Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

15. Kapitola

,,Seš normální?! Idiote!" Vyjeknu, jakmile se vynořím nad vodu a pohled mi padne na řechtajícího se Krocana. Vylezu z vody, rozběhnu se za ním, on si toho ale všimne a začne zdrhat. Je ale mnohem rychlejší a já ho nemám šanci dohnat. Za chvíli mě začne pálit pod žebrem a tak se zastavím, abych se trochu vydýchala. Sklopím hlavu, dlaněmi se opřu o kolena a zrychleně dýchám. Až se trochu vydýchám a zvednu hlavu, tak si všimnu, že Krocana nikde nevidím. Někam zdrhnul, tak budu jenom doufat, že není u sebe v chatce. Každopádně teť už musím najít tu Miu, aby mi pomohla s tou pomstou...
Zajdu za první chatku, a co nevidím?! Mia se tam olizuje s tím blonďákem!!!

,,Ježiši, pardon, ale potřebuju tvojí pomoc Mio..." Odlepí se od sebe, Mia zrudne a blonďáček se zaculí.

,,Jo, jasně... U-už jdu." Sklopí hlavu a jde ke mě. Ještě se otočí, věnuje úsměv blonďákovi a jde po mém boku k naší chatce.

,,Jak se jmenuje?" Zeptám se a usměju se na ni.

,,Niall." zaculí se a zrudne.

,,A líbí se ti?"

,,Tak, co myslíš? Jinak bych se s ním asi nelíbala, ne? " Řekla se smíchem.

,,Hm, taky pravda." zasmála jsem se a ona taky.

Mezitím jsme už došli k naší chatce, já se ohla a z pod postele jsem vytáhla krabičku se včelami.

,,Včely?! Nepřeháníš to trochu?"

,,Ne. Když jsi byla s tím Niallem, šla jsem tě hledat a narazila jsem na Krocana. A hádej co... On mě hodil do rybníka!"

,,Aw. To je rozkošný... " Podívám se na ni stylem: to myslíš vážně?!

,,Co se škádlívá, to se rádo mívá." Dodala a pak na mě zakmitala obočím.

,,Co vy s tím furt máte?! Mio, já mám kluka."

,,Fakt? To jsem nevěděla. Ale i tak..." zasměje se.

,,No to je jedno. Pojď mi už pomoct. Potřebuju, aby jsi krocana nějak zabavila."

,,A jak to mám jako udělat? Vždyť my se nebavíme."

,,No ty sice ne, ale tvůj bojfred jo." zasměju se a ji do konečně dojde.

,,Jo ták! Takže mám jít s Niallem někam a vzít tam i krocana? A mimochodem, on není můj kluk. Nechodíme spolu... i kdybych ráda." Smutně se usměje.

,,Ano, přesně tak a co není, může klidně být..." zakmitám na ni obočím, ona se zasměje a s poznámkou, že je jde najít, odchází. Já i s krabičkou se včelami vycházím z chatky a jdu směrem, kde má Smradlavej Krocan chatku. Po cestě vidím Miu s Niallem, jak mluvěj s Krocanem. Potom všichni tři odcházejí a já mám možnost vejít k němu do chatky. Proplížím se k ní, otevírám dveře, vlezu tam a následně je zase zavřu. Tak a teď, co s těma včelama... to jsem nedomyslela. Asi deset minut tam chodím po pokoji a přemýšlím, co s nima. Vůbec nic mě nenapadá.
Když v to mě z naléhavého přemýšlení vyruší smích a kroky za dveřmi. KURVA!! Začala jsem panikařit a tak jsem rychle vletěla do skříně a zavřela za sebou dveře. Bála jsem se, že když budu dýchat, tak mě uslyší a můj plán na pomstu bude v prdeli, takže jsem přestala dýchat a doufala, že neomdlím a nesesypu je Krocanovi do náručí...To bych potom dostala Krocanovinu, což je smrtelná nemoc. Kde ta Mia do prdele je?!?

,,Hned jsem u vás, jenom se převlíknu. Venku je strašný horko." Řekne Krocan a hned na to slyším přibližující se kroky. Ne!! Kurva! Sakra! Doprdele!!!Co teď?!? Začala jsem šílet a panikařit. Jednala jsem rychle, jakmile začal otevírat dveře od skříně, vzala jsem krabičku se včelama, sundala víko a hned na to se dveře otevřeli dokořán, před nimi stál Krocan, který měl natočenou hlavu do boku, takže si mě ještě ani nevšimnul. Neváhala jsem, krabičku jsem hodila po něm, a s doprovodem ostrých nadávek a řevu, jejichž majitel právě skákal v místnosti plné včel, jsem vyletěla z té chatky nejrychleji jak to jen šlo. Běžela jsem jako o život ke své chatce a doufala, že ten debil za mnou neběží...