Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

53. Kapitola

Naštvaný krokem se rozejdu k nim. Vsadím se, že jsem od vzteku rudej, ale to už neřeším, protože se zastavím přímo naproti nim. Harry zbledne, stejně tak jako moje sestra.
,,Zayne! Ahoj! Co ty tady?" ,,Co to má doprdele znamenat?! Jsi normální? Vždyť jí je patnáct!" ,,Zayne, klid, koukají na nás lidi." Zasyčí Waliyha. ,,To je mi úplně u prdele, Wall! Právě jsem načapal mýho kámoše se ségrou na rande.! Jak mám bejt sakra v klidu? Vždyť- vždyť to je odporný." Znechuceně se ošiju. ,,Jak dlouho ta nechutná věc, co je mezi váma, trvá?"  Harry si s Wall vymění pohled a pak se podilvá na mě. Walliyha ovšem sklopí oči k zemi. ,,Skoro půl roku." Téměř pípne. Vytřeštím oči. ,,Půl roku? Půl roku? A to jste mi to jako neměli potřebu říct?" Vztekle kmitám hlavou z jednoho na druhého. ,,Ne! Přesně jsme totiž věděli, jak budeš reagovat. A nemýlili jsme se. Chováš se jak naprostý idiot." ,,Ty buď ticho!" ,,Já? Já mám bejt ticho? Ty tady ječíš přes celý kino!" ,,Kámo, notak," Vztekle se na něj otočím. ,,Ne, ty mlč, Harrolde." Pak se otočím zpět na Wall. ,,My si doma promluvíme." ,,Nemáme o čem." ,,To se budeš divit. A s tebou jsem taky ještě neskončil." Zapíchnu do Harryho vraždící pohled a odcházím od nich. Tohle mě tak dostalo, že potřebuju povinně panáka!

Zaparkuju u prvního baru, co uvidím. Zoufale se zhroutím na barovou židli a hned požádám chalapa za pultem o panáka vodky. Za chvíli přede mnou stojí sklenice s průhlednou tekutinou, které se okamžitě napiju. Asi tak za deset minut, kdy mám v hlavě bordel a utápím se v myšlenkách, si vedle mě někdo sedne. Koutkem oka pohlédnu na osobu vedle, ovšem když spatřím, že je to Harry, protočím oči a znovu se napiju. ,,Teď na mě vůbec nemluv," zakroutím nesouhlasně hlavou, když se nadechuje, že něco řekne. ,,Je to ještě pubertální pako, Harry. Je jí patnáct, tobě bude dvacet." ,,Devatenáct." ,,To je jedno. Je to prostě moje malá ségra, sakra! Dokážeš si vůbec představit, jak divný mi to přijde? Kámoš a mladší sestra? Jste spolu půl roku a já o tom ani nevím!" ,,Já vim, měli jsme ti to říct, ale-" ,,Ne, Harry. Já na tohle nemám. Abys věděl; budemi trvat dlouho, než si na to zvyknu, jestli vůbec někdy, a jestli jí něco uděláš, protože tě znám, a nedej bože ji třeba zbouchneš... Myslím, že ti ani nemusím říkat, co se stane." Výhružně se na něj podívám, hodím barmanovi na pult peníze a odcházím. Sotva dojdu domů, už tam na mě čeká rozzuřená Walliyha. Ignoruju ji a ona chodí za mnou jak pejsek a ječí po mně. ,,Zayne! Mluv se mnou už! Chováš se jak naprostej hňup. Jsi debil a idiot! Co to sakra bylo? Co si vůbec o sobě myslíš?" Ani se na ni nepodívám, jen si s nic neříkajícím výrazem zakousnu do jablka. ,,Demente! Komunikuj." ,,A co chceš, abych ti řekl, hm? Je to můj kámoš a ty jsi sestra. Jak by se ti líbilo, kdyby si nějakej tvůj kamarád začal třeba za pár let se Safou? Minimálně v tomhle mě musíš pochopit." ,,A snažíš se taky pochopit ty nás? Byl tady neustále. Viděla jsem ho pomalu častěji, než své kamarádky a postupem času se mi začal líbit, to je normální!" ,,Prosím tě, zmlkni! Tohle fakt nepotřebuju poslouchat." ,,Prostě jsme se zamilovali, to se stává. A ty s tím nic neuděláš." ,,Prokrista, vždyť ty ani nevíš, co to láska je! Je ti patnáct, nemáš žádný zkušenosti. Kluk se na tebe usměje a ty máš hned pocit, že jsi zamilovaná a je to ten pravej, ale opak je pravdou zlato. Ty nejsi zamilovaná." ,,A jak to sakra můžeš vědět?" Vybuchne. ,,Co je to tady za řev?" Vletí do kuchyně máma a oba si nás přeměřuje vzteklým pohledem. ,,Nic. Jenom se tvůj syn plete do věcí, do kterých mu nic není." Wall se na mě zlostně podívá a pak mě obejde, projde kolem mámy a vydusá schody nahoru. Za chvíli jen slyšíme hlasité prásknutí dveří.
Máma zavře oči a těžce vydechne. ,,Co jsi zase provedl?" ,,Co? Já nic!" ,,Tak to, že se rozčílila, muselo mít snad nějaký důvod, ne?" ,,Nebudu o tom teď mluvit." Řeknu rozhořčeně, vyběhnu schody nahoru a zavřu se v pokoji.

/Pohled Zoey/

Po celém dni na mě dolehla šílená únava a usla jsem, ani nevím jak, asi ve čtyři odpoledne. Teď mě probral budík a vstávám do školy. Už mě to nebaví! Přemýšlím, že se školou asi co nejdříve seknu. Stejně za nějakou dobu budu muset být doma s prckem.

Nachystám se, najím se a vyrážím do školy. Za chvíli se ke mně přidá Emily a společně jdeme k zastávce. ,,Neuvěříš, co se včera stalo!" ,,Co?" ,,Včera večer, asi v devět, někdo zaklepal na dveře. Přišlo mi divný, kdo takhle pozdě otravuje, ale neřešila jsem to. No ale když mi za chvíli do pokoje vešel táta, že mám návštěvu a za dveřmi uviděla stát Louise, myslela jsem, že se radostí sesypu. Ale pak se emoce rychle vystřídaly do rozpaků, protože jsem měla pyžamo, byla jsem nenamalovaná a neměla podprsenku," tomu se začnu smát, ,,Zůstal u mně až do půlnoci. Celou dobu jsme si vykládali a na rozloučenou mi dal pusu na čelo!" Zakření se. ,,Ježíš, to je úžasný! Mám velkou radost." ,,Říkal, že mi dneska zavolá, ale ještě nevolal." ,,Vždyť je teprve sedm." Rozesměju se. ,,V průběhu dne ti zavolá, uvidíš." ,,Asi máš pravdu. Ty máš nějaký novinky?" ,,Eh, no n-ne. Nebo vlastně jo. Se Zaynem chceme bydlet spolu. Teď pracuje, snaží se vydělávat peníze, abysme na nějaký ten byt měli, ale nechce, abych pracovala já, chápeš to?" ,,Téda, vy jste to vzali teda hopem!" Rozesměje se. ,,Proboha, proč tak brzo? Teď se k sobě přestěhujete a za týden se budeš vdávat ne?" ,,Ne každý si žije bez problémů a starostí, tak jako ty. Víš, většinou, když otěhotníš, tak děláš unáhlené věci, protože je pochopitelný, že otec chce žít v jednom domě se svým dítětem." Vyprsknu a zrychlím krok. Nechtěla jsem na ni tak vyjet a oznámit jí to tímhle způsobem, ale rozčílila mě. Jako kamarádka by mě měla podpořit a ne si do mě ještě rýpat. Skoro slyším, jak zalapá po dechu. ,,Počkej, cože jsi?!" Vyjekne a rozběhne se ke mně. ,,T-ty jsi těhotná?! Jako fakt, nebo si děláš srandu?" Zastavím se a když mlčím, překryje si ústa dlaní. ,,Ježiši kriste," zaskřehotá, ,,Kdy?" ,,Asi nějakou dobu po té, co jsme přijeli z tábora. Končím druhý měsíc." Pípnu. ,,Tak proto si hledáte byt? Kvůli miminku?" Kývnu. ,,Jinak by nás to ani nenapadlo." ,,Ale proč chodíš do školy?" ,,Jsem jen těhotná, ne nemocná. Můžu dělat skoro všechno co předtím, jen omezeně. Ale abych pravdu řekla, raději bych pracovala někde v kavárně a vydělávala peníze, abych přispěla taky ruce k dílu. Všechno si to odmakává jenom Zayn a odmítá můj návrh, že se školou skončím a začnu taky něco dělat. Stejně je to nevyhnutelný, za pár měsíců s ní budu muset skončit tak, či tak. Těžko budu chodit do školy s kočárkem." Emily vyprskne smíchy. ,,Já tomu furt nedokážu uvěřit! Jsi ještě strašně mladá, nedokážu si tě představit jako mámu." ,,Jo, to ani já." ,,Ještě před pár měsíci tě neustále naháněli policajti a teď budeš máma," rozesměje se, ,,Strašně jsi za tak krátkou dobu dospěla." ,,Lidi se mění." Miknu s úsměvem rameny. ,,Zayn na tom byl hůř, než já a teď dělá všechno proto, aby zajistil dostatek peněz na byt a miminko. Nosí mi kytky, zve na večeře, bere do Disney Landu a co chvíli mi mumle do bříška." ,,Změnil se kvůli tobě." A asi má pravdu. Na táboře byl ze začátku mrzutej, co se mé osoby týče. Pak, postupem času začínal být milejší, pozornější, nedělal průšvihy, ani neměl blbý poznámky. Nebalil kažou holku, kterou potká a věnoval se jenom mně. S širokým úsměvem, který mi zůstane po celou cestu, dorazíme ke škole a brzy začíná teror.