bok k oknu a vzlykala.

Nicol po chvíli odešla a já unavená brečením jsem usnula.
_________________________________________________________________

Nevím jak dlouho jsem spala. Nevím co je za den, ani kolik je hodin.
Přesto mě zajímalo jen jedno. Jak je na tom Jay.

Zazvonila jsem na sestru. Přišla Nicol.

,,Ahoj Ami. Už jsi vzhůru." mile se na mně usmála.
,,Ahoj Nicol. Jo, jsem. Mám na tebe pár proseb. 
Za 1. Kolik je hodin.
Za 2. Co je dnes za den.
Za. 3. Můžu jít za Jayem?" mile a prosebně jsem se na ni usmála. 

,, Jo. Jasně." zasmála se. ,, Je druhý den, osm ráno. A Jay .." na chvíli se odmlčela.
,, Můžeš. Jdeme hned?" zeptala se mě.
,, Jo." usmála jsem se a nechala si pomoct na kriplkáru. S pomocí Nicol jsem přijela k Jayovi před pokoj. Zaklepala jsem, otevřela dveře a Nicol mě k dovezla dovnitř. Jay se oblékal a na posteli měl položenou tašku.

,,Jayi?"
,,Ami .. " vydechl a usmál se na mě.
Nicol odešla a zavřela dveře. Na pokoji jsme zůstali zase jen my dva. Sami.

,, Jayi ty už jdeš domů?"
,, Ano. Jdu. Propustili mně."
,, Aha .. " řekla jsem nevěřícně.
,, Každý den za tebou budu chodit, do té doby, než tě propustí za mnou. K nám domů."
,,  K nám domů? Ty chceš se mnou ještě bydlet?" jo, řekla jsem to hnusným tónem a ještě hnusně ale ... v té chvíli mi už bylo dobře. Naštvalo mě, že ho propouštějí a nejspíš by se semnou asi ani nerozloučil. Taky se do mě nahrnul adrenalin z toho odpoledne, co se to všechno stalo.
,, Samozřejmě Ami! Já vím, že jsem se choval jako nechutný prase, a taky vím, že už to nepůjde vrátit. Nic, sakra, nepůjde vrátit! Ani nevíš, jak toho všeho kurevsky lituju! Ale stalo se to. Všechno se posralo. Já jsem to posral! " já jsem fakt blbá.

,,Ne Jayi. Já za to můžu. Můžu za to, že je John mrtvý." začaly mi zase téct slzy. Jay seděl na posteli, hlavu měl sklopenou k zemi a .. brečel též.

Doprdele ... tohle je poprvé, kdy ho vidím takhle na dně. Kurva, vždyť mu zemřel bratr. Jeho nejmladší bratr. A to jen kvůli mě. Jsem zrůda. Vrah. Nezaslouží si mě.

Přijela jsem k němu, pevně ho objala a vzlykala mu na rameno.

,, Jayi. Za tohle vše můžu jen já. Kdybych se s Johnem tenkrát nevyspala ... nebyl bych u vás, nestalo se to, co se stalo. Nebyli bychom tady, kde jsme. John by žil. Za tohle všechno můžu já. A aby se něco podobného už neopakovalo ..." vzlykala jsem čím dál víc. ,, nemůžeme spolu být.  Podívej se, co jsem způsobila tobě a tvé rodině. Věděl jsi, proč mě nesnášíš. Měl jsi mě nesnášet dál a ne si semnou něco začít! Jsem zrůda. Odejdi ode mně co nejdřív. Žij si svůj život na plno. Beze mně. Prosím. Udělej to, dokud můžeš." z mých očí tryskaly slzy a nešly zastavit.

,, Ne ne ne ne ne!!! Tohle nedělej. Tohle ne. Ztratil jsem bráchu, nechci ztratit i tebe! Tohle nemůžeš. Nemůžeš mi to udělat. Nemůžeš mi to udělat teď! "

,, Musím. Pokud chci, aby jsi byl šťastný, tak musím. Dělám to jen pro tebe.
Teď tě naposledy políbím. Miluju tě a chci, aby jsi byl šťastný."

Co nejpevněji jsem si ho přitáhla do polibku a líbala ho. Hodně dlouho. Naposledy. Tohle znamenal konec pro nás oba. Jednou to skončit muselo.

Odtáhla jsem se od něho, zmáčkla tlačítko, které přivolá sestru a jen se na něj dívala.
Jeho pronikavé oči. Slzy co z nich padaly. Jen na mě koukal. Myslím, že byl i chvíli mimo.
Když přišla Nicol a odvážela mě z pokoje, Jay vykřikl.

,,Ami!!" vykřikl, natáhl ke mě ruku, ale já jsem už byla za dveřmi.
Odjela jsem. Nechala ho tam samotného. Musím ho nechat jít. Všechno jen zkazím. Tohle se stát nemělo. Ne teď. Ne kvůli mně.

Dojela jsem na pokoj a hned vytočila svého bratra.

,, Ami?" řekl překvapeně.
,, Natae. " vzlykla jsem. ,, Můžeš za mnou přijít? Do nemocnice?"
,, J - jasně. Co se děje zlato?" zeptal se mě ustaraně.
,, Prosím. Přijď, vše ti řeknu. " vzlykala jsem dál.
,, Hned jsem tam!" řekl a zavěsil.

Za půl hodiny se ozvalo klepání.

,, Dále. "

Do pokoje vstoupil Nate.

,, Sestřičko .. " vydechl a hned ke mně přiběhl.
,, Co se stalo?"

,, Bráško .. něco od tebe potřebuju." vzlykala jsem.
,, Ty můžeš cokoliv. " mile a laskavě se na mě usmál a položil svoji ruku na tu moji.
,, Můžu u tebe bydlet? Slyšela jsem, že jsi se přestěhoval. "
,, Samozřejmě. Ty vždycky. Dveře máš u mně otevřené. A kdyby jsi nevěděla .. taky bydlím tady. V Holešovicích. "
,, Cože??"
,, Jo. Máš to kousek od školy a není tady špatně." řekl s úsměvem.
,, Dobře . A můžeš pro mě udělat ještě něco? "
,, Jistě. "
,, Můžeš za mnou poslat nějakýho felčara s mým reverzem? Chci jít domů. "
,, Dobře. " usmál se na mě a odešel.

Po 5ti minutách přišel jak s Nicol, tak s nějakým  doktorem.
,, Tak slečno Cross .. "
,, Cože?? Promiňte mi, ale já se jmenuji Bailey. "
,, Oh. Omlouvám se vám. Takže slečno Bailey, tady mi to podepište, a můžete jít domů. Sestra vám pomůže. "
 Podepsala jsem propouštěcí zprávu, poděkovala, Nicol mi pomohla obléct do svého oblečení a zabalit.
,, Tak se měj Nicol a děkuju ti za všechno. Snad se ještě někdy uvidíme. " usmála jsem se na ni a objala ji.
,, Uvidíme se dnes večer. Takže se loučit nemusíme. "
Huh?
Cože??
Jak jako dnes večer?
Když viděla můj nechápavý výraz, hned řekla.
,, Já .. já s tvým bratrem chodím. " usmála se na mě.
,, A - aha ..." vydechla jsem nevěřícně.

,, Tak dnes večer. " usmála jsem se, Nate se s Nicol políbili a šli jsme.
Konečně jsem opustila areál nemocnice.

Opět jsem se cítila volná, ale zároveň mě tížil obrovský kámen.
Takže jsem po cestě domů, začala Nateovi vyprávět, co se stalo.

Ahooj!! Do konce prázdnin zbývá už jen chvíle, a protože nevím jak to budu mít s rozvrhem, budu vydávat každou neděli. Takže už tuto neděli se těšte na další díl !!