Femme Fatale (Harry Styles, AU)

Chapter 54

                    

Harry's point of view.

Na pódium se dostávají další tanečnice, které znovu začnou bavit hosty. Samozřejmě, je to skvělé představení pro nadržené chlapy, kteří si sem chodí pro nové představy. Jejich zaujaté tváře nemění mimiku. Oči doslova nechávají na pódiu a důkladně si tato děvčata a jejich přednosti ukládají do paměti. Takovým způsobem si do své paměti ukládali i Louisu - její postavu ve tvaru přesýpacích hodin, která krásně vynikla v tom prokletém body. Kdybych nebyl tak zatrpklý, tak bych to zarazil. Nikam bych ji nepustil a už vůbec ne v tomto. Jsem pekelně rád, že má na sobě ten župan. Nejenže ji viděli všichni tito chlapi, ale viděl ji i můj bratr, o které vím, že má o Louisu opravdový zájem. Navzdory tomu, že od ní dostal košem, se o něco stále pokouší.

„O jaké nezodpovědnosti to mluvíš?" zeptá se mě Louisa nechápavě a vytrhne se mi ze sevření. Odstoupí ode mě na dva kroky dozadu, přičemž si župan znovu zaváže. Musím od ní odvrátit zrak, protože mi znovu do očí udeří ty její červené rty. Volají po polibku, ačkoliv si teď žádný nezaslouží za to, jak neposlouchá. Dělá mi to snad naschvál? Je tak protivná!

„To by mě taky zajímalo. Louisa jen splnila svojí dohodu, Harry!" vloží se do toho můj bratr. Alespoň jednou by se mohl přestat plést do Louisy a být ticho. Na jeho řeči vážně nejsem zvědavý.

„A vidím, že si budeme muset jít promluvit ven, protože tady je až příliš mnoho lidí," přistoupím k ní blíže.

„Nemyslím si, že s tebou chce mluvit," zapojí se do toho znovu Christian.

„Ne, právě naopak. Myslím, že oni dva si potřebují něco vydiskutovat. Pojďme, Christiane," ozve se Freya a poplácá mého bratra po rameni. Christian ji věnuje krátký pohled a potom se podívá na Louisu, která překvapivě mlčí. Je však zamračená a se založenýma rukama na prsou. Když si všimne Christianového pohledu, jenom přikývne. Freya následně obtočí ruku okolo Christianové paže a odtáhne ho pryč. Všimnu si, že směřují do boxu, který obsadil Zayn Malik i s ostatníma. 

„Jdeme ven," zavelím a bez toho, abych se na ní podíval, ji chytím za zápěstí a potáhnu. Směřujeme k východu a i když se Louisa nejprve ošívá, nakonec se podvolí. Evidentně si uvědomí, že každý náš rozhovor skončí hádkou a toto nebude výjimka. 

„Pusť mě," vysmekne se mi, když konečně vyjdeme ven na čerstvý vzduch. Předtím, než jsem ji poznal, jsem nebyl zvyknutý na takové odmlouvání. Myslel jsem si, že dříve či později se podvolí i ona. Jako každý. Zatím se tak nestalo a já nejsem příliš trpělivý.

„Vyprosím si, abys se mnou takto zacházel!" naštvaně se prohrábne ve vlasech a znovu si překříží ruce na prsou. Mám pocit, že je nějaká agresivní. Až příliš. 

Nejhorší na tom všem je, že tahle agresivita je u Louisy zatraceně sexy. Věnuju ji pohled, aby se moje slova potvrdila. Hluboké oči jsou zamračené, přesto vášnivé. Kůže na lícních kostech je napnutá, jak Louisa zatíná čelist. Plné rty má pevně semknuté, volající stále po polibku. Musím uvažovat racionálně. Neuvážlivě ji políbit by mohla být krutá chyba. Musím využít chvíle, kdy to bude nejméně čekat. Problémem je pouze ta rudá rtěnka na jejich ústech. Jeden polibek a budu to mít doopravdy všude.

„Ještě jdeme!" zavelím bez toho, abych reagoval na její slova, protože parkoviště je plné aut, mezi kterými stojí ve skupinkách muži a pokuřují cigarety. Hlasitě spolu konverzují a místem se také ozývá cinkání sklenic, protože si své alkoholy vzali ven.