Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

18. Kapitola

,,Dobré ráno přeji. Za půl hodiny se všichni sejdeme v hlavní chatě, kde vám už řeknu plán na dnešek. Tak zatím dosnídejte a za půl hodiny." Řekne Alex, jakmile vejde do jídelny. No, řekne tohle a vzápětí zase odchází. Až nám řekne, co dneska budeme dělat, se musím nějak zařídit, abych nachystala pomstu na, teď už Zayna. Michelle napadl skvělej nápad a ten taky použiju. Ale pokud se Naskytne příležitost

Dosnídaly jsme a šly do hlavní chaty, kde se už začali shromažďovat lidi. Sedly jsme si na židle a čekaly, než příjde Alex a konečně nám řekne, co si pro nás dneska nachystal.
Asi za dvě minuty přijde i s ostatními vedoucími, ovšem mluví zase jen Alex, jak je zvykem.

,,Takže, doufám, že jste tady všichni. Každopádně, dneska si dáme na začátek běhový závod, který se bude konat v lese na pěšince. Každý bude mít svou dvojici a ta vyhraje v tedy, když k cílu doběhnou obě osoby. S kým budete ve dvojici, nechám zcela na vás. Ale všichni poběží po určité pěšince a ne nikam bokem! Dvojice, která do cíle doběhne jako první, vyhraje na dva dny heslo od WiFi. Potom se to heslo opět změní a bude se o něj hrát i v následujících soutěžích. Teď pojďte za mnou." Dokončil Alex svůj monolog a šel k východu hlavní chaty. Všichni jsme ho následovali a mně fakt brzo došlo, že jdeme už do toho lesa. Fakt super, zatleskej si, Zoey...

Začala jsem se strašně těšit na ten běh. Nemusím si čerpat data, kterých mám málo, chápete to?! Teda, jenom pokud vyhraju... Automaticky se nahnu k Michelle a ptám se, jestli budeme ve dvojici spolu. Předpokládám, že Mia bude s tím Niallem a to se mi taky hned potvrdí, když se na sebe zářivě usmějou a kývají hlavou. Michelle se usměje a pozitivně mi odpoví. Tu holku mám moc ráda!

***

Došli jsme konečně do toho lesa, ta cesta byla nekonečná. Po celou dobu jsem na sobě cítila Zaynův upřený pohled. Co ho žere, idiota?!

Po asi pěti minutách, co nám Alex říkal pravidla a ujasnil nám několik věcí, jsme se postavili za startovní čáru a čekali, než nás Alex vyzve ke startu. S Michelle stojící vedle jsme se na sebe povzbudivě usmály. Musíme to vyhrát! To heslo musím mít! A když porazím Zayna, tím lepší. Dvě mouchy jednou ranou!

,,Připravit, pozor..." Chvíli se odmlčel, aby jsme zpozorněli a pak dořekl: ,,Teď!" Zakřičel a v to kolem něj prosvištilo rychlostí blesku plno těl. Výjimkou jsem nebyla ani já s Michelle a běhaly jsme nejrychleji jak jsme jen mohly. Chtěla jsem před sebou vidět poraženého Zayna! Tahle myšlenka mě motivovala daleko víc, než heslo od WiFi, i když, co si budu nalhávat, to jsem chtěla taky. Z přemýšlení mě vytrhla osoba, která mě předběhla a povýšeně se na mě usmála. Ten ksicht poznám vždycky - Krocan!!

Ušklíbnu se na Michelle běžící těsně vedle mě a ona na mě se šibalským úsměvem kývne. Doháníme Zayna a jsme kousek za ním a jeho dvojicí, kterou je nějakej brunet. Myslím, že jsem ho zahlédla jednou v jídelně u stolu s Niallem a Zaynem.
Právě běžíme po úseku, kde po naší pravici je malá stráň a dole jezero. Když v to mě něco napadlo. Oplatím mu to, jak mě hodil do toho rybníka! Ha! Shlédla jsem z té malinké stráně, abych se ujistila, že bude mít šanci se dostat zpět nahoru a že to není moc prudký, protože i když ho nenávidím a nejradši bych ho zabila, nebylo by zrovna nejlepší ho nechat umřít hlady a únavou, protože by se z toho jezera kruhovitého tvaru nemohl dostat. Přeci jenom na něj už smrt vymyšlenou mám ne? Stráň naštěstí moc prudká není, takže by měl šanci vyšplhat zpět nahoru. Ale nějakou dobu mu to potrvá, takže má jasnou prohru. A tak jsem se rozhodla, že to udělám. Shodím ho do toho jezera.

Přitiskla jsem se blíž k Michelle, která pochopila, že jí chci něco říct a tak ke mě trochu nahla hlavu, čímž naznačila, ať mluvím.

,,Mám nápad na pomstu a Zayn má tak jasnou prohru. Ten nápad, co tě napadl ještě na sto procent využijeme. No, zrovna teď je lepší tohle... Schodím ho do toho jezera." Spokojeně jsem se na ní usmála a kývla hlavou k malé stráni, pod kterou to jezero leží. Michelle se v očích objevily pochyby a váhání. Chápu to, je to její rodina... Pomalu jsem se loučila se svým geniálním nápadem, když však nakonec kývla hlavou a šibalsky se usmála. Ha! Máš se na co těšit, idiote!

Zrychlily jsme tempo, až jsme byly těsně za Zaynem. V duchu jsem napočítala do tří a pak to udělala. Napřáhla jsem ruce před sebe a vší silou do něj vrazila. Zavrávoral, zakurvoval a spadl přímo do jezera. Ten brunet se zastavil a zrak mu padl na padajícího Zayna do jezera.

,,Zayne, kurva! Do prdele, co teď?! Kurva!" Zoufale si prohrábl rukou vlasy a skočil za ním, což jsem nepochopila. Nevšímala jsem si toho a po boku smějící se Michelle, jsem předbíhala lidi jako smyslů zbavená.

Po nějaké době mě začalo šíleně pálit pod žebrem a Michelle očividně taky, protože měla dlaň přiloženou na břichu a ztěžka dýchala. No, já na tom nebyla jinak a tak jsme trochu zpomalily tempo. Lidi nás začali pomalu předbíhat, ale srala jsem na to, byla jsem ráda, že můžu vůbec popadnout dech, natož abych se ještě uháněla. To fakt ne.

Když už jsme s Michelle trochu zklidnili dech a to nepříjemné bodání konečně přestalo, jsme zase přidaly na tempu. Musely jsme to dohnat. Když jsem konečně uviděla cíl, do mě někdo vrazil z boku. Kurva! Než jsem zavrávorala, stačila jsem si dotyčného prohlédnout. Byl to nějakej namyšlenej zmrd s černými vlasy a nechutně zelenýma očima. Nechutně proto, protože z nich sršelo jenom zlo a faleš. Okamžitě jsem se smetla do strany, ale srazila jsem Michelle a obě jsme letěly do křoví. Kurva!

Vstaly jsme a všimly jsme si, že jsme poslední. Kurva! Skoro všichni už byly u cíle a když jsem zaostřila do dálky, všimla si vítěze. Byl to ten zmrd, doprdele! Obě nasraný na toho kreténa jsme doběhly k cíli. I paviání prdel je narozdíl od mýho, od vzteku rudýho ksichtu, bílá. Přešla jsem rovnou k němu a zastavila se kousek před tím jeho povrchním ksichtem. Zatínala jsem pěsti, až mi zbělali klouby.

,,Co sis to dovolil?! Víš, kdo já jsem?!" Vyštěkla jsem mu do toho jeho odpornýho ksichtu. Uznávám, bylo to dětinský, ale opravdu mě nasral. Pohoršeně mě sjel pohledem a pak se slizsky zašklebil.

,,Píča." Řekl klidně a mě selhaly nervy. Moje pěst vystřelila a trefila ho přímo do nosu. Skoro okamžitě z něj začala téct rudá tekutina. Musela jsem okamžitě odejít, jinak bych se neovládla a dostal by jich hned několik. A tak jsem ho tam nechala v šoku stát s křivým a krvácejícím nosem. Kokot...