Neříkej mi Princezno! |FF- ZM|

38. Kapitola

/Pohled Zayna/

Od táboru utekly tři týdny. K doktorovi mě Zoey nakonec stejně dokopala a i přes moje remcání, že s nohou nic nemám, byla opravdu zlomená. Včera jsem šel na sundání sádry a dneska už normálně chodím. Spolu jsme oficiálně už skoro měsíc, ale rodičům jsme o nás zatím neřekli. Měli bysme to už asi říct co nejdřív, ale...

,,Kdy jim o nás chceš říct?" Zeptám se. Zastavím svým černým autem před jejich domem, vypnu motor a otočím se směrem k ní. ,,Máma s tátou už začínají něco tušit. Celý dny jsem pryč, domů se chodím víceméně jenom vyspat. Když zrovna nejsem s tebou, tak si voláme a jsem zkrátka pořad na mobilu. Několikrát měla už máma poznámku, jestli někoho mám, vždycky jsem se z toho nějak vykroutil. Myslím, že už je na čase jim o nás říct. Jak mým rodičům, tak těm tvým. A měli bysme jim to říct co nejdřív, protože je dost možný, že nás někde venku zahlédnou a bude to pak špatný. Budou naštvaný. Chápu, že se ti do toho nechce, že máš strach, ale není proč. Chápeš?"
,,Ne. Bojím se...Třeba se vašim nezalíbím, nebudou mě mít rádi, nebudou chtít, abys se mnou byl-"
,,To je blbost. Líbit se jim budeš, protože se líbíš všem. Tak milou, krásnou a sympatickou holku nejde nemít rád." Zacukají jí koutky a doslova se mi vpíjí do očí. ,,Oblíbí si tě, uvidíš." Nahnu se a políbím ji. Hladí mě po tváři a šeptá, že mě miluje.
,,Já tebe taky." Jěstě ji dám pusu na čelo a pak sleduju, jak se její drobná postava ztrácí za hlavními dveřmi jejich baráku. Povzdechnu si, nastartuju a jedu domů.

,,Jsem doma!" Zahulákám z předsíně a zuju si boty. Z kuchyně se vynoří máma se zástěrou kolem krku.
,,Ahoj, zlato! Pojď se navečeřet, teď jsem ji akorát dodělala." Mávla rukou a vrátila se do kuchyně.
,,Zayné!" Safaa se mi omotala kolem nohy a odmítala mě pustit.
,,Čau, prcku." Pohladím ji po černých vláskách a zadržuju smích.
,,Já nejsem prcek! Jsem velká, už chodím do školy!"
,,Furt seš prcek." Vypláznu na ni se smíchem jazyk a ona nasupeně odcupitá do kuchyně. Já ji následuju a vidím, že tady jsou už všichni.
,,Čau." Pozdravim a sedám si za stůl. Pozdrav mi oplatěj a to už máma dává na stůl večeři.
,,Tak co? Jak ses dneska měl?" Zvedne ke mně táta pohled.
,,Normálně, nic extra." Odpovím a nabírám si svou porci špaget.

Safaa se mnou celý zbytek večera neprohodila ani slovo, jen mě propichuje pohledem. Wall si s Dee lakují nehty, máma sleduje nějakou telenovelu a táta si mě volá k sobě do pracovny.
,,Tak povídej."
,,Co?"
,,Myslíš, že nevím, že někoho nemáš? Zaprvý, když už to chcete tajit, tak se scházejte někde mimo město a ne v parcích, cukrárnách a všude možně, kde vás může klidně kdokoli zahlídnout, jako třeba já a nebo se aspoň nedržte za ruce, nelíbejte se a podobně. A zadruhý si hlídej cucáky." Poklepe mi rukou na krk. Zblednu a automaticky mi tam vystřelí ruka. Toho jsem si ani nevšiml...
,,Jak dlouho jste spolu?"
,,Skoro měsíc." Kývne.
,,Je to s ní vážný?"
,,Cože?"
,,Tak vážný, že bys ji v pátek pozval k nám na oběd?" Chvíli mlčím a přemýšlím co říct.
,,Už jsem o tom párkrát uvažoval a bavili jsme se o tom spolu, ale má strach. Bojí se, že se nebude líbit."
,,Stydlivka?"
,,Právě že vůbec." Ušklíbl jsem se.
,,Jak se jmenuje?"
,,Zoey."
,,Zayne, přiveď ji k nám. Chci poznat tu holčinu, která mýmu klukovi pomotala hlavu." Poplácal mě po rameni. Už byl na odchodu, ale těsně u dveří se zastavil. ,,Na tom pátku trvám." Mrkne, odchází.

,,Ahoj." Poví zvesela Zoey, když mi zvedne mobil.
,,Když už nechceš, aby to o nás rodiče zjistili, tak mi nedělej cucáky. A ahoj." Pronesl jsem se smíchem.
,,Neříkej, že se ti to nelíbilo." Zahihňá se. Vzápětí zvážní. ,,A přišli na to? Řekl jsi jim to?"
,,Líbilo a moc. A táta to zjistil. Prý nás několikrát viděl venku."
,,Sakra. Mohlo mi dojít, že to asi brzo praskne."
,,Byla to jenom otázka času. Ale... Trvá na tom, abych tě přivedl."
Zakňučí. ,,Máme prý dojít v pátek na oběd." Oznámím.
,,Fajn. Jednou by na to stejně došlo. Našim už o tobě taky musím říct. Ale teď se o tom nebavme. Bavme se o něčem jiným."
,,A o čem třeba?" Řeknu pobaveně.
,,Třeba co zítra děláš?"
,,To mě zvete na rande, slečno?"
,,Přesně tak, pane."
,,Chtěl jsem vás na něj pozvat já, ne abyste si o něj musela říkat sama. Takže vás tímto zvu zítra na rande já, slečno."
,,Jó?" Protáhne. ,,A kam?"
,,Překvápko, lásko."
,,Nesnáším překvapení!"
,,Tohle si zamiluješ."
,,O tom nepochybuju. Zayne, musím končit, jde sem máma. Napíšem si. Papa." Řekne rychle a položí hovor. Rezignovaně odhodím mobil na postel a dojdu do koupelny, kde si vlezu do sprchy a pak padnu do postele.

Ráno mě probudí záře svítící mi do obličeje. Poslepu sáhnu po mobilu a když ho nahmatám, otevřu oči a podívám se kolik je hodin. Je půl deváté ráno, a tak rovnou dojdu ke skříni a vytáhnu si něco na sebe. Pak se došoupu do koupelny, kde si udělám hygienu a pak se věnuju asi dvacet minut vlasům. Máma nechápe, co s nima kutím skoro půl hodiny, ale táta má pro mě pochopení. Nebyl jinej... Celkově, snad všichni kluci na svoje vlasy nedají dopustit a já nejsem výjimkou. Jsou to moje lásky...

Vyřítím se z domu jako střela, nasednu do auta a jedu k Zoey. Sotva vjedu na jejich ulici, už ji vidím postávat u příjezdové cesty. U úsměvem u ní zastavím.
,,Ahoj." Usměje se a dlouze mě políbí. ,,Tak kam mě vezmeš?" Zaculí se.
,,Uvidíš." Mrknu na ni a rozjedu se. Jakmile zaparkuju před místem, otočí se na mě dvoje čokoládová rozzářená kukadla.
,,My jdeme na pouť?"
Broukl jsem na souhlas, nátáhl se pro pusu, kterou mi ochotně doplácela a šli jsme ruku v ruce směrem k lunaparku.

Oblítala snad všechny možný atrakce, smála se, oči ji vyloženě zářily a sršelo z ní štěstí. Ve střelnici jsem ji vyhrál obrovskýho plyšáka, za kterýho mě mohla umačkat, koupili jsme si cukrovou vatu od který máme ulepený pusy, ale je nám to upřímně jedno. Ani si nevšimnu, že je už tma a my tady pořád lítáme jak malý děti. Až její zvonící mobil nás přivede do reality.
,,Ano?... Na pouti... Jo, všechno ti řeknu," zasmála se. ,,Nevím, nečekej mě. Papa."
,,Máma?"
,,Jo."
,,Výslech?"
,,Něco na ten způsob." Zasmála se mi do rtů.
,,Není ti už zima?"
,,Ne. Pojďme ještě támhle!" Popadla mě za ruku a běžela k bůh ví čemu.

Za necelý dvě hodiny jsem zastavil před jejím domem, kde se ještě svítilo. Pozoruju, jak mizí a zanedlouho parkuju před naším domem.
Jdu rovnou do kuchyně, kde nikdo není a vybírám si z ledničky něco dobrýho.
,,Máš hlad?" Ozve se zničeho nic za mnou. Cuknu sebou a bezděky trochu vyjeknu.
,,Saf, jsi normální? Jsem snad dostal infarkt!"
Protočí očima, vyšplhá si na barovou židli a zakousne se do jablka.
,,Proč nespinkáš?"
,,Měla jsem hlad."
,,Bacha, ať nespadneš." Sednu si vedle ní.
,,Nejsem malá!" Nafoukne naštvaně tvářičky a kdyby stála na zemi, tak si i dupne.
,,Ajo vlastně, já zapomněl." Uchechtl jsem se. Mlčí, mračí se před sebe a kouše do jablka.
,,Jsi pořád naštvaná?" Přehodím jí přes ramínko ruku, ale ona mě propíchne pohledem a sundá mi ji.
,,Jo!"
,,A co mám dělat, abych to odčinil, madam?"
Mikne ramínkem a dělá, že jí to nezajímá.
,,A co třeba, kdybych tě zítra vzal na zmrzku, hm?"
,,Tu jsem měla dneska. Maminka Amy nás dneska vzala do cukrárny a pak ještě na pouť. Viděla jsem tě tam s nějakou holkou. To je tvoje holka?" Řekla se zájmem. Najednou veškerej vztek na mou osobu vyprchal.
,,Ty špione jeden!" Zahihňá se a přeleze mi na klín. Chytnu ji, aby nespadla a v hlavě si přemítám, co jí asi tak řeknu.
,,Zayne!"
,,Hm?"
,,Tak je to tvoje holka nebo ne?"
,,Je." Přiznám a jí se rozjasní očka.
,,A ty jí miluješ?" Kývnu na souhlas. ,,Můžu se s ní kamarádit?"
,,Můžeš, proč bys nemohla?"
,,Nevím. Takže jí můžu vidět už zítra?"
,,Uvidíme, jo? Ale ještě to nikomu nesmíš říct, chci, aby to slyšeli ode mě. Bude to naše tajemství, jo?"
,,Jo!" Zapiští zvesela.
,,Pšt! Ať nevzbudíš celej barák. Pojď, jdem už spinkat."
,,Tak jo." Chytne mě za ruku a šourá se k sobě do pokojíčku. Položím ji do postele a zhasnu lampičku.
,,Dobrou, Zaynie."
,,Dobrou noc." Dám jí pusu na čelíčko a zavřu za sebou dveře. Potichu, abych nikoho nevzbudil, jsem se šel vysprchovat a zalehl do postele.