Femme Fatale (Harry Styles, AU)

Chapter 66

Ještě, než se pustíte do čtení, dovoluji si vám představit náš nový trailer, který vidíte nahoře, anebo odkaz na něj najdete v komentářích. Upozorňuju, že kvůli písničce a autorským právům, nemusí ten trailer hrát na mobilech, tabletech, nebo v jiných zemích, ale taky může. Na ten trailer jsme neuvěřitelně pyšné, ani nevíte, jakou z něj máme radost! Stál nás asi tři odpoledne :DD a ani nevíte, jaké nervy byly při jeho stříhání a hlavně hledání správných gifů! Snad se i vám bude líbit. Je to prakticky moje první pořádná práce v Sony Vegas, takže pokud tam jsou nějaké drobné chybičky, tak se omlouvám :D Určitě spoustu z vás pozná v traileru scénky, které už v našem EL byly :DD

Louisa's point of view.

Chlapec s arabskými kořeny, který je zároveň majitelem vozidla, dupne prudce na brzdu. Mám co dělat, abych udržela zraněného Christiana, který má hlavu uloženou na mých stehnech. Kvůli němu sedím vzadu. Jeho tělo je natáhnuté na celém zadním sedadle. Ještěže má Zayn tak velké auto, protože Christian je vysoký, no i tak musí mít pokrčené nohy, aby se tu vlezl. Sedím úplně na kraji při okně a na kolenou mám uloženou svou bundu, aby měl Chris hlavu položenou na měkkém.

Avšak pod náporem prudkého zabrzdění se jeho tělo málem skutálelo ze sedadla. Jsem nucená pustit jeho ruku, za kterou ho pevně celou cestu držím. On mi po celou dobu stisk opětuje. Chytím pevně jeho bok, čímž ho zachytím. Pneumatiky skřípou, jak auto brzdí, dokud úplně nezpomalí. Předkloním se tělem dopředu kvůli tomu tlaku. Následně mě to hodí zpátky do sedadla.

„Kčertu, Maliku, ty neumíš řídit, nebo co? Uvědom si, že vezeš raněného!" vykřiknu po něm. Jsem neskutečně nervózní ze všeho, co se stalo. Zaútočili jsme na manhattanské těžkooděnce, kteří mučili Christiana. Je mi zle, když si uvědomím, že mu chtěl Cruel trhat nehty. Bolí to i při umrtvení. Pokud by toto praktikoval na Chrisovi, pravděpodobně by z té bolesti omdlel. Zuřivost ani jen na chvíli nezmizela, co jsme odešli z toho místa. Stále cítím, jak mi krev bublá v žilách a jak mi buší srdce. Před Christianem se cítím jako idiotka a budu se tak cítit i před Fatalisty, ačkoliv nebudou vědět, čí jsem dcera. Taková hanba.

„Já nemůžu za to, že ten kokot přede mnou neumí jezdit!" zavrčí Zayn naštvaně. Poté se ozve klakson. Netrvá to dlouho a troubení se ozve i z druhého auta.

„Moje nervy, tam zkurveně sedí určitě nějaký drbnutý cucák," pokračuje. Prudce stočí volant do strany, aby auto před námi předjel. Dupne na plyn a všichni otočíme hlavy do pravé strany. Zaynův prostředníček vyletí nahoru a znovu začne troubit.

„On se směje?!" zeptá se Fynn a ještě víc se nalepí na okno. „On se fakt směje. To je chuj," zakroutí hlavou. Zayn zrychluje a toho chlapa předjede, avšak ani poté nezpomaluje. Předkloním se trochu. Na tachometru se ručička blíží ke sto dvaceti.

„Okamžitě zpomal, Maliku!" přikážu mu. Chce nás evidentně zabít, když se to nepodařilo těžkooděncům.

„Až mi zmizí ten čůrák ze zpětného zrcátka," odsekne mi Zayn. Má to štěstí, že jedeme po dálnici, že je noc a že kolen nás nejsou žádná auta. Začne zpomalovat skutečně až ve chvíli, kdy světla auta za námi úplně zmizí. Vydechnu si. Při takové rychlosti mi není všechno jedno. Jednou jsem takto havarovala při samotném závodě. Po ní mě unesl Joseph.

Sklopím pohled ke Christianovi, který jen pomalu mrká. Pozoruje mě. Je mi do pláče pokaždé, co se podívám na jeho poraněnou tvář. Jak mám s tímto teď žít? Jak mám žít s vědomím, že můj otec podporuje mučení lidí? Jak se mu mám vlastně po tomhle podívat do očí a nedívat se na něho s odporem?