Femme Fatale (Harry Styles, AU)

Chapter 36

                    

„Pusť mě," pronesu přiškrceným hlasem. Lomcuje mnou hněv, protože Harrymu nedává nic právo na to, aby mě mohl škrtit. Možná je pravda, že jsem tu nemusela slídit, ale i tak nemá právo mi tohle dělat. Avšak mám pocit, že se zlobí i pro něco jiné, než jen pro to, že jsem tady slídila. Určitě nezapomenul na náš rozhovor na schodech. Ten začal dobře, ale potom se zvrtnul.

„Okamžitě mě pusť!" zopakuju a zaryju mu nehty do ruky, kterou mi tlačí pevně proti krku. Toto mu neodpustím.

„Harry, sakra, tak ji pusť!" přejde k němu Christian a chytí ho za rameno. Trhne jim dozadu. Harry se mě uráčí při tomto aktu pustit. Nesnáším ho. Doopravdy toho chlapa budu celou dobu nesnášet. Nedá se k němu mít žádný jiný vztah. Kdykoliv začneme být za dobře, tak se to potom takhle nechutně zvrtne. Přestává mě to bavit a odmítám se mu jakkoliv přizpůsobovat, či mu ještě něco dokonce odpouštět.

„Nemá tady co slídit!" vyprskne naštvaně Harry a podívá se na svého bratra, zatímco já kašlu.

„Jasně. To je určitě to jediné, co tě trápí," zavrčím a stěží dýchám. Držím se přitom za krk a propaluju ho pohledem. On po mých slovech udělá to samé a ještě si i odfrkne. Vrátí se ke stolu a židličku při něm si otočí čelem k mně. Posadí se na ni a předkloní se. Lokty se zapře do kolen a prsty na rukách si vzájemně proplete.

„Jak jsi věděla, kam máš jít?" zeptá se mě Elliott a postaví se přímo přede mě. Otočím však od něho hlavu do strany a zarytě mlčím. Nepromyslela jsem si, co řeknu, kdyby mě tu náhodou nachytali. Nepředpokládala jsem, že by mě tu mohli přistihnout, když měli být u Stylesů doma.

„Odpověz na otázku! Jak to, že to o nás vůbec víš?" vyprskne Leah a chytí mě za loket. Trhne mnou a otočí si mě čelem k sobě.

„Doopravdy mi začínáš lézt na nervy, děvenko. Mám tě plné zuby," vrčí dále a přinutí mě, abych se na ní podívala. Vidím všechnu tu její nenávist ve vysoké kvalitě a mnohem blíže, než když jsem stála schovaná za dodávkou.

„Ano. Slyšela jsem," odseknu. Nevím sice, proč je na mě tak zlá, avšak já ji rozhodně nenechám, aby si na mě vybíjela svůj hněv. V jejich očích se zablýskne po tom, co to povím, a v pozadí uslyším, jak někomu unikne smích. Jde to z mé pravé strany, takže předpokládám, že je to Blake. Ano, je to on. Vidím ho periferně. Leah mě pustí a obrátí se na Blakea, který se snaží smích všemožně zakrýt, ale nejde mu to.

„Je tady něco k smíchu, Rivero?" zeptá se ho naštvaně. Blake ovšem jen zakroutí hlavou a posadí se za stůl jako to udělal i Harry.

„Louiso, no tak. Doopravdy to potřebujeme vědět. Odkud to o nás všechno víš?" zeptá se mě tentokrát zdvořile Christian. Už v jeho tváři nevidím žádný hněv a ani ho neslyším v jeho hlase. On jediný se mnou umí jednat tak, jak se mi to líbí. Chris mě chytí opatrně za paži a jemně mi ji stlačí. Od jeho zelených očí přejdu pohledem i na ostatní. Cole s Calebem na mě nedůvěřivě koukají a já se vsadím, že jim vrtá hlavou to, co řekl Harry. Nevím, proč bych je měla napráskat manhattanské policii.

„Vím to o vás už pěkně dlouho a všechno jsem si o vás zjistila úplně sama! Nejsem tak hloupá, jak si o mně zřejmě všichni myslíte. Mám oči a vidím, co se děje. Viděla jsem, jak se střetáváte společně v Rim Jobs. Myslíte si, že není nápadné, když všichni vyjdete do skladu u Stana v obchodě a zavřete se tam?" zeptám se jich a na chvíli se pobaveně zatvářím. Chrisovi vyletí překvapeně obočí nahoru a podívá se na ostatní.

„Říkal jsem ti to, Leah," pošeptá Elliott směrem k jejich vůdkyní. Pouze protočím očima.

„No konečně. Už mě doopravdy nebavilo to před ní tajit," ozve se Tianna a široce se na mě usměje. Přejde ke mně a obejme mě okolo ramen.