Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

45. Kapitola

/Pohled Zoey/

,,Miláčku, vstávej." Někdo se mnou zatřepe. Otevřu oči a spatřím ospalý obličej Zayna. V pokoji je ještě docela tma a když se podívám z okna, ještě svítí měsíc.
,,Co tady děláš? A Proč mě budíš? Stalo se něco?!" Hned se vyděsím. ,,Ne, všechno v klidu, nepanikař." ,,Co tady děláš? Kolik je hodin? A jak jsi se sem dostal?" ,,Je pět a tvoje máma mi včera půjčila klíče, abych vaši nebudil zvonkem." ,,To mě jako budíš v pět ráno?" Udiveně na něj zírám. On se jen tiše zasměje. ,,Lásko, jestli se nezačneš oblíkat, uletí nám letadlo." Vytřeštím na něj oči. ,,Cože nám uletí? Letadlo? My někam letíme? Máma s tátou o tom vědí?" ,,Bože můj přestaň se už ptát a začni se chystat." ,,Dobře, ale já nemám sbaleno!" ,,Máš, s mámou jsme ti včera sbalili." Zasměje se mi do rtů. Dlouze ho políbím, vylezu z postele a začnu se teda chystat. Celou dobu přemýšlím, co ho to napadlo, kam vlastně letíme a proč. Jako jasně, mám narozeniny, ale přijde mi to nějak moc. Slíbili jsme si žádný obrovský drahý dary. Já mu na narozeniny dala hru na Xbox, mikinu, tepláky a přívěsek s datumem, kdy jsme spolu začali chodit.

Dala jsem si růžovou teplákovou souprava a učesala si vlasy do rychlého vysokého culíku. Ani jsem se nemalovala, nechtěla jsem zdržovat. Když jsem vešla do pokoje, Zayn tam nebyl. Potichu, tak abych nevzbudila mámu s tátou jsem šla po schodech dolů a v kuchyni narazila na Zayna, který okusoval jablko. Se smíchem ho obejmu a políbím. ,,Furt se divím, že mě naši pustili." ,,Mary byla v pohodě, s Jamesem to už bylo trochu horší, ale taky povolil. Dneska ti je už přeci osmnáct, ne? Už musí pochopit, že už nejsi jeho malá holčička, ale že už spadáš pod křídla mně." Drze se usměje a plácne mě po zadku. ,,Majetnickej zmetku." Zasměju se a plácnutí mu oplatím. Zayn pak vyhodí ohryzek, vezmeme kufry a vycházíme z domu.

Když Zayn dává kufry do auta, já se podruhé zeptám. ,,Kam vlastně letíme?" ,,Do Paříže." Zaculí se. Já vytřeštím oči. ,,Paříž?! Děláš si srandu?" ,,Vypadám tak?" ,,Vždycky jsem tam chtěla! To byl můj sen už od dětství." Když se jemně usměje, dojde mi, že to ví. ,,Jak jsi to věděl?" ,,Řekla mi to Emily. Ta o tobě ví snad úplně všechno." ,,Kdy jsi s ní mluvil?" ,,Včera. Měl jsem štěstí, že jsem stihl sehnat pokoj i letenky." ,,Seš úžasnej." Políbím ho. Nasedneme do auta a jedeme vstříc letišti.

,,Řekni mi něco." vypadne ze mě, když se už usadíme na svá místa a letadlo vzlétne. ,,Hm?" ,,Je to dárek k mým narozeninám?" ,,Ano." ,,Zayne..! Řekli jsme si nic velkýho. Je mi teď hrozně trapně." ,,Lásko, dala jsi mi nádherný dárky! A tobě je teď osmnáct, to není jen tak ledajaký číslo. A ty si to zasloužíš." ,,Jenomže, lásko, dvacítka není taky ledajaký číslo. To jsou kulatiny. A já ti dala jenom pár kravin." ,,Zoey, přestaňme se hádat. Já z těch dárků měl obrovskou radost a chci, abys ty měla taky. Tak si to nekaž a užívej si chvilek, kdy se máme jenom sami pro sebe a nemusíme brát ohled na okolí. Tohle je víceméně i takový dárek pro mě." Zasměju se a opřu si hlavu o jeho rameno. ,,Tak teda dobře."
,,Jo a něco by jsi měla vědět." ,,No?" ,,To, jak ti včera Emily řekla, že je těhotná, tak není. Vymyslela si to, aby tě vylákala ven, zatímco já to všechno domluvím s vašima." Vytřeštím oči. ,,To si ze mě děláte srandu?! Mě včera málem ranila mrtvice!" ,,Tak v klidu, bylo to hraný." ,,Vy dva jste blázni." Uchechtnu se.

,,Konečně!" Zahuhlám, když se svalím na postel v našem pronajmutém pokoji. Máme tu krásný výhled na město a kousek by měla být Eiffelova věž. Večer se na ni chceme zajít podívat. ,,Když tu budeš jen tak ležet, nic nestihneme. Máme toho hodně na plánu. Tak zvedni ten svůj úžasnej zadek a pojď se nachystat." Rozesměju se a hodím si polštář přes hlavu. ,,Jenom chvíli! Chci si odpočinout." Zahihňám se. ,,Zoey Hammerová, nejsme tu od toho, abysme se váleli v posteli, to můžeme i doma. Čeká na nás Paříš, tak sebou hni." Chytne mě za kotník a bleskovou rychlostí si mě přitáhne k sobě, až dokud moje tělo nenarazí do toho jeho, což mi zabrání tomu, abych sletěla z postele. Směju se jak šílenec, on mi dává na obdiv své krásné bílé zuby a široký úsměv. Najednou se skloní, přitáhne si mě blíž k sobě a jemně a pomalu mě políbí. Zakňourám mu do rtů. ,,Lásko, pochop mě. Vstávala jsem hrozně brzo, jsem nevyspaná. Dneska by ses se mnou moc nebavil." ,,To si jenom myslíš. Počkej, co mám připravený na večer." Zavrní a stiskne mi zadek. ,,Nemusíš furt myslet jenom na sex." Zasměju se. ,,To nemělo se sexem nic společnýho, mladá dámo. Teď je alespoň vidět, kdo tady myslí na sex." Rozesměje se a já ho naštvaně praštím do paže. ,,Fajn! Dám ti hodinu, ale pak už fakt musíme vyrazit, abysme toho stihli co nejvíc. Za chvíli ti začne škola, tak si užívej poslední dny volnosti." Uchechtne se. Má pravdu. Září se blíží blezkovou rychlostí a za necelý týden začíná škola. Už se celkem těším na ty lidi, ale do školy jako takové se mi nechce vůbec vracet. Hlavně... Nebude ten Zayn. Ale co je horší? Bude tam David. Rozhodně mám v plánu ho ignorovat, ale nemyslím si, že on bude ignorovat mě. Pořád, i po takové době mi neustále volá, píše smutné SMSky a několikrát přišel a zazvonil.

,,Nad čím dumáš?" ,,Jen jsem si uvědomila, jak ten čas strašně rychle utíká. Pamatuješ, jak jsme se poprvé potkali?" ,,Jo. Vylila jsi na mě horký kafe." Rozesměju se. ,,A ty jsi mi za to vypadal. Jsou to teprve dva měsíce, ale přijde mi jakoby jsme se znali odjakživa." Zaculím se a ucítím, jak se my jeho horké rty otírají o kůži. Srdce se mi rozbuší a téměř přestanu dýchat. ,,Nebo jak jsme si dělali naschvály na táboře. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si uvědomil, že to, co k tobě cítím není vztek a nenávist, ale došlo mi, že mě jakýmsi způsobem děsně přitahuješ. A do toho tvého pohledu, který jsem zprvu nenáviděl, jsem se postupem času zamiloval. A teď jsem tady, s tebou, na pokoji v Paříži a umírám touhou z tebe ztrhnout oblečení." Vyprsknu smíchy. ,,Ty tu romantiku musíš vždycky zkazit." Povalím ho na postel a sednu si na něj obkročmo. Dlaněmi mi mapuje celé tělo a ďábelsky se usmívá. Tenhle úsměv moc dobře znám. ,,Nene, lásko. Teď ne. Sám jsi říkal, že musíme vyrazit." Slezu z něj a přejdu ke kufrům. ,,Zoey! To mi nemůžeš udělat." Zakňourá. Hodím po něm jeho oblíbené černé kalhoty a ušklíbnu se. ,,Jdi se obléct, nadrženče." ,,To jsi mi udělala ty!" Mrknu na něj a zmizím v koupelně.