Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

43. Kapitola

Posadíme do restaurace úplně do zadního boxu. Já zaujmu místo hned vedle Michelle a Zayna. Kluci se posadí naproti a za chvíli k nám přijde docela pohledný číšník. Zelené oči, kudrnaté vlasy. Liam k němu zvedne pohled a zarazí se. Ovšem oči mu září na kilometry. ,,Harry! Co ty tady děláš?" Harry? Jako ten Harry?
Jakmile to zaslechli Zayn s Niallem, zvednou k němu taky pohled a reagují stejně. Jo, tak to bude asi on. ,,Mám tady brigádu... Máma mi odmítá dávat kapesný, prej nic nedělám a mám se snažit. A já prachy potřebuju." Zasměje se. Jůůj, on má ďolíčky!! ,,A kdo jsou tyhle krasavice?" Pohledem přejede mě a Michelle. ,,Brzdi, vole, jsou zadaný." ,,Klid, klid! Se jen ptám ne?" ,,Zoey," ukáže na mě Liam, ,,a Michelle." Na ni se něžně usměje a Michelle mu to oplatí. ,,Holky, Harry." ,,Těší mě, dámy." ,,Nás taky." ,,Budeš nám tady nabalovat holky, nebo nám už dáš to menu?" Zayn se hravě zasměje - žárlivka, kluci s Michelle se začnou chechtat. ,,Je vždycky tak žárlivej?" Šeptne ke mně "nenápadně".
,,Teď je to ještě slabej odvar." Zase se ozve smích, Zayn protočí oči a Harry odcupítá i s objednávkou.

,,Jak se má Mia?" ,,Jo, dobře. Vlastně... čekáme dítě." Michelle se Zaynem se začnou dusit, Liam na něj vřeští oči, já jsem neschopná slova. ,,Co-cože čekáte?" ,,Dítě." ,,Ty vole... Tak to gratuluju, kámo." ,,Díky... Ono to spíš byla taková náhoda, než abysme se o něj snažili. Ale jsme za něj rádi." Zaculí se a modrá očka mu září na kilometry daleko. ,,Ví se už co to bude?" ,,Ne, je teprve v prvním. Teď se snažím za ní jezdit nejčastěji, jak jen to jde, ale moc nám to nevyhovuje. Přemýšlíme o společném bytě." ,,Kde vezmete tolik peněz?" ,,Našel jsem si práci a když mi skončí směna, chodím ještě na brigádu. Je to docela fuška a hodně náročný, ale dá se to zvládnout. Miina mamka má menší obchůdek s dětským oblečením, tak ji tam Mia vypomáhá a mamka jí taky něco dá. Rodiče ještě říkají, že nám s tím pomůžou a přispějí nám, ale i tak... Neradi jsme někomu něco dlužní." ,,Jasně, to chápu. Ale proč nebudete bydlet u vašich? Nialle, vždyť vaši mají obrovský barák." ,,Nabízeli nám to, ale my nechceme. Nestojím o to, aby mi naši do všeho kecali. Chceme být sami."
Sotva to dořekl, přišel Harry s tácem jídla.

Kam teď?" Zeptám se, když vyjdeme z restaurace. ,,Co třeba bowling?" ,,To ne..." ,,Lidi nevím, jak vy, ale já musím jet." Vypadne z Nialla, když se podívá na hodinky. ,,Kam valíš?" ,,Brigáda." Mávne, mizí.
,,Tak pojďte na ten bowling." ,,Ten neumím." Zafuním. ,,Naučíš se to, pojď bude sranda." Michelle mě obejme okolo ramen, já si zoufale povzdechnu. ,,Lásko, nekaž to." Zayn mě líbne zezadu na šíji, já rezignovaně miknu rameny. ,,Fajn, jdem na bowling."

,,Seru na to!" Naštvaně sebou hodím o židli, když už jsem po několikáté netrefila jediný kužel. ,,Když se budeš vztekat, tak se nikdy netrefíš." ,,Už je mi to jedno. Jdi," pobídnu Liama, který je na řadě. Strike. Hm, jak jinak. Všichni háží stiky jenom já jak debil netrefím jedinou kuželku. ,,Nečerti se." ,,Já jsem v klidu." ,,Vidím." Zayn se mi přikrade za záda a přes hruď mě obejme. ,,Musíš se víc snažit." ,,Nebaví mě to." ,,Protože prohráváš?" ,,Ne, protože je to prostě nuda. Nemám ráda bowling." ,,Lásko..."
Pípne mi SMS, kde mi máma oznamuje, ať přijdu domů, že se mnou potřebuje mluvit. Vsadím se o co chcete, že se to bude týkat Zayna. ,,Musím domů. Lásko." Zasměju se, dlouze ho políbím, Michelle pořádně obejmu, stejně tak i Liama a opouštím budovu. To byl hotovej teror!

Vejdu domů, skopnu boty a mířím si to rovnou do obýváku. Je mi jasný, že budou sedět tam.
,,Tak jsem tady. Poslouchám." Dosednu na gauč, kde už sedí i máma s tátou, a s pozvednutým obočím se zadívám na tátu.
,,Co chceš, abych řekl?" ,,To já nevím, ty jsi se mnou chtěl mluvit." ,,Nebuď drzá." Káravě se na mě podívá a já protočím panenky. ,,Co čekáš, že udělám? Chtěli jste Zayna poznat, tak jsem ho dovedla. Nevím, co ti přelítlo přes nos.",,Já proti němu nic nemám!" ,,Ale táta jo." ,,Prostě jsem čekal někoho lepšího." Hořce se zasměju. ,,On je to nejlepší, co mě mohlo potkat. A jestli to nepochopíš, tak se nemáme o čem bavit." Naštvaně vstanu  a opouštím obývák. ,,Vrať se! Ještě jsem neskončil." Zavolá za mnou. Otočím se a s odporem v očích se na něho podívám. ,,Ale já jo. Nikdo proti němu nic nemá. Nikdo. Jen ty. Tak na jaké straně bude asi problém? Na té jeho ne." Chtěla jsem odejít, ale máma mě okřikla a zavolala zpátky. ,,Snad se to dá vyřešit všechno v klidu, ne? Tak se posaď a nedělej scény." ,,Mami, ale co chceš řešit? Víš jak mi bylo? Jak jemu bylo? Chtěli jsme si s jeho rodinou udělat hezký den a táta to celý pokazil! Celou cestu k nim jsme se hádali a kompletně celý den byl zničenej." ,,Byl arogantní a protivnej." ,,Ale to až po tom, jak si se k němu zachoval! Byl naštvanej, kdo by nebyl? Ze začátku byl milej!" ,,Oba se uklidněte." ,,Já jsem v klidu, jen táta by se měl rychle zklidnit. Mu za chvíli ta žíla na čele praskne." ,,Mladá dámo, já jsem tvůj táta, se mnou se nebudeš bavit jako se smetím!" ,,Když ty se tak bavíš s mým přítelem, proč bych nemohla já s tebou? Níž než jsi ty se ponížit už stejně nemůžu." ,,Mám toho plný zuby. Máš zaracha!" ,,Hovno mám!" ,,Zoey!" ,,Jak se to sakra bavíš?!" ,,Promiň, mami, ale já se už o tomhle tématu nehodlám bavit." ,,Já ještě neskončil!" ,,Já jo! Jsem s ním, smiř se s tím už konečně. A kvůli tvému názoru, který je mimochodem úplně hloupý, si nenechám zničit vztah." Konečně se rozejdu, vyběhnu schody do pokoje a prásknu dveřmi.
Jak málo stačilo a já jsem kompletně vytočená.